Česká energetická skupina ČEZ a americká firma NuScale budou společně rozvíjet malé modulární jaderné reaktory, podepsaly dohodu o porozumění. ČTK to sdělil mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Společnosti podle něj mimo jiné budou sdílet technické poznatky z vývoje těchto zdrojů, posoudí také možnosti jejich uplatnění v podmínkách Česka i celé Evropy. Právě jaderné zdroje menšího výkonu označil premiér Andrej Babiš (ANO) letos na jaře za optimální řešení pro stavbu nových jaderných bloků v Česku. „Malé reaktory“ jsou podle mezinárodně uznávaného označení všechny reaktory s elektrickým výkonem méně než 300 MW, „střední“ od 300 do 700 MW. Ty s vyšším výkonem jsou „velké“. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii se pro reaktory obou kategorií dohromady používá zkratka SMR (Small and Medium Reactors). Použít se dá i v češtině, pouze v obráceném pořadí – „střední a malé reaktory“. Stejná zkratka SMR také v anglicky psané literatuře znamená někdy „malé modulární reaktory“, ale název popisuje prakticky stejnou skupinu zařízení. Modulární reaktory jsou totiž zařízení, která se dodávají v modulech: nestavějí se na místě, ale dováží se na místo užití hotová od výrobce. Takový postup je ekonomicky mnohem výhodnější, a tak se obě skupiny zařízení prakticky překrývají. Americký pokus Společnost NuScale, se kterou ČEZ podepsal memorandum, patří ve vývoji malých modulárních reaktorů mezi světové lídry. Její projekt aktuálně prochází v USA licencováním, první komerční reaktor chce firma spustit v roce 2027 v Idahu na severozápadu Spojených států. ČEZ se otázce těchto zařízení dlouhodobě věnuje prostřednictvím své dceřiné firmy ÚJV Řež. Zatímco například instalovaný výkon největší české jaderné elektrárny v Temelíně je asi 2 000 MW, vyvíjené malé reaktory jsou řádově menší – o výkonu jednotek, desítek, maximálně nižších stovek MW. Výhodou může být jejich předpokládaná sériová výroba a montáž přímo ve výrobních závodech. Zároveň je možné soustředit větší počet modulů v jedné lokalitě. Je nutné zdůraznit, že jde o jeden z prvních kroků v případném procesu realizace nějakého podobného reaktoru v ČR. Sama společnost ČEZ uvádí, že otázky na možné parametry potenciálního malého reaktoru NuScale v ČR jsou podle ČEZ zatím předčasné. Ostatně to není nijak překvapivé, když se podíváme, jaký je stav vývoje těchto zařízení ve světě. Podobné modely se teprve vyvíjejí, praktická zkušenost s jejich provozem téměř chybí – a zcela chybí zkušenosti s jejich výrobou ve větším množství, ve kterém má být skryté kouzlo snižování cen tohoto typu jádra. Před několika lety studie OECD totiž odhadovala, že bez sériové výroby je cena jednoho malého reaktoru na jednotku výkonu zhruba o 50 až 100 % vyšší než u velkých tlakovodních reaktorů. Jedinou možností se zdát být jen výroba ve velkém, nic jiného nedává ekonomický smysl. Ta je možná ovšem pouze v případě, že se projekt neukáže příliš technologicky náročný, uvádění do provozu proběhne bez velkých komplikací a provoz sám bude bezproblémový. I proto se dnes všeobecně odhaduje, že jediné malé reaktory, jejichž nasazení si lze v blízké době představit v praxi, jsou podle všech odborníků tzv. tlakovodní, tedy varianta, která dnes slouží ve velkých elektrárnách typu Temelína. Tato technologie je nejlépe známá, nejen výrobcům, ale i regulátorům. A to i v malém měřítku, protože tlakovodní reaktory se používají také v současných ponorkách či letadlových lodích (technická řešení jsou trochu jiná, protože určení je také jiné, ale to není v principu důležité). Přesně stejnou úvahu udělali v Nu- Scale. Firma vyvíjí malý reaktor založený na principu „klasického“ lehkovodního tlakovodního reaktoru, v tomto případě s elektrickým výkonem 60 MW. Projekt předpokládá, že by se tyto jednotky mohly soustředit po několika ve větších reaktorových celcích. V současné době se uchází o licenci v USA, kterou doufá získat v září příštího roku. Vývoj zařízení probíhá na více místech, v několika zemích světa. Ambiciózní program má Čína, jejíž jaderný program ovšem v poslední době mírně zpomaluje, či Rusko, které se ovšem dlouhodobě potýká s nedostatkem prostředků. Svůj program má i Kanada, v posledních několika dnech také získal konkrétnější obrys projekt francouzského tlakovodního reaktoru Nuward. Ten by mělo vyvíjet konsorcium několika firem, včetně jaderného koncernu EDF, a mělo by se jednat o větší zařízení s výkonem cca 300–400 MW. V podstatě všechny tyto projekty ovšem před sebou stále mají velmi nejasnou budoucnost. V tuto chvíli je v provozu pouze jeden jediný typ, který by se dal s přimhouřením jednoho oka zařadit do kategorie malých modulárních reaktorů. Jedná se o indický těžkovodní reaktor s výkonem 220 MW s označením IPHWR-220. Jde o reaktor s konstrukcí kanadského původu, který Indové v průběhu let vylepšili. Dnes provozují 16 reaktorů této nebo odvozené konstrukce, které všechny používají jako palivo přírodní uran. Indie tak nemusí stavět závod na jeho obohacování. NuScale je jednou z několika menších soukromých společností v západních zemích, které doufají, že se jim díky pokroku v IT, materiálové vědě i jaderném inženýrství podaří s relativně malými náklady navrhnout malý reaktor splňující současné přísné požadavky na jaderné zdroje. Společnost má centrálu v Portlandu v Oregonu a pobočky v dalších pěti severoamerických městech a také v Londýně ve Velké Británii. Dlouhodobě se zabývá právě technologií malých modulárních reaktorů. Majoritním vlastníkem je společnost Fluor Corporation, globální inženýrská, dodavatelská a stavební firma s šedesátiletou historií v jaderné energetice.
