Český trh s energiemi: zákazníci hledají změnu

Prožíváme energeticky složité období, v němž mj. dochází ke stagnaci řady průmyslových výrob. Jaká je aktuální situace na českých trzích s elektřinou a plynem? Zeptali jsme se Ing. Jiřího Šťastného, předsedy představenstva společnosti OTE, jež plní úlohy operátora trhu: Trh s energií v ČR z pohledu likvidity roste. Vloni se na našem denním trhu obchodovalo 15 % roční spotřeby elektřiny. To je naprosto nečekaný výsledek. Svědčí, že velkoobchodní trh má důvěru účastníků a pomáhá korigovat obchodní pozici hráčů den před reálnou spotřebou, či dodávkou. Český trh v ČR nabízí relativně vysokou svobodu také zákazníkům a konečným spotřebitelům: více než 800 000 spotřebitelů změnilo svého dodavatele elektřiny či plynu. Za prvé to dokumentuje, že prostředí a pravidla jsou jednoduchá a důvěryhodná. Za druhé tak vysoké číslo nemůže být dílem náhody, nebo výsledkem zneužití. Zákazníci hledají změnu a jsou zde obchodníci, kteří mají co nabídnout. Vedle těchto důkazů o liberalizaci trhu jsme zároveň svědky stále častějších regulačních zásahů ze strany státu či EU. Cílem těchto regulačních opatření bývá často ochrana zákazníka nebo podpora výrobce či podpora nějaké formy spotřeby energií. Tyto zásahy jsou činěny možná v dobré víře. Trh však devastují. Jsem přesvědčen, že kdyby nebylo podpor fotovoltaické výroby a obecně alternativních zdrojů, bylo by rozhodování o dostavbě JE Temelín mnohem jednoznačnější. A to se nám může stát, že jádro bude zanedlouho z pohledu životního prostředí stejně akceptovatelné, jako jsou dnes veřejností stále méně akceptovatelné podporované zdroje - fotovoltaika, větrné elektrárny a nepřirozeně produkovaná biomasa. ? V ČR platí nový energetický zákon. Jak hodnotíte zkušenosti s jeho dodržováním: na straně výrobců energií, jejich prodejců i odběratelů? Nemám ambici posuzovat dodržování zákonů. Ani energetického. Zákony obvykle odráží dosaženou úroveň praxe až následně a ještě nereagují dost pružně. Energetický zákon přinesl před třemi roky naší společnosti OTE novou roli operátora na trhu s plynem. Jsem rád, že tuto věc jsme úspěšně zvládli a účastníci trhu ji přijali. Dnes prakticky každý z významných obchodníků nabízí obě komodity a využívá jednu infrastrukturu. Tento model je inspirativní pro většinu evropských zemí. Pouze mají problém najít adekvátní způsob financování. To se v ČR (naštěstí) ve své době podařilo. ? Vláda i MPO ČR se zabývají přípravou nové energetické koncepce. Jakými podněty k tomu přispěje OTE? Dovolte mi osobní poznámku: do své první manažerské funkce v energetice jsem nastoupil v roce 1976. Od té doby jsem byl pozorovatelem mnoha koncepčních a strategických rozhodnutí. A nemyslím, že ti, kteří je učinili, se o nich dočetli v jakémkoli dokumentu. Chcete- li: ve strategické energetické koncepci. Samozřejmě pro investory i provozovatele energetického zařízení by bylo dobré vědět, jaký bude zájem státu při ochraně životního prostředí, v sociální politice, v míře zapojení do integračních procesů Evropy, zda se stát z nějakých důvodů rozhodne podporovat trvale (či na přechodnou dobu) to, či ono. Stejně lákavé by bylo vědět, zda budou i nadále podporovány alternativní zdroje, anebo trpěno skládkování komunálního odpadu namísto jeho energetického využití. Takové otázky by bylo jistě přínosné zodpovědět jakousi koncepcí. Jenže takový dokument nebyl, není a obávám se, že ani nebude k dispozici. Trh sám si musí vystačit s analýzou skutečnosti a s odhadem dlouhodobé rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou. Obsahuje scénáře vývoje spotřeby elektřiny a plynu, stejně jako odhad potřeb zdrojů na jejich pokrytí. Tyto analytické práce a doporučení jsou dílem expertů a výsledkem široké oponentury. Již více než 10 let jsou organizovány a zveřejňovány naší společností OTE. Ukládá nám to koneckonců Energetický zákon. Zveřejňujeme je všem účastníkům trhu a dalším zájemcům na našich internetových stránkách. Snad je to ku prospěchu těch, kteří z těchto zpráv čerpají. Každoročně aktualizovaná dlouhodobá zpráva o rovnováze nabídky a poptávky na tomto trhu, v souvislostech s provozem a obnovou sítí či portfolia zdrojů je přece mnohem uchopitelnější při sestavě obchodního plánu podniku, než Energetický plán do roku 2050 a k němu organizovaná diskuse Evropskou komisí, nebo než Státní energetická koncepce, která nemá jasně definovaný obsah, časový horizont, ani cíl. Na druhou stranu, je možná na škodu obsahu Zprávy o dlouhodobě vyrovnané nabídce a poptávce na trhu s elektřinou a plynem, že těmto analýzám chybí jakýsi punc tajemna, či exkluzivity informací. Že si každý podnikatelský subjekt udělá svůj strategický plán a využije, či nevyužije při jeho sestavě tyto informace. Tomu rozumím. Proč si ale státní správa zákonem zajistí nejednoduchou výrobu analýzy dlouhodobě vyrovnané nabídky a poptávky a nakonec ji nepoužívá ani jako vstup do státní energetické koncepce, nebo při svých strategických rozhodnutích, tak tomu pořád ještě nerozumím. V tomto dokumentu se nenajde opora pro bouřlivé podporování elektromobility, ani pro masivní podporu výstavby a provozu alternativních zdrojů. Dokonce se v tom nemůže najít ani podpora pro stanovení limitů těžby uhlí či pro výstavbu desítek nových bloků jaderných elektráren. ? Českými médii problesklo několik zpráv o složité situaci české přenosové soustavy tváří v tvář přetokům ponejvíce alternativní energie ze SRN. Jak hodnotíte její aktuální technickou připravenost a aktivity k odvrácení nebezpečí black-outu? Co je podle OTE nebytné udělat při jejím technickém a provozním rozvoji v této dekádě? Black-out je pojem, který byl pro mou generaci energetiků téměř tabu. Dnes se tím argumentuje nedostatečnost investic do přenosových sítí v Německu. Fyzikální zákonitosti způsobí, že přebytek elektřiny si cestu sítěmi na místo nedostatku určí sám. Pokud mu do cesty nepostavíme hradicí transformátory, nebo mu naopak na místě nedostatečného profilu ve směru sever a jih uvnitř Německa nikdo nevytvoří kapacitu. A jestli obchodní model nezná hranici mezi cenovou zónou jižního Německa a cenovou zónou části Rakouska, pak kdysi robustní přenosová síť ČR je tím místem, které je náhle extrémně zatíženo. Asi ne soustava jako celek, ale riziko, že dispečeři fyzických toků ztratí své rezervy a manipulační prostor tu jistě je. V technickém a provozním rozvoji se stane zřejmě to, že se v jedné ze zemí zvýší přenosová kapacita ve směru ze severu na jih. Bude to tam, kde se rychleji podaří projít územně správním řízením pro jednotlivé stavby a kde se rychleji vypořádají vlastnické vztahy k pozemkům. Investor i zhotovitel staveb se najde mnohem snáz. Hlavně aby to nebylo v obou zemích současně a také - aby to bylo dost rychle. Na přechodnou dobu by prospělo i to, že fyzickým tokům přizpůsobíme obchodní toky. Konkrétně: možná rozdělit cenovou obchodní zónu SRN a Rakousko na dvě zóny a pak připojit rakouský i český, slovenský a maďarský trh s elektřinou k německému trhu. Kruhovým tokům by to sice nezabránilo, ale takový obchodní model by je ani neinicioval. OTE spojení denních trhů na principu implicitní alokace kapacit dlouhodobě realizuje se Slovenskem a v příštích měsících, věříme, že i s Maďarskem. Navíc způsobem, který je harmonický s propojením tržišť zemí západní Evropy. ? Po tzv. solárním boomu v ČR a nejnověji po pokusu o nereálné subvencování bioplynových projektů, se ERÚ začalo veřejně vyslovovat za přehodnocení subvencí pro rozvoj alternativních zdrojů. Existují z vašeho pohledu i další účinné nástroje pro regulaci nepříznivých ekonomických dopadů rozvoje tzv. zelené energie v ČR? Hlavní role OTE je operátor trhu. Jsme v neutrální pozici vůči všem účastníkům trhu. Podporujeme tržní principy. Každá subvence či podobné netržní zásahy jsou pro trh devastující. Možná jsou celospolečensky žádoucí. Pro trh by však bylo akceptovatelnější, kdybychom tyto vyšší společenské cíle řešili třeba použitím daňových mechanismů. Cenová podpora fotovoltaické výrobě v minulosti, relativně snadná dostupnost lokalit a technologie, vyvolaly bouřlivý zájem investorů na tuto podporu dosáhnout. Způsobilo to mnoho problémů při připojování nových výroben i při řízení chodu distribučních sítí. Ty se po celá desetiletí budovaly tak, že přijímaly výrobu systémových elektráren od přenosové soustavy a vykrývaly spotřebu v regionech. Náhle je to jinak a přes distribuční sítě se do systému tlačí fyzické toky energií z míst, kde nikdy žádná výroba nebyla. Tyto nové zdroje v současnosti existují, ještě pár let budou využitelné a mají ekonomiku zajištěnu provozní podporou, kterou nedobrovolně hradí spotřebitel. S tím už nic neuděláme. Protože na OTE jsou všechny informace o fyzických tocích elektřiny i plynu, je logické, že také zúčtování podpory chce stát realizovat prostřednictvím OTE. Žádnou radost, ani obchodní příležitost nám to nepřináší. Vyloženě zklamaní jsme poznáním, že z historie podpory fotovoltaiky nevzešlo žádné poučení a zákonodárci mají v rukou novelu, která rozšiřuje podporu pro další alternativní zdroje, jako je biometan či z pohledu evidence problematické spoluspalování biomasy a fosilního paliva. Skutečnost, že stejná novela se pokouší zajistit také zvýšení účinnosti provozovaných zařízení nemůže vyvážit devastaci tržních vztahů a rizika, která přináší. Bude zajímavé sledovat, jak se zákonodárci vypořádají s argumenty veta ze strany prezidenta. A ještě zajímavější bude, jak stihneme celý model podporování po případném prosazení novely zavést do praxe. /bs/