Internet v Česku začal ve čtvrtek. Přesně ve čtvrtek 13. února 1992 v posluchárně číslo 256 na ČVUT v Praze, kde se tehdejší Československo oficiálně stalo 39. připojenou zemí světa. Samozřejmě, stejně jako většina dalších výročí, je i toto ve skutečnosti tak trochu umělé. První pokusy s internetem se u nás odehrávaly již v předchozích letech, výše uvedené datum je považováno za formální počátek. Připojení se zprovoznilo pomocí pronajatého pevného telefonního okruhu, který vedl z dejvického kampusu ČVUT do výpočetního centra Univerzity Jana Keplera v rakouském Linci. Připojeným zařízením byl sálový počítač IBM 4341. Počítač byl připojen rychlostí 9,6 kilobitu za sekundu. Což se zdá na dnešní poměry neuvěřitelné, ale to je do jisté míry dáno i dobou. Na rozdíl od dneška se v té době internetová komunikace odehrávala prakticky pouze v textové podobě. Univerzitní začátky sítě nejsou náhodou. Internet tenkrát ještě nebyl otevřeným prostředím, jakým je dnes. K připojení byl nutný souhlas americké grantové agentury National Science Foundation (NSF), která provozovala a plně financovala tehdejší jedinou páteřní síť internetu. Podmínkou připojení bylo jeho výhradně akademické využití, komerční provoz nebyl přípustný. Zástupce NSF Steven Goldstein se pak zúčastnil i aktu prvního oficiálního připojení. Český internet byl v podstatě záležitostí nadšenců z akademického prostředí. Hlavně díky nim byl již v roce 1992 vybudován základ páteřní sítě, který spojil Prahu a Brno pevnou linkou. V roce 1993 bylo k internetu připojeno již 11 měst. V roce 1996 pak vzniklo zájmové sdružení CESNET, které dnes plní roli koordinátora velkých infrastruktur v oblasti informačních technologií a spravuje národní e-infrakstrukturu. Rozhodlo se o rozvoji celostátní páteřní sítě spojující akademické instituce, které dále rozváděly internet do metropolitních sítí. Začal vznikat projekt FESNET, později rozdělený na CESNET (Czech Educational and Scientific Network) a SANET (Slovak Academic Network). CESNET měl ze začátku hvězdicovou topologii a už v březnu 1993 disponoval uzly v 11 českých městech. Kromě linky do Lince CESNET zřídil také propojení s Amsterodamem a později s Banskou Bystricou. Typickými službami té doby byla elektronická pošta, přenosy souborů po FTP a vzdálené přihlášení Telnetem. Web sice již existoval, ale v podstatě se o něm nevědělo. Ještě před ním se rozmohl Gopher, který byl ale webem záhy překonán a vytlačen. Internet do každé rodiny V polovině 90. let minulého století se internet zároveň začal otevírat také komerčním poskytovatelům a především uživatelům z řad podnikové i soukromé sféry – vydal se na cestu do jednotlivých kanceláří a domovů. Ekonomové si dodnes lámou hlavou tím, jak přesně přínos internetu a s ním spojených fenoménů vlastně přesně kvantifikovat, Dnes internet pravidelně využívají zhruba tři čtvrtiny populace starší 10 let, a jeho význam zdaleka přesahuje i nejdivočejší sny průkopníků, ať už českých nebo zahraničních. Jeho funkčnost se podařilo udržet pouze díky robustnosti a inovacím celého designu. Důležitý byl například odchod od původního omezeného počtu mezikontinentálních páteřních sítí rozmístěných po celém světě. Na ně pak byly napojeny jednotlivé sítě okolních států (síť měla hvězdicové uspořádání). To znamenalo jednak technické riziko (selhání páteřní sítě znamenalo přerušení toku dat) a také to, že provozovatelé páteřních sítí měli v podstatě monopolní postavení, což neváhali podnikatelsky využít. Dále tato situace byla problematická i z čistě praktického hlediska: pokud jste poslali e-mail kamarádovi, který bydlel o dva vchody vedle, zpráva klidně mohla absolvovat trasu Praha – New York – Praha. Proto začaly vznikat veřejné IXP (např. český NIX.CZ), propojovací body, do nichž se připojily jednotlivé telekomunikační společnosti. Ty si po vzájemné dohodě začaly vyměňovat data a zprostředkovaly si přístup do více páteřních sítí. IXP jsou zároveň vzájemně propojené, takže při výpadku jednoho ostatní fungují dál, a nehrozí úplný kolaps. /jj/
