Ruská agrese vůči Ukrajině má své dozvuky i ve světě vědy. Vědcům z Ruska se uzavírají možnosti spolupráce se světem. Končí ale také projekty, v jejichž rámci naopak příslušníci mezinárodní vědecké obce jezdili do Ruské federace. Včetně vědců českých.
ČR na základě rozhodnutí ministra školství vystoupila z projektu Spojeného ústavu jaderných výzkumů (SÚJV) v Dubně. Ústav je největší fyzikální laboratoří v Rusku. Vznikl v roce 1956, tedy brzy po západoevropském středisku CERN (1954), a také jako reakce na něj. Na místě dnešního SÚJV však fyzikální vědci pracovali už od roku 1949, kdy na levém břehu Volhy začal pracoval Synchrocyklotron, do roku 1953 nejvýkonnější urychlovač světa. Urychloval elektricky nabité částice (vodíková jádra, částice alfa, tedy jádra hélia a také protony), a to (po vylepšení v roce 1953) až na energii 680 MeV. Dnešní urychlovače jsou však podstatně výkonnější. Např. v LHC [Large Hadron Collider — velký hadronový urychlovač; největší urychlovač částic na světě, umístěný v podzemí na území mezi pohořím Jura ve Francii a Ženevským jezerem ve Švýcarsku — pozn. red.] se částice urychlují na energie o čtyři řády vyšší. I když v Dubně vznikalo špičkové vybavení, při jeho stavbě byla využívána i práce vězňů, včetně politických. Kolem ústavů vznikalo už od konce 40. let akademické městečko. Pohyb vědců byl pochopitelně omezen, jak bylo v SSSR zvykem, nicméně nešlo o uzavřené město, jaká známe ze sovětského vojenského programu.
Práce vědců nebyla bez rizik
Vstupní chodbu do budovy jedné z hlavních laboratoří (Jaderných reakcí) zdobí podobizna zakladatele G. N. Flerova. Jeho jméno od roku 2012 nese také prvek flerovium se 114 protony v jádře. Jako mladý fyzik v roce 1942 napsal Stalinovi, že v zahraničním odborném tisku podezřele chybějí články z jaderné fyziky, což nejspíše znamená, že tento výzkum byl patrně utajen z vojenských důvodů, a SSSR by se mu tedy mělo také věnovat. Stalin vzal Flerovův návrh vážně, byť zřejmě především s ohledem na špionážní zprávy ze Západu. Projekt ruské atomové bomby dostal absolutní prioritu a dohledem nad ním byl prověřen „lidový komisař vnitra“ Lavrentij Berija, člověk s hrozivou pověstí a organizátor mnoha masových vražd sovětského státu. Podle oficiálně nepotvrzeného Flerovova tvrzení měl Berija připravené seznamy s rozpisem, podle kterého si měli členové vedení projektu v případě neúspěchu vysloužit trest smrti, ti pod nimi doživotí na Sibiři, další pak 15 let. V roce 1949 však projekt skončil úspěšně. Sovětská atomová bomba vybuchla v kazašské stepi a vědci podílející se na výzkumu byli oceněni. Ti, kdo měli dostat trest smrti, obdrželi nejvyšší státní vyznamenání: Hrdina Sovětského svazu, a ti, kterým hrozilo doživotí, dostali Leninův řád. Příběh nemá v zatím zveřejněných a prozkoumaných dokumentech reálnou oporu, ale velmi podobně jej líčili i jiní doboví svědci. Od svých ruských kolegů ji slyšel například i novinář a publicista Karel Pacner.
Mezinárodní spolupráce
Pro zahraniční vědce z tzv. „spřátelených zemí“ ale v pozdějších letech Flerovova laboratoř představovala vzácnou příležitost dostat se k vybavení, materiálům a také k lidem, které by jinak poznat nemohli. Pravdou je, že v řadě ohledů CERN svého východoevropského kolegu předběhl, v Dubně se však prováděly některé typy výzkumu a experimentů, pro které v západoevropském středisku nebylo vhodné vybavení nebo na ně nezbyl čas. Vědci se zde věnovali např. výzkumu supertěžkých prvků, které se v přírodě běžně nevyskytují a je nutné je připravit uměle. Ojedinělým zařízením byl i tamní pulzní reaktor IBR-2, ve kterém se otáčejí dva beryliové reflektory periodicky měnící reaktivitu, tedy výkon reaktoru. V maximu pulzu dosahuje výkon až 1 850 MW v aktivní zóně o objemu pouhých 22 l. Reaktor tak vytváří extrémně silný proud neutronů (v pulzu, samozřejmě), které se pak používají k nejrůznějším experimentům, např. v materiálovém výzkumu. V SÚJV také delší dobu a s jistými obtížemi probíhala stavba urychlovače NICA. Ani ten se sice nemůže ani zdaleka rovnat s výkonem urychlovače LHC v CERNu, měl ovšem poskytnout zajímavé informace o oblasti, ve které se běžná (baryonová) hmota mění v tzv. kvark-gluonové plazma [též nazývané quagma či QGP; jde o skupenství hmoty, které existuje při extrémně vysokých teplotách a tlacích — pozn. red.]. Centrum tvořilo několik „laboratoří“ (ústavů) zabývajících se jadernou fyzikou a jinými fyzikálními obory. V poslední době zaměstnávalo přes pět tisíc lidí (zhruba 1 200 vědců, přičemž tisícovku z nich tvořili doktorandi z 18 členských států). Většinu rozpočtu ústavu zajišťovalo Rusko, přesně 85 %. ČR se na chodu podílela cca 5 %. Roční příspěvek dosahoval v posledních letech cca 130 milionů Kč (byl v dolarech, meziročně se tedy výše měnila podle kurzu). Prostředky z velké části pokrývaly náklady a příspěvky na práci českých zaměstnanců či stážistů (doktorandů). V ústavu našla zakázky i řada českých firem. V nejúspěšnějším roce 2020 celkem firmy z ČR od SÚJV získaly zakázky za více než 150 milionů Kč. /jj/
