Vysoká koncentrace oxidu uhličitého (CO2) a polétavý prach trápí děti v českých školách. Podle studie, kterou v rámci celoevropského programu InAirQ provedl Státní zdravotnický ústav, se děti „dusí“ ve více než třetině všech sledovaných tříd. V těchto učebnách překročila koncentrace CO2 hygienický limit, a to až několikanásobně. Data z roku 2016 prokázala vysoké koncentrace CO2 i v mateřských školách. Zde dokonce ve více než třech čtvrtinách měřených tříd dosáhly koncentrace CO2 takových hodnot, které již mohou být pro malé děti obtěžující, a ve 40 % tříd tyto hodnoty překročily vyhláškou stanovený limit. Dalším velkým problémem školních tříd jsou vysoké koncentrace polétavého prachu (PM10). Vyšší než přípustné množství 150 g/m3 zaznamenali v téměř polovině sledovaných učeben. „Řešení je přitom jednoduché, stačí jen kvalitu vzduchu sledovat a dobře větrat,“ říká expert na měřicí zařízení Bohdan Roule ze společnosti Conrad Business Supplies. Podle něj jsou hlavním viníkem příliš těsnící nová okna v zateplených a rekonstruovaných školních budovách. „Naše děti se dusí, protože se ve školách a školkách málo větrá. V plné školní třídě podíl CO2 ve vzduchu vlivem dýchání přítomných rychle roste. Z našich zkušeností víme, že k překročení limitní koncentrace CO2 ve školní třídě stačí necelá vyučovací hodina se zavřenými okny,“ doplnil Roule. Rostoucí koncentrace CO2 ve vzduchu není lidskými smysly odhalitelná. „Školy by si povinně měly pořídit měřiče kvality ovzduší, ty zaznamenávají koncentraci CO2 i její průběh v čase a na překročení limitu upozorní třeba zvukovým signálem. Zaznamenaná data je pak možné využít k návrhu preventivních opatření,“ uvádí Roule. Asi nejúčinnějším řešením špatné kvality vzduchu ve školách je pak instalace aktivního větracího systému. Ten může větrání regulovat na základě údajů z měřicího zařízení nebo z čidel koncentrace oxidu uhličitého. Děti ve školách totiž zdaleka netrápí jen oxid uhličitý, ale i další škodlivé látky ve vzduchu. „Koncentrace CO2 slouží hlavně jako indikátor pro posuzování intenzity větrání a s tím souvisejícího takzvaného odérového mikroklimatu. Jako odéry se označují plynné složky ovzduší vnímané jako vůně nebo zápachy produkované člověkem nebo jeho činností,“ doplňuje Karel Murtinger, poradce ze společnosti Ekowatt. Nejde jen o školy , zkažený vzduch dýchá řada lidí i doma S koncentrací CO2 se potýkají i lidé v zateplených domech. Zateplením obálky domu a výměnou oken se totiž velmi podstatně snižuje přirozené větrání. Podle údajů poradenské společnosti Ekowatt nová okna v průměru v zavřeném stavu přivádějí do interiéru pouze kolem 1 m3 čerstvého vzduchu za hodinu. Za optimum se přitom z hlediska vyvážení přísunu čerstvého vzduchu a tepelných ztrát vzniklých větráním považuje 25 m3 za hodinu na osobu. „Obyvatelé domů jsou zvyklí větrat jen málo a s malou frekvencí. S lépe utěsněnými okny se přitom vzduch v interiéru rychle stane nedýchatelným často už za pouhé dvě hodiny od posledního vyvětrání,“ popisuje rychlý nárůst koncentrace oxidu uhličitého v běžném bytě Michal Doležel z webu E.ON rádce, který se zabývá úsporami energií a kvalitou bydlení. I v bytech je řešením časté větrání a sledování koncentrace CO2 pomocí měřicího přístroje nebo kvalitní meteostanice.
