Není na světě pravděpodobně populárnějšího technického veletrhu, než jakým je mnichovský mezinárodní veletrh elektronických prvků a systémů Electronica. Letošního listopadu se konal už po 25. a při dvouleté periodicitě, kdy se střídá s veletrhem Productronica, oslavil tak již 50. výročí. Zajímavá je účast našich vystavovatelů, která v poslední době, ročník co ročník, stále roste. V porovnání s rokem 2010, kdy Česká republika měla 19 a Slovenská republika 5 vystavovatelů, se jich letos za Česko zúčastnilo už 25 a za Slovensko 8. Čeština po němčině a angličtině se zdála být i nejčastěji znějící řečí mezi návštěvníky, kterých se ze 78 zemí světa zúčastnilo přes 72 000. Exponátová náplň letošního veletrhu Electronica 2012 pokračovala v trendu posledních let, další miniaturizací elektronických prvků a větší hustotou elektronických systémů, včetně prostorových 3D MID s podílem mechatroniky a elektrooptiky, s důrazem na efektivnost a energetickou úspornost. Ke slovu se ale hlásí už i zcela nové odvětví mikroelektroniky, spinotronika, spinová elektronika, vycházející z kvantové fyziky. Hlavní roli ve spinotronických strukturách nemá elektrický náboj, ale orientace spinu a transport polarizovaných elektronů v různých kovových a polovodičových strukturách. Spin, jako vektorová veličina, reprezentuje schopnost elektronu být při rotaci kolem své osy orientován do dvou směrů, v důsledku čehož se elektron chová jako elementární tyčový magnet. Pokud se pak jedná o využití spinové elektroniky, tak pro své malé rozměry a malou energetickou náročnost, v porovnání se současnými polovodičovými systémy, je vhodná především pro oblast digitální techniky a mimořádně citlivých senzorů a pro návrhy elektronických modulů a systémů. Zájmu návštěvníků veletrhu se samozřejmě těšily všechny výstavní obory. Přehledy o tom, co více a co méně, uvádějí pořadatelé na základě statistických šetření během veletrhu. Kromě elektroniky pro průmysl, která tvoří jádro veletrhu, upřednostnilo 22 % návštěvníků elektroniku pro automobilový průmysl, 16 % lékařskou elektroniku a kolem 12 až 13 % návštěvníků zajímala hlavně elektronika pro spotřební průmysl a zrovna tak i telekomunikace. Bezdrátové technologie, technologie budoucnosti, se už v mnoha oborech staly i dnes běžně vnímanou skutečností a bez nich si dnes nepředstavíme ani komunikaci senzorů s vyhodnocovací elektronikou u průmyslových robotů, řízení sítí rozsáhlých objektů, ani třeba nové metody užití elektroniky v medicíně při dálkovém sledování pacientů. A možná ani ne v tak dalekém budoucnu se s touto technologií setkáme i při dobíjení zdrojů elektromobilů. Věnujme jí proto i dnešní postřehy z veletrhu, a to zčásti i proto, že i v tomto oboru měla Česká republika svou prezentaci, s kterou překvapila nejen návštěvníky, ale i celý svět. Představila se poměrně mladá, 20letá jičínská firma Microrisc, dnes jedna z předních světových firem, zaměřených na výzkum, vývoj a distribuci moderních elektronických prvků a modulů. Představila se jak se svými novými produkty, tak i inovacemi technologií IQRF („inteligentní“ řešení pro bezdrátovou komunikaci), IQRF Smart House a IQVCP. Byly tu nové 20mW transceiver moduly s bezdrátovou M- -BUS podporou, transceiver moduly specializované pro osvětlovací sítě, představil se nový koncept DPA (Direct Peripheral Addressing) s tvorbou Smart House aplikací bez programování nebo „inteligentní“ panely pro vizuální kontrolu, rozšiřující funkcionalitu elektronických zařízení. V tomto směru se IQRF technologie jeví jako ideální volba pro efektivní a rychlé vytváření specializovaných bezdrátových aplikací. Důkazem kvality technologií a navrhovaných řešení je vedle referencí spokojených zákazníků také řada ocenění, které firma Microrisc už za svou poměrně krátkou existenci získala. Z nich jmenujme alespoň za vědecké práce o bezdrátových sítích ocenění Best Paper Awards v rámci asociace IARIA (International Academy Research and Industry Association). Při asi čtyřicítce zaměstnanců firmy je pozoruhodná, na naše poměry až neobvyklá aktivita firmy a její prosazení dnes už na hlavních trzích celého světa, včetně Číny a USA. A v příštím roce otevírá Microrisc v Jičíně také své zcela nové Výzkumné a technologické centrum. Co se na veletrhu ukázalo jiným „lákadlem“, tentokrát i pro „netechnickou“ veřejnost, byly otázky kolem energií, energetických zdrojů, alternativních technologií a v neposlední řadě otázky spojené s vývojem elektromobilů. I tady zdroje energie, dávající stále ještě jen krátký dojezd oproti spalovacím motorům, představují hlavní příčinu, proč zájem o elektromobily zatím nenaplňuje předpovědi či přání ekologů. Většina zainteresovaných výrobců hledá vývojovou cestu sama a vývoj, a to i podstatných elementů, jako jsou akumulátory, je proto dost roztříštěný. Nadějné jsou pokusy společností IBM a BASF s vývojem zinko-vzduchových nebo zinko-stříbrných baterií, které by mohly zvýšit dojezd až asi na 480 km nebo cesty japonské společnosti Sumitomo Electric Industrie, která vyvinula nový porézní materiál pro katody v lithium-iontových bateriích, jímž by se mohla zvýšit kapacita až na trojnásobek, a NEC Corp. s novou generací mangan-lithium-iontových baterií, kde by se kapacita oproti stávajícím bateriím zvýšila až o 30 %. Technologicky se určitá naděje při vývoji kapacitně výkonnějších lithiových akumulátorů vkládá i do lithiotitanátové verze, akumulátorů s vyšší životností a až asi 10 000násobným nabíjením. Ty pod označením NanoSafe jsou užité např. už u sportovnější verze elektromobilu Lightning GT. Energetickým zdrojem budoucnosti by se mohly stát i koncepčně nové akumulátory typu Redox-Flow od Fraunhofer Institutu für Chemische Technologie ICT. U nich by při zastávce vozu u servisní stanice stačilo jen vyměnit vyčerpaný elektrolyt z vybitého akumulátoru za nový, nabitý u tankovací stanice, aniž by se jinak muselo s akumulátorem vůbec pohybovat. Přečerpávání elektrolytu by zabralo asi stejně tolik času, jako dnešní tankování pohonných hmot. Z jednotlivých automobilek ještě tak Renault zvažuje zvýšit dojezd elektromobilu speciálními chemickými úpravami současných lithium-iontových baterií, ale jinak většina automobilek řeší zvyšování dojezdu elektromobilů v této etapě cestou nejrůznějších hybridních provedení. K zajímavým patří tady několik variant hybridních vozidel Volvo s elektropohonem na přední kola a spalovacím motorem v zádi vozu. Možné jsou i varianty s doplňováním energetických zdrojů elektromobilů solárními moduly na principu fotovoltaiky, vestavěnými přímo do střešní konstrukce vozidla. Ty mohou plnit hned několik úkolů. Vedle toho, že v rámci svých možností akumulátory trvale, i když jen částečně dobíjejí, dávají i při stojícím vozidle energii pro klimatizační a ventilační systémy a udržují tak dostatečné větrání vnitřního prostoru vozu. Do budoucna by mohla být i zajímavá, zatím ještě spíše futuristická, myšlenka bezdrátového systému dobíjení vozidel, a to i za jejich provozu. /jš/
