České země byly historicky –
již za dob rakousko-uherské
monarchie – v popředí průmyslového
rozvoje. V souvislosti
s dynamickým průmyslovým
pokrokem kauzálně i v popředí světových
patentových statistik. Tato
tradice se rozpadem monarchie nenarušila
a Československo, v kontextu
s velikostí států a počtem jejich
obyvatel, byly i v patentových statistikách
třicátých let minulého století
na osmém místě! První byly Spojené
státy, které měly ročně 89 848
patentových přihlášek, následovalo
Německo se 78 400 přihláškami
a Velkou Británií s 39 359. Na pátém
místě bylo Japonsko s 15 340 a na
osmém Československo s 10 084 patentovými
přihláškami.
Tehdejší Československo a jeho průmysl
měl v celosvětovém porovnání
i svou prestiž. Pro bližší porovnání
například samotná Škoda Plzeň přihlašovala
ročně okolo 500 vynálezů. Po
veškerých historických peripetiích našeho
národa – po hnědé a následně rudé
totalitě, nedávných privatizacích a rozprodeji
je náš celostátní průmysl co do
rozvoje inovací a úrovní její patentové
ochrany zhruba na dvojnásobku jediné
prvorepublikové fi rmy. Čtenář může
namítnout, že Československo bylo
větší státní útvar, nežli dnešní Česko
– pravda, ale území Slovenska a Podkarpatské
Rusi byly v tomto prvorepublikovém
období ve fázi industrializace,
takže jejich vliv na patentové
aktivity nebyl podstatný.
Podstatné je dnes to, že v době globální
konkurence a s ní souvisejícími
zrychlenými inovačními cykly – a tím
i celosvětově zvýšenými patentovými
aktivitami – v našich současných
fi rmách zpravidla o patentové ochraně
vědí jen něco velmi málo (a často
zkresleně) nebo prakticky nic. A protože
tyto znalosti jsou „podkritické“, nevyužívají
fi rmy – a zhusta ani vědecká
a vývojová pracoviště – ve svůj prospěch
světový znalostní fond patentových
databází.
Jednou z podmínek zapsání patentu
je, že vynálezecká myšlenka musí
být popsána tak podrobně, aby ji odborník
z daného oboru techniky mohl
realizovat. Mimo průmyslovou špionáž
neexistují jiné aktuálnější zdroje
k vyhledávání technických novinek,
nežli jsou patentové databáze. Výhodou
je, že jsou celosvětově dostupné
– a mnohé z nich i bezplatně. Každý
národní patentový úřad vede svoji národní
databázi chráněných technických
řešení, existují však i databáze se širokým
záběrem. Běžný technik ve fi rmě
by měl (podobně jako v jiných státech)
být schopen alespoň základního vyhledávání
v patentových databázích –
a měl by mít alespoň základní znalostní
vybavení na to, aby pochopil právní
a technický dopad nalezených patentových
dokumentů.
V případě řešení závažnější nebo
širší analýzy, např. před zadáním výzkumného
nebo vývojového úkolu,
před rozhodnutím o exportu do nějakého
teritoria a ověřením případného patentověprávního
rizika, je však žádoucí
obrátit se na specialisty v oboru. Takovým
místem by mělo být např. PATLIB
CENTRUM nebo patentová kancelář.
Naším závažným problémem je,
že na středních odborných školách
se studenti o průmyslověprávní problematice
a jejím praktickém využití
v technické praxi zhola nic nedozvědí.
Na vysokých školách je až
na výjimky situace velmi podobná.
Součástí úsilí vlády České republiky
o zlepšování znalostí či povědomí
o problematice ochrany práv duševního
vlastnictví bylo „Usnesení vlády
číslo 330/1999 ke koncepci boje
proti kriminalitě v oblasti duševního
vlastnictví“. Dle našich zkušeností se
však praktický výsledek ve vzdělávacím
procesu znatelně neprojevil. Všeobecně
ani mládež není ve formování
svých odbornostních ambicí seznamována
s perspektivními profesemi
v technických oborech. Protože se ani
v posledních letech nepodařilo dosáhnout
změny, směřuje příliš velký
podíl žáků základních škol na obory
netechnické – a po stránce budoucí
zaměstnanecké perspektivy problematické!
Díky tomu je dnes problém
sehnat kvalifi kovaného technika do
podniku. A to i do podniku, který má
dostatek zakázek a tím i práce pro
lidi! Natož získat technika s tvůrčími
schopnostmi. Bez tvůrčích techniků
nelze jakoukoli produkci inovovat
a bez znalostí z oboru průmyslověprávní
ochrany nových produktů
si nelze zajistit jejich ochranu před
vyspělými konkurenty. Bez průmyslověprávní
ochrany nelze zabezpečit
odpovídající pozici na trhu!
Díky iniciativě Úřadu průmyslového
vlastnictví se konal koncem roku
2007 na úřadě seminář, na kterém byli
zájemci seznámeni s osvědčeným holandským
programem Inventor Class.
Ten je v Evropě odborně uznáván
jako špičkový tím, že dokáže žákům
základních škol zprostředkovat vlastní
zkušenost s řešením technických
problémů, a tím způsobem zatraktivnit
svět technických povolání. Během
týdenní práce s žáky ve škole se dokonce
mezi nimi odhalí i technické
tvůrčí talenty.
Jedná se o využití zkušeností holandské
nadace Kids and Science s programem
ERI (Odhal-zkoumej-inovuj),
který pracuje se žáky (příp. studenty
gymnázií) ve věku rozhodném pro volbu
povolání. Mládeži se tak dostane
nové zkušenosti – že technická profese
může být krásné, perspektivní a zajímavé
povolání, které nabízí kariéru pro
celý život.
Programu ERI jsme počeštili na:
„Odhal-zkoumej-inovuj“. První tuzemské
ověření se podařilo ARIDu organizovat
s podporou CZECHINVESTu
a ÚPV v anglickém jazyku v dubnu
2008 – a to s velkým úspěchem jak
u dětí, tak u organizátorů.
Této první akce se osobně účastnil
pan Dr. Dick Wife, který je jedním ze
dvou „otců“ této metody. Po zvládnutí
fi nanční otázky, když byl ve spolupráci
s Univerzitou Hradec Králové
schválen projekt, bylo možno vyřešit
licenční smlouvu k autorským právům
a – mohli jsme startovat. Je jistě pozoruhodné,
že školáci a školačky zúčastnění
v tomto projektu – každá skupina
se účastní jeden týden – obdrží na svůj
nápad z ÚPV dokonce i patentovou rešerši
s podpisem ředitele odboru patentových
informací. S takovou zkušeností
se u nás může pochlubit málokterý
profesor nebo technik! V rámci východočeského
kraje se v následujících
letech programu dobrovolně zúčastnila
řada škol. Na závěr každé akce je
uspořádána prezentace všech nápadů.
Děti vytvoří modely, vzorky prezentace
a předvedou je nejenom před svými
spolužáky, ale i před hodnotící komisí.
Do komise je mimo ředitele místní školy
a dalších pedagogů přizván zástupce
z místní radnice a zástupce místního
podniku. Jednotlivé prezentace jsou
pak hodnoceny jak po stránce technického
řešení, tak po stránce úrovně
prezentace a podle kategorií i odměněni
cenami. Krajské kolo bylo pro vítězné
skupiny uspořádáno na Univerzitě
Hradec Králové v listopadu loňského
roku. Na tuto slavnostní příležitost
pozval organizátor (ARID) i pana Dr.
Dicka Wifea z Holandska, pozvání přijalo
i vedení ÚPV a UHK. Mezi hosty
byli i zástupci z budějovické univerzity
a z Ostravy.
Tato iniciativa dále pokračuje v rámci
tzv. udržitelnosti projektu. Bylo by
si však přáti, aby takovouto práci organizovalo
plošně samo MŠMT. Bez
metody kvalifi kovaného motivování
mládeže pro techniku a systematického
vyhledávání technicky kreativních
jedinců nemá náš průmysl v globální
konkurenci mnoho šancí!
Slovo „inovace“ je v EU již po několik
let zaklínadlem. Že ale kvalitní
výzkumné nebo vývojové zadání nelze
defi novat pomocí intuice, o tom se už
nemluví. Předpokladem dobrého zadání
je kvalitní a kvalifi kovaná průmyslověprávní
rešerše ve světových databázích
a komplexní analýza tohoto
prostředí, např. formou patentových
statistik a dalších moderních podpůrných
nástrojů.
Zde pro naši domácí odbornou veřejnost
může být poučením, že samotný
Evropský patentový úřad vyhodnotil,
že evropský průmysl v soutěži
se světovými průmyslovými „tygry“
zaostává. Protože úroveň průmyslověprávních
aktivit a hospodářské prosperity
spolu přímo souvisí, vyhlásil
program: „Pilot project to reorient patent
information centres“.
Ze 34 členských zemí bylo do
projektu vybráno 12 – naše země
je naštěstí mezi vybranými – tedy
účastníky projektu. Jako národní reprezentant
bylo vybráno PATLIB
CENTRUM provozované občanským
sdružením ARID Hradec Králové
(www.arid-hk.cz). Účastníci tohoto
evropského projektu tak získávají přístup
k exkluzivnímu know-how a SW
produktům pro provádění sofi stikovaných
rešeršních zkoumání světových
databází a jejich vyhodnocování podle
potřebných kritérií.
Neméně důležitým aspektem v rámci
této spolupráce, je i soustavná mezinárodní
výměna zkušeností a dobré praxe
jednotlivých členů a podílení se na
formování nových standardů a trendů
v rámci podpory především pro malé
a střední podniky, popřípadě větší korporace.
Pro MSP není reálné zaměstnávat
specialisty na průmyslové právo,
důležité ale je, aby uměly vyhodnotit,
kdy si takovou službu mají objednat.
Větší korporace mívají specialisty
– a ti už vědí, které záležitosti je nutno
zajišťovat externě.
Josef Zima