Teplárenství na křižovatce? Za 7
let nebude pro naše teplárny uhlí!
Nejistota dodávek zemního plynu!
Cena paliv poroste i nadále! Obnovitelné
zdroje nás nespasí… Takové
a další poplašné zprávy prosakují
mezi občany. Dnes ale ještě
teplo máme. A ještě na ně i máme
peníze. Jak to ale bude zítra nebo
za několik let, to k široké veřejnosti
zatím nedospělo. Naštěstí již klepe
na dveře těm, kdož s tím mohou,
resp. by měli, něco dělat.
Legislativní opatření v oblasti
nakládání s energií nutno chápat na
pozadí stále zřetelnějšího očekávání,
že energie nebude dostatková jako
v současnosti. Že bude vzácnější a tudíž
ne levná. Celkový trend je příznačný:
šetřit energií, neboť lze očekávat, že
návratnost nákladů na snížení spotřeby
energie a zvýšení efektivnosti využití
primárních zdrojů energie s růstem cen
energie se zkracuje a bude zkracovat.
Na pořadu dne je optimální efektivnost
v procesu výroby, rozvodu
a spotřeby energie, tepelné zejména.
Racionální hospodaření energií je
v zájmu každého jejího uživatele. Velkou
měrou se racionální využití energie
týká budov, v nichž pracujeme, nebo
se vzděláváme a zejména - v nichž
bydlíme. Spotřebitelé – uživatelé bytů
a nebytových prostorů v domech - se
začali (a stále více se budou) zajímat
o snižování spotřeby energie a tepla
a tím i svých nákladů. Z hlediska jednotlivce
to znamená snížení životních
nákladů zejména na bydlení. Teplo tvoří
největší položku v platbách domácnosti
za různé formy energie. Z celkového
množství spotřebované energie v bytě
se na teplo na vytápění spotřebuje cca
50-70 %, na teplo v teplé (užitkové)
vodě cca 15-20 % a zbývající část na
elektrickou energii v elektrických spotřebičích
a na plyn k vaření. Předmětem
všeobecného zájmu z hlediska užitého
množství energie je proto tepelná energie
a snižování její spotřeby, především
u domů a bytů napojených na centrální
zásobování teplem, ale i domů či bytů
s vlastním zdrojem tepla.
Úloha teplárenství
jako odvětví energetiky
Teplárenství je specifický průmyslově
energetický obor. Mimo
jiné skýtá značné a rozmanité možnosti
i co do snižování spotřeby
primárních zdrojů energie a tím
i škodlivých emisí:
l zvyšováním účinnosti využívání
primárních zdrojů energie, zejména
kombinovanou výrobou elektřiny
a tepla (KVET),
l využíváním obnovitelných
a druhotných zdrojů energie, včetně
efektu KVET,
l snížením tepelných ztrát při
transportu a distribuci tepla,
l přiblížením zdrojů tepla jeho
užití v místech z rozptýlenější
zástavbou – využíváním menších
kogeneračních jednotek s výrobou
tepla a elektřiny pomocí motorů na
zemní plyn,
l zvyšováním účinnosti v konečné
spotřebě tepla – při vytápění
a přípravě teplé (užitkové) vody.
Jednoduchou a efektivní cestou
k dosažení úspor primární energie
a tím zároveň ke snížení emisí
skleníkových plynů, zejména CO2,
je technologie společné výroby
užitečného tepla a elektřiny. Kdyby
nebylo kombinované výroby tepla
a elektřiny, emitovalo by se v současnosti
u nás o cca 8 mil. tun CO2
ročně více oproti oddělené výrobě.
Snižování spotřeby
energie a ú loha státu
Při snižování spotřeby energie
a zvyšování účinnosti užití energie
brání dosud některé zažité stereotypy
a překážky, kupř.:
l stále existuje nedostatek objektivních
informací a povědomí
o možnostech a přínosech zvýšení
účinnosti užití energie,
l přetrvávají obavy z vysokých
nákladů na přípravu a realizaci
zvyšování účinnosti užití energie,
chybí propagace příkladů realizovaných
opatření v praxi,
l nedostatečná motivace a hmotná
zainteresovanost,
l malá ekonomická efektivnost,
dlouhá návratnost vložených prostředků
způsobená neadekvátní
cenou energie s cenou investic,
l nezkušenost se získáváním
potřebných finančních zdrojů
a s hodnocením rizik podnikání,
l opatrnost finančních institucí
v poskytování úvěrů plynoucí
z neznalosti energetické problematiky.
Provozované technologie, zděděné
z minulosti, s nízkou energetickou
účinností, nepřiměřené ztráty
v konečném užití energetických
zdrojů v komunálně bytovém sektoru,
a to především v důsledku
nedobrých technických parametrů
stavebních konstrukcí budov i jejich
vnitřních zařízení, nabízejí široké
pole pro realizaci úspor energie.
Hnacím motorem pro zvyšování
všeobecné efektivnosti v nakládání
s energií bude zvyšování ceny
energie. Obecně lze růst jednotkové
ceny energie účinně eliminovat
snižováním její spotřeby. Nasměrování
naší legislativy na snižování
energetických - tepelných ztrát
v budovách (včetně cílené státní
podpory) se setkává s příznivou
odezvou u veřejnosti. Potřeba šetrně
nakládat s energií se postupem
času stane určitým životním stylem.
Zkušenosti zemí EU prokazují,
že pouhé působení tržních sil, včetně
liberalizovaných cen energie,
není dostatečným nástrojem pro
dosažení potřebné úrovně úsporného
racionálního hospodaření energií.
Proto jsou přijímány zákony
podporující úspory energie. Zákon
umožňuje i podporu státu v realizaci
energeticky úsporných opatření
buď přímo ze státního rozpočtu,
anebo formou daňových úlev.
Zodpovědnost státu, zejména za
udržení stabilního prostředí pro
život lidí je nezastupitelná. Poslední
události ve finančně bankovním
sektoru dokládají, že stát nemůže
hrát pouze roli hasiče vzniklých
požárů, ale zejména garanta účinných
prevencí, ochranných systémových
opatření spočívajících ve
stanovení pravidel v chování subjektů.
Co ovlivňuje a bude
ovlivňovat cenu tepelné
energie?
1. Rozhodující nákladovou
položkou ceny tepla je palivo (50
– 80 %). Žádná ze zveřejňovaných
prognóz nepředpokládá, že cena
paliv se bude snižovat. Příznačná
je tendence trvalého růstu, i když
kupř. v ceně ropy se střídají propady
s nárůsty.
Naše teplárenství je z převažující
části založeno na využívání našeho
uhlí při kombinované výrobě tepla
a elektřiny. Na zásobování teplem
se významně podílí zemní plyn
a jeho spotřeba pro účely vytápění
a přípravy teplé vody roste a zřejmě
poroste. Žádoucí vyšší využívání
obnovitelných zdrojů – biomasy
zatím vázne. Biomasu „požírá
a sežere“ elektřina, která má zaručenou
výkupní cenu zákonem. Využívání
druhotných zdrojů (komunální,
průmyslové odpady apod.) a obnovitelných
zdrojů (solární panely), či
tepelných čerpadel čeká v teplárenství
na své uplatnění.
Je skutečností, že
l ve II. dekádě tohoto století
(z hlediska charakteru problému
je to již zanedlouho) se bude podle
současně rozdaných karet (těžební
limity) hnědé uhlí pro výrobu tepla
nedostávat,
l se chystá aukční prodej uhlí;
uhlí bude mít ten, kdo zaplatí více,
l zajištěnost zemního plynu dodávaného
z různě stabilizovaných
teritorií a jeho cena není a nebude
pouze v moci našeho státu a už
vůbec ne trhu, ale geopolitiky,
l větší uplatnění biomasy (s podporou
státu či bez ní, přičemž podpora,
smyslná i nesmyslná jde (jako
v elektřině na účet konečných spotřebitelů)
představuje rozvoj efektivních
technologií od získávání
(těžby) biomasy přes její dopravu,
skladování, přípravu pro spalování
(sušení) a vlastní spalování, což
vyžaduje nemalé náklady,
l solární energie, geotermální
energie, tepelná čerpadla, energie
průmyslových a domovních odpadů
jsou vhodnými zdroji pro využití
v teplárenství – tzv. malém i velkém,
nicméně relativně nákladné.
2. Výslednou cenu tepelné energie
determinuje kromě ceny paliva
rovněž efektivnost (účinnost) jeho
užití. S tím souvisí nároky na inovace.
Většina našich teplárenských
soustav byla zakládána před 25-50
roky, některé i dříve. Byly projektovány
na dodávky tepelné energie,
které sloužily tehdejší skladbě
a charakteru odběrů. Charakter
odběrů se postupně změnil. Ubyli,
dokonce i zcela zmizeli, tradiční
průmysloví odběratelé tak, jak se
měnila a mění naše výrobně hospodářská
struktura.
Tepelné sítě, které dostaly do vínku
privatizací teplárenské společnosti,
zejména ty, jimiž je dodávána
tepelná energie do domů, byly projektovány
na základě dotované (tj.
deformované) ceny tepla. Deformovaná
cena tepla zakládá deformované
koncepce. Účinnost přenosu
některých těchto soustav není na
požadované úrovni (kupř. společná
příprava teplé vody pro více objektů,
parní rozvody, některé předávací
stanice).
Deformovaná cena v minulosti
nedovolovala rozvinutí kombinované
výroby tepla a elektřiny. Budovaly
se obří výtopenské jednotky,
které nemohou mít konkurenční
uplatnění v podmínkách reálných
cen současnosti. Teplárenské společnosti
zdědily zařízení, které
neodpovídá současným požadavkům
a charakteru odběrů. Způsob
regulace ceny tepelné energie
a nepříznivá regulovaná cenová
relace mezi cenou plynu a tepla
v minulosti i v současnosti nebyly
a nejsou příznivé pro adekvátní
změny vyžadující investice ve
zdrojích a některých rozvodných
(zejména parních) systémech.
Co lze očekávat od ceny
tepla?
A co je třeba učinit, aby teplo
bylo pro všechny a náklady na
užité teplo byly přijatelné:
l Ceny tepla nemusí růst natolik,
aby nemohly být náklady na užité
teplo eliminovány z části úsporami
(snížením tepelných ztrát) ve výrobě,
rozvodu a zejména ve spotřebě.
l Tuzemské zdroje primární energie
(uhlí) jsou pro zajištěnost tepla
dlouhodobě nenahraditelné.
l Rozhodnutí o včasné výstavbě
nového jaderného zdroje elektrické
energie otevře cestu k zajištění uhlí
pro kombinovanou výrobu tepla
a elektřiny v teplárnách a elektrárnách
na budoucích několik desetiletí.
l V bilanci zdrojů tepla musí
mít místo obnovitelné zdroje energie
(OZE), druhotné zdroje (DZ),
přednostně před elektřinou, zejména
pokud jsou v blízkosti spotřeby
tepla.
l OZE a DZ pro teplo oceňovat stejně
jako OZE pro elektřinu; neznevýhodňovat
dále výrobu tepla z OZE.
l Zachovat sítě rozvodu tepla
(zejména trasy pro možnost rekonstrukce,
obnovy), příp. tyto sítě rozšířit,
protože jsou podmínkou pro
žádoucí rozšíření užití OZE a DZ
pro dodávky tepla.
l Počítat s rozšířením užití zemního
plynu pro zajištění tepla všude
tam, kde to bude ekonomické,
zejména však při kombinované
výrobě tepla a elektřiny, a to i s přihlédnutím
k významu příspěvku
výroby elektřiny v malých četných
zdrojích blízko spotřeby a k celkové
bilanci.
l Nezapomínat na možnost získávání
tepla z výroben elektřiny, včetně
jaderných.
Představitelé států jsou současnými
událostmi v bankovním a finančním
sektoru poněkud zaskočeni.
Dostali výchovný políček. Někteří
si to uvědomují. Přiznávají chyby,
hledají cesty nápravy. Racionální
ekonomie si nehraje na pravicovou
a levicovou. A není ani levicová,
ani pravicová energie, včetně
tepelné. Úlohu státu nelze nahradit.
Zejména v tvorbě energetické koncepce
a při její realizaci. Občané
jsou v očekávání. Dobře vědí, kdo
je „na tahu“. A ti, co jsou na tahu,
by neměli čekat až na vystavení účtu.
To by se nám všem pak mohlo
dařit dobře.
Ladislav Černý, občan
