Centrum nových technologií pro strojírenství na téma spolupráce s průmyslem: NETME Centre Brno, jeho vznik a budoucnost

Dokončení z minulého čísla Hlavním cílem NETME Centre (z anglického New Technologies for Mechanical Engineering) je zajištění efektivní spolupráce s průmyslovou a komerční sférou, zajištění přenosu znalostí a výsledků dosažených ve vědě a výzkumu a aplikování v dalším procesu, především ve výrobě. Důvodová zpráva rovněž uvádí možnost uplatnění mladých výzkumných a vědeckých pracovníků v průmyslovém výzkumu. Činnost tak rozsáhlého výzkumného centra aplikovaného výzkumu samozřejmě budí pozornost průmyslové sféry. Proto nás zajímalo, jak bude takový výzkumný kolos provozován a v jakém průmyslovém prostředí se dnes nalézá. Odpovědi na tyto otázky jsme hledali v rozhovoru s Ing. Peregrinou Štípovou, ředitelkou NETME, Ing. Ivo Winklerem, technickým manažerem NETME a Mgr. Michalem Šedivým, finančním manažerem. ? Hlavním posláním NETME je spolupráce s průmyslem. Což je jistě nesmírně potřebné a vychází to z představy státu, že bývalé oborové výzkumné ústavy, které před rokem 1989 pracovaly v různých oborech a soustřeďovaly aplikovaný výzkum na svá pracoviště, by měly být nahrazeny činností aplikovaného výzkumu na vysokých školách. Avšak ve vládní zprávě Analýza stavu VaV a inovací v ČR pro rok 2010 se dost smutně konstatuje, že průmysl se finančně podílí na objemu prostředků VaV vynaložených na vysokých školách pouhým 1 %. Navíc zpráva tvrdí, že české podniky neutrácejí za výzkum, ale používají spíše osvědčená řešení. To ale neplatí pro podniky se zahraničním podílem, kde je naopak podíl prostředků vynaložených na VaV v ČR velký, až zásadní. Na druhé straně je zde také konstatováno, že právě v prostředí vysokých škol došlo v posledních letech k obrovskému nárůstu kapacit VaV vysokými investicemi, a to především díky programům EU. Jak bude NETME v takové situaci pracovat? Štípová: Podle mne analýza dokazuje, že zde došlo v posledních letech spíše k velkému podhodnocení prostředí vysokých škol i funkce aplikovaného výzkumu. Spíše bych to definovala tak, že se sice rozšiřuje kapacita VaV na vysokých školách, ale jde o budování kapacit a že se dodělává program, který byl jasně vytýčen určením vysokých škol za centra VaV pro průmysl již v minulosti. Kdo zná prostředí technických vysokých škol jistě ví, že už bylo bezpodmínečně nutné obnovit například přístrojový park, jenž byl původně zaměřen jen na účely výuky. Winkler: Vy jste ve své otázce uvedl celkové číslo placeného výzkumu hrazeného českými průmyslovými podniky. Ale na VUT je objem smluvního výzkumu prováděný pro průmysl, a to nejenom pro české podniky, podstatný. A další rozvoj této činnosti by byl naprosto nemožný, pokud bychom se nepřipojili do programu podpory Výzkumu a vývoje nových technologií a inovací. Na Fakultě strojního inženýrství VUT Brno jsou stroje a přístroje z roku 1970 nebo i starší a s takovými muzejnímu exponáty nelze udržet standard VaV obvyklý v EU a jaký potřebují i naše podniky. Nové stroje a přístroje jsme zajistili pro VUT právě v tomto programu, zaměřeného na konkrétní výzkum, zejména aplikovaný, budou tedy sloužit průmyslovému aplikovanému výzkumu. To považuji za podstatné. NETME je nástroj VaV pro průmysl. ? Podobná centra vznikají všude v Evropě a ČR se na tomto programu aktivně podílí. Tady nejde o zpochybňování účelnosti center, naše otázka směřuje spíše k tomu, zdali jsou známy důvody, proč se průmyslové podniky na nákladech na VaV podílí tak malým procentem. Štípová: Že se průmyslové firmy v ČR na vysoké školy nehrnou, je známé. My také nečekáme, že otevřením NETME vydáváme pokyn, tady jsme a pojďte si objednávat naši práci, ale jen vycházíme ze současného stavu smluvních prací na VaV na VUT a zde musím říci, že zájem například o výpočtové práce a měření je enormní. Šedivý: Je to také otázka, kam směřovaly peníze na VaV v minulosti a do jakých oborů. Nebo jakým způsobem byly využity a co přinesly průmyslu. Mnoho firem opravdu ukončilo vlastní vývoj v roce 1989, pak zde byl proces privatizace, bylo tu určité vákuum, ale je třeba vyjít z toho, o co zájem je, a to musí nabídnout NETME. Například v oboru energetiky zájem o výsledky VaV na vysokých školách je, což dokazuje například poslední ocenění Česká hlava výzkumu a vývoje prof. Františka Pochylého a jeho turbín. Zájem je také ze strany menších podniků o měření, které by si jinak nemohly dovolit pro vysokou finanční náročnost přístrojů. Mluvme tedy spíše o kontrahovaném VaV a ne o výzkumu bez cílového zaměření. Štípová: Ono to dělení výzkumu na základní a aplikovaný často pokulhává. Podle našeho mínění se navzájem doplňují. Když jsme tu zmínili právě poslední ocenění prof. Pochylého, to je názorný příklad, jak se základní výzkum realizoval ve výrobku. My ale nepředpokládáme, že by NETME mělo být prostředím, kde by vznikaly nové firmy odvozené od objevů základního výzkumu. ? Objem investovaných prostředků do NETME je vysoký. Cca 600 mil. korun dotací z peněz EU a 150 mil. korun prostředků vládních je vysoká částka, kterou bude třeba uhradit. Při malém zájmu podniků o placený VaV to nebude jednoduché. Štípová: To je jistě důležitá otázka. Investice do center byly vládním rozhodnutím a je nyní na ní, zdali se budou nějaké prostředky vracet, tedy spíše jakým způsobem se budou vracet. Podle našeho názoru by byl ze strany průmyslových podniků větší zájem o kontrahovaný VaV, kdybychom zde měli jinou daňovou politiku podpory inovačního vývoje v podnicích. Kdyby byl kontrahovaný objem prací na VaV pro průmyslové podniky daňově zvýhodněn tak, jak je to u položek vlastního, podnikového výzkumu. Winkler: Vracení prostředků atd., to je představa některých vládních úředníků. Udělá se Centrum a všichni by tam měli chodit podepisovat smlouvy. Tak to, jak víme, nefunguje. Inovace nelze nadiktovat, jsou sice přirozenou snahou každého výrobce, ale cesty realizace jsou složité. V minulosti zde byly různé programy, které zvýhodňovaly některá pracoviště vysokých škol, ale neměly skoro žádnou návaznost na praxi. Proto je třeba zhodnotit, jestli peníze na takový VaV nebo výzkum základní mají vůbec význam. Některé myšlenky zní totiž velice hezky, ale jsou nerealizovatelné. Možná by se uvolnilo více prostředků na aplikovaný výzkum. Centrum NETME vzniklo na základě poptávky a vědomí nevyužitých kapacit vědeckých pracovníků. K realizaci programu bylo třeba zakoupit nové přístroje a stroje, a proto se může zdát výše vložených prostředků vysoká. Ale my zde nebudeme dělat výzkum, na nějž budeme žádat další peníze a vymýšlet programy, my zde na každý kontrakt zaměstnáme potřebný počet lidí, kteří doplní vědecké kapacity Fakulty strojního inženýrství. Program vybuduje nové vědecké skupiny, které mají následně pokračovat v práci, ať již v době udržitelnosti projektu, nebo i poté, v rámci dalších projektů. Šedivý: Díky tomuto přístupu zde máme opravdu některá unikátní zařízení, například pádovou zkušebnu nebo tepelného manekýna a další zařízení. Bohužel, už dnes máme s některými úředníky MŠMT potíže pramenící spíše ze zkamenělého přístupu k investicím. Na základě přání zákazníků – objednavatelů musíme například pružně měnit složení některých přístrojů, jež byly naplánovány před více než dvěma lety, ale z dnešního hlediska a kvality výzkumu jsou nepřijatelné, nebo nahraditelné jinými, výkonnějšími, přístroji či softwarem. Ale úředníci trvají na zakoupení již dříve naplánovaného přístroje, který by byl ale zcela nemoderní, nebo nevyužitelný. Což je jasný důkaz toho, že zde reagujeme spíše na požadavky objednavatelů, než na nějaké představy o výzkumu určitých skupin vědců a pracovníků VUT. Štípová: To, jak budou nová centra fungovat, opravdu záleží z velké míry na daňové politice státu v podpoře VaV, ale i na vyjasnění dalšího dělení prostředků určených na VaV v ČR. Cílem NETME a podobných center u nás není další rozšiřování základního výzkumu, ale větší propojenost průmyslového prostředí s vysokými školami. A bude jistě také záležet i na strategii MŠMT, jak se podaří prolnout poslání technických vysokých škol, jako výzkumných a vzdělávacích institucí pro průmyslové potřeby s potřebami průmyslu. /bal/