Zažitým představám ze školních
škamen se poněkud vymyká solenoid
o výšce 13 m a průměru 4,3 m.
Ovšem má-li sloužit jako primární
vinutí transformátoru s proudem
až 46 000 ampérů, když v sekundárním
vinutí poteče elektrický
proud 15 mil. ampérů po dobu 300
až 500 s, pak jsou tyto rozměry na
místě. Magnetické pole bude skrývat
energii 6,4 GJ.
S přesností 10 mm bude uložen
v centrální dutině toroidální vakuové
komory největšího termojaderného
zařízení – tokamaku ITER,
který staví druhým rokem konsorcium
ITER organization v lokalitě
Cadarache (jižní Francie).
V dutině solenoidu bude magnetické
pole 13 tesla, což je 280 000krát
větší než pole Země.
Centrální solenoid se používá
prakticky ve všech tokamacích
k buzení elektrického proudu
v plazmatickém provazci. Elektrický
proud jednak zabezpečuje
základní – ohmický ohřev – plazmatu
a jednak spoluvytváří magnetickou
nádobu sloužící k tepelné
izolaci/udržení plazmatu ve výbojové
komoře. Vinutí centrálního
solenoidu je u moderních tokamaků
ze supravodivého materiálu, což
umožňuje relativně dlouho trvající
plazmatické pulzy.
Ovšem kupříkladu největší tokamak
na světě - evropský JET -
používá ještě měděné vinutí.
Fyzikové upřednostňují tak zvaný
„D“ tvar průřezu plazmatu před
průřezem kruhového tvaru. Důvody
jsou jednak udržení plazmatu a jednak
namáhání konstrukce magnetickým
polem. Na tvarování plazmatu
tokamaku ITER se bude podílet
i centrální solenoid, který je tvořen 6
nezávisle napájenými moduly. Právě
vhodný průběh proudu horním
a dolním modulem centrálního solenoidu
zajišťuje onen „D-tvar“ průřezu
plazmatu. Centrální solenoid pro
ITER vyrábí USA a Japonsko.
Zatímco s průběhem budicího
pulzu nejstarších tokamaků se velká
kouzla dělat nedala, průběhy pulzů
v jednotlivých modulech centrálního
solenoidu tokamaku ITER se
podobají spíše elektromagnetické
alchymii. Při předmagnetizačním
intervalu teče ve všech 6 modulech
po dobu 6 min proud 40 kA. Jakmile
je ve vakuové komoře vybudováno
plazma, pracuje každý
modul samostatně. Každý se svým
vlastním průběhem proudu. V některých
modulech proud spadne na
nulu okamžitě, aby opět nastartoval,
tentokrát v opačném směru.
V jiných modulech proud klesá
pomaleji, zatímco v dalších se orientace
proudu mění dvakrát. Pouze
moduly CS1U a CS1L pracují
jako dvojice. Na konci cyklu proud
v některých modulech dosáhne
hodnoty 46 kA. Elektrický balet
má zabezpečit požadovaný tvar
plazmatu a potřebnou hodnotu
elektrického proudu v plazmatu.
„V ITER potřebujeme co největší
změny magnetického toku, abychom
dosáhli dlouhotrvajících pulzů
plazmatu,“ říká Paul Libeyre,
vedoucí sekce Centrálního solenoidu
a korekčních cívek. „Centrální
solenoid s neměnným proudem by
nikdy nefungoval! Možnost změn
v jednotlivých modulech dává
možnost různých režimů.“ Cílem
je plazma s platem pulzu (časově
neměnnou částí) 400 s při hodnotě
15 MA proudu v plazmatu. Během
celého provozu tokamaku ITER
se počítá s 30 000 pulzy plazmatu,
ohraničenými nárůstem proudu
– vybudováním plazmatu a poklesem
proudu do nuly – rozpadem
plazmatu.