Od chvíle, kdy si politici začali
dělat legraci z Lisabonského
usnesení o podpoře vědy
(neplést, prosím, s Lisabonskou
smlouvou), bylo jasné, že naše
společnost nebude opírat svoji
budoucnost o vzdělání a inovace.
Dnes se dokonce otevřeně hovoří
o tom, že naším hlavním exportním
artiklem bude zřejmě elektřina.
Akademické tituly lze koupit
na trhu.
Prezident Svazu průmyslu poskytl
16. února HN rozhovor,
v němž konstatuje, že průmysl je
tahounem našeho bytí. Ale k tomu,
aby se rozvíjel, potřebujeme
lepší legislativu. Když předsedou
ústavně-právního výboru Poslanecké
sněmovny, takřka základu
vývoje práva v této zemi, je nedostudovaný
právník bez praxe, lze
se divit, že je špatná?
Jakoby společnost zapomněla,
že před necelými 15 lety vyhazovali
noví majitelé podniků konstruktéry,
pak vysokoškolské profesory,
došlo i na obsluhu CNC
strojů a učitele s tím, „že před
branami jich čekají desítky.“ Nečekali,
a vždy to vedlo k úpadku
oboru. Vzdělané odborníky neotrávené
poměry už hledáme těžko.
Prošli jsme si tím vlastně všichni,
až na výjimku, jež potvrdila
pravidlo. Peněžnictví. Tam jsou
v pohodě, a přitom jde o obor,
který byl dotován před krachem
a privatizací 400 mld. korun.
Dnes chystají bankéři s politiky
veřejnosti novou past povinným
spořením na důchod.
To všechno by se dalo přečkat,
kdybychom viděli, že se konečně
začalo používat rozumu, faktů
skutečně ověřených a vydiskutovaných
úspěšných systémových
řešení. Ale to nehrozí.
Představa, že tuto zemi vyvedou
z krize další daňové systémy a ne
odborné ekonomické analýzy bez
ideologie, lobbismu a především
s dodržováním práva občanského
i obchodního, je nereálná.
Pavel Tigrid svého času napsal,
že na rozdíl od politického prostředí
jsou lidé práce v této zemi
neuvěřitelně tvořiví a úspěšní.
Na politiky prostě nemáme šťastnou
ruku. A za to platíme neuvěřitelné
částky. Úplně zbytečně. Jan Baltu
