V topné sezoně 2011/2012 je v ČR
cena tepla ze systému centrálního
zásobování pro konečné spotřebitele
nejnižší ve střední Evropě, a to
v průměru až o téměř 9 %. Kupříkladu
oproti našemu východnímu
sousedovi, Slovensku, jsou průměrné
ceny tepla zhruba o 4,5 % nižší.
Toto číslo nedokáže bohužel plně
reflektovat cenu tepla na tržní bázi.
Většinu slovenských tepláren totiž
vlastní stát.
S příchodem nového roku se tuzemské
domácnosti musí vyrovnat
s vynuceným zvýšením ceny
tepla v důsledku růstu sazby
daně z přidané hodnoty
z 10 na 14 %. Kritici
CZT mj. naznačují,
že teplárny, potažmo
energetické společnosti,
využívají tohoto fiskálního
mechanismu k zakrytí nepřiměřeného
nárůstu ceny tepla pro
konečné spotřebitele. Podle analýzy
ENERGOSTATU se tyto ceny z nejvýznamnějších
zdrojů v rámci CZT
meziročně v průměru změnily o přirozenou
sumu, která plně odráží dynamiku
základních technicko-ekonomických
faktorů v ČR.
Po odečtení změny výše daňové
sazby a předpokládané změny cenové
hladiny v roce 2012 se cena tepla
z hnědouhelných tepláren zvedla
v průměru o 1 %. Z tepláren na zemní
plyn o zhruba 3,8 %. Na základě
konzervativního odhadu lze toto navýšení
přiřadit zejména k úbytku poptávaného
tepla z důvodu úsporných
opatření na straně odběratelů.
CENOVÍ REKORDMANI
Nejlevnější teplo mají dlouhodobě
zákazníci v Pardubicích, Chrudimi
a Hradci Králové. Koneční odběratelé
tam zaplatí za teplo z Elektráren
Opatovice (palivem je hnědé
uhlí) 375,90 Kč, resp. 405,60 Kč
při odběru od společnosti Tepelné
hospodářství Hradec Králové.
V Liberci (tam je palivem zemní
plyn) naopak 752,40 Kč za GJ tepla.
Domácnosti v Jablonci nad Nisou
(zemní plyn) musí počítat s rekordně
vysokou cenou 799,50 Kč za GJ
tepla. Průměrná cena tepla v rámci
sledovaného reprezentativního vzorku
dosáhla zhruba 571 Kč za GJ,
včetně DPH.
Ze zkoumaného vzorku vyplynulo,
že rozdíl mezi průměrnou cenou
z hnědouhelné teplárny a z teplárny
spalující zemní plyn činí zhruba
63 Kč na GJ. Teplo ze zemního plynu
je dražší než z hnědého uhlí. Hypotetický
přechod našich tepláren na spalování
zemního plynu by logicky musel
vést k nárůstu konečné ceny tepla.
VYPLATÍ SE DECENTRALIZACE
ZDROJŮ?
Za protipól tepláren nutno považovat
decentralizované zdroje, zejména
domovní plynové kotelny. Domácnosti
jsou při tomto způsobu vytápění více
vystaveny volatilitě ceny zemního plynu.
Pro běžné domácnosti využívající
lokální plynové kotle v topné
sezoně 2011/2012 vzrostly
náklady na vytápění oproti
loňsku o zhruba 12 %, tedy
na úrovni průměrné meziroční
změny ceny zemního
plynu v ČR.
Podle odborníků ve středně-
až dlouhodobém horizontu
neexistuje žádný věcný důvod k nepřirozenému
nárůstu cen tepla. Ovšem
v případě, že dnešní uhelné teplárny zůstanou
uhelné a že se podaří udržet cenu
uhlí zhruba na dnešní úrovni. Některé
odborné studie poukazují na skutečnost,
že v ČR reálně nehrozí nedostatek uhlí.
Pro ilustraci: objem zásob hnědého uhlí
před územními ekologickými limity
činil na začátku roku 2011 zhruba 893
mil. t. Roční poptávka se přitom pohybuje
na úrovni zhruba 43 mil. t. Výhledově
lze očekávat její postupné snižování.
Problém se zajištěním dodávek
paliva (hnědého uhlí) pro teplárny
v roce 2013, který významně determinuje
budoucí vývoj cen tepla, nemá
vazbu na fyzickou disponibilitu,
jako na faktickou cenu hnědého uhlí.
Teplárnám se nedaří uzavírat nové
kontrakty na dodávky hnědého uhlí,
protože dominantní hráč na trhu
s volným uhlím, společnost Czech
Coal, požaduje po odběratelích přijmout
pro ně neakceptovatelné cenové
podmínky. /kt/