Existují témata, která ač jsou nesmírně důležitá a neustále se o nich mluví a píše, nejsou dotahována do fází uspokojivých řešení. Přitom je nad slunce jasné, že je nelze odkládat do nekonečna a že každým rokem rostou rizika, jejichž následky budou fatální. Mezi taková témata po dlouhá desetiletí patří energetická soběstačnost, národní bezpečnost, důchodová reforma či nedostatek technicky vzdělaných lidí. Následky neschopnosti řešit energetickou koncepci s ohledem na lokální možnosti a potřeby, a především s důrazem na minimalizaci závislosti na dalších, zejména dlouhodobě ne příliš přátelských zemích už nyní pociťuje každý z nás. Domácnostmi, podnikateli a firmami počínaje, obcemi i státem konče. Na problematiku bezpečnosti zatím doplácíme jen okrajově, ale kybernetických útoků na kritickou infrastrukturu i na firmy přibývá, závazky vůči NATO stále ještě neplníme a naše možnosti pomoci Ukrajině se poměrně rychle vyčerpávají. Vyloženě fatální následky absence skutečné důchodové pokračuje reformy se zatím nedostavily, ale jak dlouho to může ještě státní kasa vydržet? A to ani dnes nemůžeme tvrdit, že by životní úroveň českých penzistů dosahovala západního standardu. Nu a odborné školství? Většina učňovských škol se potýká s nedostatkem uchazečů, kteří by o dané obory projevovali dostatečný zájem. Tady je potřeba říci, že na vině jsou i rodiče, kteří často nutí děti do studií na z jejich pohledu prestižnějších školách, aniž berou v potaz individuální schopnosti svých potomků, a nepodporují rozvoj jejich zručnosti, dovedností a zájmů. Přitom mnoho šikovných řemeslníků si dokáže zajistit i podstatně slušnější životní standard než třeba řada úředníků. Střední školy odborného zaměření se navíc často potýkají s nedostatkem vyučujících, kteří by uměli dané předměty vyučovat nejen na vysoké úrovni, ale především tak, aby studenty zvládli nadchnout pro některý perspektivní technický obor. Statistiky jasně ukazují, že tam, kde takové kantory mají, úspěšnost ve studentských soutěžích a uplatnění absolventů v praxi i v navazujících studiích výrazně převyšují celostátní průměry. Odborné školy vysoké už hodně pokročily v oblasti spolupráce s firmami i navzájem, a to i na mezinárodní úrovni. Technické univerzity pracují na projektech nacházejících uplatnění v praxi. Problémem však je, že ani 33 let od sametové revoluce jejich brány neopouštějí dostatečné počty absolventů schopných pokrýt rostoucí potřeby tuzemského průmyslu a jeho proměn. Robotizace zvládá pomáhat tam, kde je potřeba zastoupit lidi ve fyzicky náročných, především monotónně se opakujících činnostech, ale chytré hlavy a zručné, kreativní ruce nenahradí. A jejich nositelé potřebují kvalitní vzdělání. Bez jeho dostatečné podpory a spolupráce na úrovni rodičů, živnostníků, firem, státu a škol to nepůjde. Pokud v dohledné době nedostatky specialistů napříč obory nevyřešíme, ujede nám při současných změnách a trendu stárnutí populace vlak, který už nebude možné dohnat. /Ing. Michael Málek, šéfredaktor/
