Rozvoj lokální smart energetiky a optimalizace diagramu spotřeby proudu se neobejde bez moderní techniky a technologií akumulace elektřiny. Obecně nejpoužívanějším nástrojem jsou baterie a akumulátory. Známe je a používáme všichni: od minimodelů v hodinkách na zápěstí až po těžké krabice nezbytné pro start našeho automobilu či fungování domů a domácností. Progresivní baterie jsou za současného stavu vědecko-technického poznání spjaty s inkriminovaným lithiem (Li). V přírodě existuje mnoho minerálů s obsahy Li. Z ryze praktického hlediska jsou nejdůležitější amblygonit (s teoretickým obsahem 3,5–4,7 % Li), spodumen (0–3,7 % Li), lepidolit (1,4–3,6 % Li), petalit (1,6–2,3 % Li) a eukryptit (2,1–5,5 %). Nově byl (v Srbsku) objeven minerál jadarit s obsahem cca 3,2–3,4 % Li. Lithium nacházíme i u nás v tzv. lithné slídě cinvalditu. Geologický průzkum potenciálních ložisek vygeneroval letos v létě a na podzim pozoruhodnou „causu“ odhadů zásob i jejich hodnoty a také zmíněných střetů politiků a ekonomů, kdo a za jakých podmínek by měl lithium u nás těžit. Několik věcných okruhů analyzoval resort oborově nejpříslušnější – MPO. Nebude na škodu si krátce projít stěžejní z nich: K čemu všemu se lithium používá? Největší potenciál využití Li (převážně ve formě sloučenin) tkví při výrobě dobíjecích baterií: do přenosné elektroniky (mobilní telefony, tablety, laptopy, notebooky, fotoaparáty, kamery, lékařské přístroje atd.), baterií do elektromobilů a velkokapacitních baterií pro ukládání energie atd. Tam spotřeba roste nejvíce a v současnosti představuje asi třetinu celkové spotřeby. O málo menší podíl má využití oxidů lithia coby taviva (snížení teploty výpalu, které generuje velké energetické úspory) v keramickém a sklářském průmyslu. Kovové Li se používá také do slitin (hlavně s Al a Mg), v nichž zlepšuje mechanické vlastnosti a snižuje hmotnost při zachování pevnosti. Aplikuje se i do odlitků, přičemž umožňuje tzv. kontinuální lití. Sloučeniny Li se dále používají jako mazivo, při výrobě polymerů či hliníku, ve farmacii aj. Kdo jsou největší světoví producenti lithia? Údaje o výši světové produkce Li se liší. Podle odhadů renomované americké geologické služby (USGS) činila produkce Li v roce 2016 cca 35 000 t. O rok dříve to bylo cca 31,5 tisíce t. Proměňuje se i podíl jednotlivých zemí na světové produkci. Vloni připadal největší podíl na Austrálii (14 300 t) a Chile (12 000 t). S odstupem následovaly Argentina (5 700 t) a Čína (2 000 t). Z evropských zemí se Li zatím získává pouze v menším množství v Portugalsku (cca 200 t ročně ve formě koncentrátu minerálů). Jsou česká ložiska významná? V ČR se Li v současné době netěží. Nicméně podle dílčích výsledků probíhajícího geologického průzkumu se zdá, že v oblasti Cínovce se nacházejí významné objemy tohoto kovu. Jeho procentuální obsahy v lithné slídě však nejsou vysoké. Kdo je držitelem průzku mných úz emí? Specifický zájem o získání průzkumných práv k ložiskům Li akceleroval v posledních zhruba pěti letech. V souladu s platnými právními předpisy požádaly a průzkumná území získaly čtyři soukromé firmy (Cínovecká deponie, a. s., Praha; GEOMET, s. r. o., Brno; KMK Granit, a. s., Krásno; GET, s. r. o., Praha), a to na celkem devíti lokalitách. Jak známo, průzkumná území uděluje Ministerstvo životního prostředí. Proces jejich udělování je transparentní: postupuje se podle zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a Českém geologickém úřadu, v platném znění. Těžilo by se u nás lithium povrchovým, nebo hlubinným způsobem? V současné době se uvažuje o dvou typech projektů. První je „přetěžení“ (resp. recyklace) těžebních odpadů po někdejší těžbě cínu. Sekundární ložisko tvoří odpadní materiál po gravitační úpravě Sn-W rud ložisek Cínovec – starý závod a Cínovec – jih. Nejednalo by se o těžbu v pravém slova smyslu, ale spíše o úklid po těžbě. Objem přítomného Li je však malý zlomek celkového známého (resp. předpokládaného) objemu Li v lokalitě. Projekt tohoto typu připravuje společnost Cínovecká deponie v lokalitě Cínovec a společnost Sanaka Industry v Horním Slavkově. Druhým typem projektu by bylo získávání Li hlubinnou těžbou. O realizaci tohoto typu projektu uvažuje česká firma GEOMET, kterou vlastní australská společnost European Metals. Ta chce v budoucnu získávat lithiovou rudu hlubinným způsobem a ze země dostat násobně více suroviny. Tomu odpovídá i komplikovanost nutných povolení. Firma na lokalitě provádí již několik let detailní a finančně náročný geologický průzkum. Úzce spolupracuje s experty z Vysoké školy chemicko-technologické na vývoji zcela nové úpravárenské metody, která eliminuje negativní dopady na životní prostředí. Společnost, která je právoplatným držitelem průzkumných licencí a u části lokalit i předchozích souhlasů se stanovením dobývacího prostoru, se nebrání spolupráci s českým státem či českým investorem. Kde by se lithium zpracovávalo? Strategie státu při těžbě a využívání zdrojů Li musí primárně vycházet z platné státní surovinové politiky. Ta jasně stanoví tezi: „Domácí surovinové zdroje přednostně využívat na území ČR.“ Z tohoto pohledu je evidentní, že stát má zájem, aby byla v budoucnu získaná surovina zpracovávána na našem teritoriu, ideálně v blízkosti ložiska. To je jak ekonomické, tak ekologické. Stát dále deklaruje zájem, aby míra finalizace při zpracování českého Li byla co nejvyšší. To znamená minimálně do podoby uhličitanu lithného, což je obchodovatelný produkt. V případě produkce lithné slídy z druhotných zdrojů (odpady po někdejší historické těžbě), které jsou objemově omezené a větší investici do kompletního úpravárenského zpracování by nezaplatily, lze akceptovat finalizaci do podoby koncentrátu, který se využívá v keramickém a sklářském průmyslu. V rámci přípravy zvažované hlubinné těžby Li, kde jsou podle dosavadních výsledků geologického průzkumu dostatečné zásoby rudy, stát deklaruje zájem, aby finalizace získané suroviny probíhala do co nejvyšší míry, přes již zmíněný meziprodukt uhličitan lithný. Ideálně do podoby produktu, který využívají jako vstupní medium společnosti, které vyrábějí lithiové baterie. V ČR působí (anebo se buduje) několik výrobních kapacit na produkci lithiových baterií (HE3DA, A123 Systems, EV Battery). Výstavbu dalšího zpracovatelského závodu zvažuje rovněž korejský gigant SK Innovation (dodávky světovým společnostem Daimler či Hyundai). Firma Daimler analyzuje výstavbu továrny na baterie nedaleko Drážďan. Zatím poslední známou aktivitou v ČR je nová investice do výstavby továrny na výrobu elektrolytu do baterií pro elektroauta japonskou společností Central Glass, která bude zásobovat evropský trh. Továrna vznikne v Pardubicích a ročně by měla produkovat cca 20 000 t elektrolytu. A co z toho bude mít ČR? Současný koncept potenciálního obnovení rentabilní těžby vychází z předpokladu rostoucího významu Li pro moderní hospodářství XXI. století, použití inovačních postupů při získávání Li z horniny a výroby lithného karbonátu, který by mohl být dále využíván v českém průmyslu. V případě úspěchu by se ČR zařadila mezi několik málo států na světě, které dlouhodobě zásobují světový high- -tech průmysl Li, příp. lithiovými bateriemi. Po éře „montoven“ tak existuje šance rozjet v ČR skutečně vysoce vyspělou výrobu s přidanou hodnotou, na jejímž konci by mohly být lithiové baterie, v ideálním případě elektromobily. Jaké budou poplatky za lithium? Poplatky za vydobyté nerosty (tzv. royalty) se řídí nařízením vlády č. 98/2016 Sb. Pro Li byl stanoven na 10 692 Kč/t kovu. Poplatek za Li byl v tomto nařízení stanoven poprvé, bez větší zkušenosti s rentabilitou nějakého skutečně realizovaného lithiového projektu. Další poplatky jsou stanoveny pro další komodity vyskytující se na ložisku. Royalty je speciální „těžební“ poplatek nad rámec mandatorních plateb firem a musí se pohybovat v takovém rozmezí, aby neznemožnila ekonomičnost projektu. Ve světě se pohybuje nejčastěji v rozmezí 1–5 %. Jak ryc hle se bude projekt realizovat? Má nějaká rizika? Projekt společnosti Cínovecká deponie (přetěžení odpadu po někdejší těžbě a získání Li v něm), který disponuje potřebnými povoleními, může být zahájen v horizontu 2–3 let. V lokalitě Horní Slavkov je nejdříve nutné (ve spolupráci s obcí) vyřešit přepravu suroviny k železnici prostřednictvím vlečky. Oba projekty by mohly sloužit coby jakýsi překlenovací můstek, který dodá místnímu průmyslu surovinu, než začne případná hlubinná těžba. Pokračování projektu získávání Li hlubinným způsobem bude záviset na finálních výsledcích prováděného geologického průzkumu a zejména na výsledku studie proveditelnosti (feasibility study), která by měla být hotova podle informací firmy GEOMET koncem roku 2018. Teprve poté se bude možné fundovaně rozhodnout o dalším postupu či o případném zapojení českého státu do projektu. Promění se stát v těžaře, anebo v arbitra? Stát by měl postupovat s určitou opatrností. Jakkoliv projekt vypadá velmi nadějně, v příštích letech může dojít k objevu jiné technologie výroby velkokapacitních baterií a lithiové baterie mohou být ve vývoji jen krátkou epizodou. Obdobně nelze bezpečně predikovat další cenový vývoj komodity. ČR není sama, kdo upírá svou pozornost k Li. Druhý nadějný evropský projekt je např. v Srbsku, na ložisku Jadar. Ať už bude budoucí role státu jakákoliv, přeceňovat nelze ani variantu přenosu těžařských a zpracovatelských úkolů na některou ze státem vlastněných (nebo spoluvlastněných firem). Nikdo zatím nedokáže odhadnout další vývoj bateriového boomu (a to ani v horizontu nejbližších 10 let). Navíc, odborníci váhají i co do tempa a objemů zmíněné elektromobility, která by mohla vznést obří požadavky na dostupnost i zpracovatelské technologie Li. S rozvojem řízené produkce a akumulace vodíku nevylučují, že legislativně i finančně dotovaný nástup elektromobilů v některých zemích bude jen mezietapou a budoucnost v dlouhodobém výhledu spatřují spíše ve vodíkové energetice a pohonech na vodík. Tam by Li mohlo být jen oborově vedlejším produktem. /ex/
