Budoucnost německé energetiky: 100procentně obnovitelná

Němečtí vizionáři mají jasno: „Klasické energetické zdroje patří minulosti, budoucnost mají pouze obnovitelné. Program likvidace jaderné energetiky do roku 2022 je krok správným směrem do stoprocentně obnovitelného světa. Poměrně snadno lze vyřešit i problémy větrných a solárních zdrojů, které budou dominovat, totiž nestabilnost výroby…“ Jaká je však technická realita? Jako zálohu pro případy, kdy nevane vítr, nebo nesvítí slunce, se doporučuje třeba bioplyn. V bioplynových stanicích lze vyprodukovat za rok až 500 m3 bioplynu na jednu velkou dobytčí jednotku, příp. 6000 m3 (tráva) až 12 000 m3 (silážní kukuřice) z hektaru. Podle podílu metanu lze z krychlového metru bioplynu vygenerovat až 2,2 kWh elektřiny. Německé sdružení pro bioplyn uvádí, že investiční náklady na instalovaný 1 kW se pohybují mezi 2500 eur u velkých (do 20 MW) a 4000 eur u malých stanic. Výkupní cena činí až 11,55 euro - centu/kWh. Potřebných zhruba tisíc stand-by megawattů přijde na nejméně 2,5 mld. eur (více než 60 mld. Kč). Na každou hodinu jejich provozu by byl „v pohotovosti“ zapotřebí bioplyn vyprodukovaný za stejnou dobu z exkrementů 8 000 000 kusů dobytka. „Bioplynový potenciál ČR činí 500 MW. Výrobní náklady se pohybují kolem 4 Kč/kWh a 1 instalovaný MW vyprodukuje až 8 GWh elektřiny,“ uvádí místopředseda představenstva České bioplynové asociace Jan Matějka. „Otázku bioplynových stanic jako ‚vyrovnávacích‘ zdrojů pro fotovoltaické elektrárny jsme řešili s distributory elektřiny už před více než rokem. Technicky se jedná o jednoduchou věc. Nevychází ekonomika. ERÚ by musel přidat na takovou výrobu elektřiny dalších zhruba 5 % dotace,“ dodává. VĚTRNY PLYN? Větrnou elektřinu vyrobenou navíc lze využít pro elektrolýzu vody. Získaný vodík se sloučí s oxidem uhličitým na metan, fakticky syntetický zemní plyn. Účinnost této přeměny převyšuje podle autorů projektu 60 %. Německá plynová síť představuje obrovské úložiště s kapacitou až 514 mld. kWh. Pro srovnání: přečerpávací vodní elektrárny v Německu disponují jen 600 mil. kWh. Získávání vodíku elektrolýzou vody označuje Karel Bouzek, profesor Vysoké školy chemicko-technologické za technologicky zcela zvládnutý proces. Stejně jako výrobu tzv. větrného plynu: „Reakce vodíku s oxidem uhličitým se dnes využívá ve velkých technologických zařízeních, avšak pouze ke konverzi zbytkových množství tohoto plynu. Požadavkem je absence katalytických jedů a mechanických nečistot. CO2, jenž vzniká kupř. v tepelných elektrárnách, lze využít pouze po odpovídajícím vyčištění.“ Účinnost výroby větrného plynu odhaduje prof. Bouzek na méně než uváděných 60 %, přičemž při zpětné výrobě elektřiny v paroplynovém bloku se z jeho energie využije sotva polovina. PŘEČERPAVACI VODNI ELEKTRARNY? Rozkolísávání sítě v důsledku nepravidelného nabíhání obnovitelných zdrojů lze předejít tím, že se získaný proud bude „posílat“ přímo do přečerpávacích vodních elektráren. Přeměna elektrické energie na kinetickou a zpět se tam děje se zhruba 75procentní účinností. „Za současného stavu větrné energetiky u nás tento model nepřichází v úvahu – její výkon je o několik řádů nižší než kapacita přečerpávacích elektráren,“ poznamenává Miroslav Kopřiva, který řídil výstavbu největší tuzemské přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé Stráně v Jeseníkách a v šumperské společnosti Energotis připravuje další projekty těchto zdrojů. Pokud by však výkon větrné farmy činil desítky MW, jak se projektuje kupř. v Krušných horách na Chomutovsku, a jednotkový výkon turbosoustrojí byl podobný, je taková kombinace možná. „Další podmínkou je geografická blízkost obou zdrojů a dostatečně ‚tvrdá‘ elektrická síť. Pak taková součinnost může nejen omezit přenosové ztráty, ale změnit náhodný (stochastický) proud z větrníků ve špičkový vodní,“ soudí Kopřiva. /ag/