Budoucnost české energetiky: jde o odkládaná rozhodnutí politiků (a o jejich odvahu)

VUPEK-ECONOMY je expertní společnost, která se již bezmála dvě desetiletí zabývá poradenstvím v oblasti paliv a energetiky a životního prostředí podnikatelské sféře. Podílí se rovněž na řadě analýz a prognóz a na výzkumu vývoje energetického hospodářství v ČR. Na otázky TT odpovídá její ředitel Ing. Ladislav Pelc: n V poslední době se v naší odborné veřejnosti živě diskutuje o dalším rozvoji jaderné energetiky. Vaše společnost se zúčastnila řešení dvojice projektů výzkumu a vývoje, které se jadernou energetikou aktivně zabývaly. K jakým závěrům a pro koho jste v nich dospěli? Projekt výzkumu a vývoje „Nový jaderný zdroj pro energetiku“ byl řešen v letech 2004 – 2008. Hlavním řešitelem byl ÚJV Řež. Na něj navázal v současné době řešený projekt „Udržitelný rozvoj energetiky“. Hlavním řešitelem tohoto projektu je ENVIROS. Realizace obou projektů se uskutečnila za finanční podpory výzkumu a vývoje z prostředků státního rozpočtu, prostřednictvím MPO ČR. Na řešení projektu se sešla řada významných organizací: ÚJV Řež, EGÚ Brno, ENVIROS, VUPEK-ECONOMY a některé technické vysoké školy. Takto sestavený řešitelský tým umožnil vyváženě pokrýt poměrně širokou problematiku budoucího rozvoje energetiky ČR, včetně jaderné, a práce řešitelů se efektivně doplňovala. Nové výrobny elektřiny, včetně jaderných elektráren, nelze připravovat izolovaně, jen z technického pohledu. Je nezbytné je zasadit do širších vazeb, do současného i očekávaného dění v ekonomice, v energetickém hospodářství a v elektrizační soustavě ČR. Současně je nutné více přihlížet k dění v EU a k jejím prioritám. V ukončeném projektu „Nový jaderný zdroj pro energetiku“ VUPEK-ECONOMY zpracovával analýzy vývoje energetického hospodářství (EH) a elektrizační soustavy (ES), analýzy stavu a životnosti výrobní základy ES, analýzy disponibility a podmínek dlouhodobých dodávek paliv pro výrobu elektřiny a tepla, prognózy cen jejich pořízení, výzkum a propočty externalit různých způsobů výroby elektřiny, mezinárodní komparace indikátorů EH a další. Na analytické práce navazovalo zpracování variantních komplexních energetických scénářů, s výhledem až do roku 2050 (ENVIROS). Ty obsahovaly komplexní a provázané energetické bilance (spotřeby PEZ, konečné spotřeby energie, výroby elektřiny a dodávkového tepla, dovozní energetické závislosti, emisní bilance). Nejpravděpodobnější energetické scénáře byly ověřovány z hlediska spolehlivosti chodu ES optimalizačními modely EGÚ Brno. Samozřejmě, že všechny rozvojové varianty respektovaly požadavky na maximální úspory energie a využití OZE, což jsou atributy udržitelného rozvoje. Při řešení budoucí zdrojové stránky rozvoje EH se vždy řešil energetický mix v celém komplexu zdrojů. Největší prostor v řešení projektu, který zajišťoval především ÚJV, měla problematika nových jaderných bloků, použitelných v procesu nastávající obnovy zdrojů elektrizační soustavy ČR. A to jaderných reaktorů III. generace i pokročilých jaderných elektráren, doporučení typových a výkonových variant jaderných bloků, vhodných pro možnou realizaci v ČR, možnosti realizovatelnosti a provozování jednotlivých typů reaktorů v ČR z hlediska infrastruktury a technologického zázemí, hodnocení jaderné bezpečnosti vybraných typů JE, hodnocení míst potenciální výstavby a celá řada dalších oblastí. Takto pojaté práce, od komplexních energetických analýz, přes variantní energetické scénáře až po výzkum typových a výkonových variant nových výroben elektřiny (včetně jaderných bloků) umožnily, aby projekt svými výstupy přispěl k přípravě aktualizace Státní energetické koncepce ČR na MPO a v minulém roce i k práci Nezávislé energetické komice, zřízené vládou ČR. Závěry projektu „Nový jaderný zdroj pro energetiku“ využil rovněž ČEZ, který se na řešení tohoto projektu finančně podílel. n ČR musí čelit v době probíhající globální krize při výrobě a užití energie a tepla řadě nových surovinových, výrobních i distribučních problémů, včetně posílení bezpečnosti dodávek importovaných energetických surovinových vstupů. Jakou věcnou i legislativní strategii ve vztahu k podnikové sféře by měla v této etapě zaujmout nová vláda? Jak hodnotíte průběh českého předsednictví v EU prizmatem odvětví energetiky? Probíhající globální krize ve světě se energetiky ČR bezesporu dotkne. Ale zprostředkovaně, sníženou poptávkou po energii. Letošní pokles ekonomiky ČR je odhadován v intervalu 2 – 5 %. Trvání recese na 1-2 roky. To se projeví v nižší spotřebě elektřiny i technologického tepla a tím i v nižší spotřebě zdrojů na jejich výrobu (uhlí, zemní plyn). Spolehlivost dodávek zdrojů energie se ale nesníží. Nižší poptávka po zdrojích energie poskytne více času na přijetí zásadních a odkládaných rozhodnutí o naší energetické budoucnosti. Tento čas by ale měl být využit efektivně. Co se týká rizik bezpečnosti dodávek energie, především importovaných zdrojů, pak platí, že souhrnná dovozní energetická závislost ČR je stále nízká, jedna z nejnižších v zemích EU. Vloni sice činila jen 40 %, tento ukazatel však musíme chápat správně: tvoří jej podíl čistého dovozu zdrojů energie (dovoz – vývoz energie) k celkové spotřebě primárních zdrojů energie. Daný ukazatel je nízký i proto, že malá ČR je velkým vývozcem energie. V roce 2007 bylo vyvezeno přes 380 PJ zdrojů energie, což je (vztaženo k celkové spotřebě PEZ) přes 20 %. V tom připadlo na černé uhlí + koks 55 %, na elektřinu 25 %. Bude-li se v čitateli postupně snižovat vývoz černého uhlí i elektřiny, dovozní energetická závislost ČR velmi rychle poroste. Pozitivní informací je, že výroba elektřiny je dnes na dovážených palivech závislá jen ze 40 %, výroba dodávkového tepla z 30 %. Vysokou závislost na dovážených zdrojích energie ale vykazuje oblast konečné spotřeby energie (přes 60 %), tj. především spotřeba energie v sektoru dopravy, domácností a průmyslu. Nízkou dovozní energetickou závislost pozitivně ovlivňuje využívání tuzemských zásob uhlí. Udržení nízké dovozní energetické závislosti ve výrobě elektřiny a dodávkového tepla znamená využívat efektivně a šetrně k životnímu prostředí domácí zdroje uhlí a obnovitelné zdroje energie. Nové jaderné zdroje sice dovozní energetickou závislost zvýší, ale jde o jiný typ závislosti. Tu vylepšuje i fakt, že ČR (jako jedna z mála zemí v EU) vyrábí uranový koncentrát pro produkci jaderného paliva. Uvítali jsme proto doporučení NEK, která požadovala nevylučovat z budoucího využití žádný zdroj energie. Bohužel, po tomto apelu už nenásledovaly další kroky. Pokud jsem se zmínil o práci NEK, je třeba se vyjádřit i o práci oponentní skupiny a o návrhu aktualizace SEK, vypracovaného MPO. Všechny materiály přinesly dostatek poznání o současném stavu a o možných směrech dalšího vývoje EH. Poznání stavu a východisek dalšího rozvoje EH se prohloubilo. Politici a vláda je však využívají nedostatečně. Potřebná rozhodnutí, která by odblokovala budoucí rozvoj efektivního energetického mixu, jsou odkládána. Rizika nečinnosti narůstají. Myslím, že oblast spotřeby zdrojů energie a úspor energie je v ČR poměrně dobře ošetřena stimulačními nástroji, neustále prohlubovaných implementací nových aktivit orgánů EU. Směr rozvoje zdrojů energie pro krytí potřeb energie ČR je však nejasný. Energetické podniky nemají informace o rozvoji budoucí tuzemské nabídky zdrojů energie. Jsou postaveny před nedostatek domácího uhlí v blízké budoucnosti a do situace „pomož si každý, jak můžeš“. Nedivím se proto záměrům dovážet více černého uhlí ze zámoří i od Bajkalu, dokonce i hnědé uhlí z Německa, či Polska. Politické předsednictví ČR si v energetice vytyčilo ambiciózní cíl posunout energetickou strategii EU. Kéž by se mohlo opřít o konkrétní výsledky na domácí půdě. n ČR se vloni zavázala v Bruselu k řadě náročných úkolů: co do dalšího rozvoje své energetické a teplárenské soustavy, tak její ekologizace. Mají v této souvislosti pravdu zelení, kteří považují akceptované kvóty v substituci fosilních paliv obnovitelnými zdroji za nedostačující, anebo jejich kritici, kteří poukazují na nebezpečí „u-ekologizování“ českého průmyslu, energetiky a teplárenství? V 90. letech ČR zvládla diverzifikaci energetické bilance a ekologizaci výroben elektřiny a tepla v tempu a rozsahu ve světě unikátním. Iniciátorem a motorem změn byli domácí politici a úspěšným realizátorem české energetické firmy. Před námi je v současné době nové kolo technologických změn, připravené a termínované energetickou politikou EU. Budoucí profil energetické bilance ČR by měly vyváženě určovat kritéria bezpečnosti zásobování zdroji energie i kritéria ekologická. Strukturu energetických bilancí budou předurčovat ekonomicky využitelné potenciály zdrojů energie v ČR i zdroje dovážené, jejichž podíl na domácí spotřebě zdrojů energie objektivně vzroste. Potenciály tuzemských zdrojů i energie i zdrojů z dovozu jsou poměrně dobře známy a jejich nejrůznější kombinace byly ověřeny ve velké řadě energetických scénářů. n Český energetický mix vzbuzuje řadu zcela odlišných reakcí: od leckdy závistivých pohledů zvenčí, přes spokojenost na domácí frontě, až po zatracování všeho, co jen trochu zavání těžbou uhlí, či exploatací jádra. Je třeba podle vašeho mínění český energetický mix do budoucna razantněji modifikovat, anebo spíše optimalizovat jeho nynější základní proporce? Současný energetický mix ČR je kombinací historického vývoje (vysoký podíl tuzemského uhlí i jaderné energie), porevolučních priorit (zemní plyn) a v poslední době rostoucího podílu OZE. „Revolučnější“ změny v energetických bilancích proběhly bezesporu v 90. letech, a to na pozadí rozsáhlých strukturálních změn v celé české ekonomice. Po roce 2000 byl vývoj energetických bilancí evoluční: jedinou významnější změnou bylo postupné zprovozňování JE Temelín. Evoluční vývoj energetických bilancí podle mého názoru přetrvá i nadále. Poměrně předurčený je v příštích cca 5 letech. Poté se směry vývoje mohou odlišovat. Ale znovu opakuji: všechny možné směry rozvoje, se všemi myslitelnými kombinacemi zdrojů, jsou namodelovány. Jde opět o potřebné a odkládané rozhodnutí politiků a o jejich odvahu. /bs/