Návrh, který schválila britská vláda, by mohl časem vést k velkým změnám v používání dnes již běžného umělého oplodnění, tedy IVF (in vitro fertilizace). Podle něj by se při umělém oplodnění mohlo při IVF použít DNA tří rodičů. Nejde o to dítě tří rodičů, jde o pomoc lidem postiženým některými formami dědičných onemocnění, především metabolických. Nešlo by totiž o náhradu DNA v jádře buňky, ale v mitochondriích, tedy drobných organelách, které leží mimo jádro buňky a starají se především o hospodaření s energií. Proti naší buněčné DNA je ta mitochondriální mnohonásobně menší (tvoří ji jen 13 strukturálních proteinů). Mitochondrie zřejmě vznikly z organismů, které naši dávní jednobuněční předkové pohltili a které s nimi založili velmi těsnou symbiotickou existenci. Od zbytku buňky se tak dosti liší, hlavně tím, že obsahují DNA jen jednoho z rodičů, a to vždy matky. Tato DNA se tedy dědí téměř výhradně po přeslici. (I spermie přinesou do plodu nějaké mitochondrie, ale ty se obvykle rychle rozpustí.) Poškozená mitochondriální DNA způsobí vážné zdravotní problémy, například chorobné ochabování svalů, tzv. svalovou dystrofii. Toto nebezpečí lze v některých případech odhalit testováním před početím dítěte. Rodinám s velkým rizikem výskytu podobných poruch se doporučuje adopce či početí s využitím vajíčka náhradní dárkyně, aby dítě mělo alespoň otcovy geny. V České republice trpí mitochondriálními poruchami zhruba jedno na tři a půl až 5000 dětí, říkají statistiky. Jen zhruba pětina z 200 typů mitochondriálních poruch by byla ovšem teoreticky řešitelná přenosem DNA před početím od zdravé dárkyně. Britští vědci navrhují, že by v takovém případě vadnou mitochondriální DNA nahradili DNA od zdravé dárkyně, tedy „třetího rodiče“. Technika ještě není tak propracovaná, aby ji bylo možné začít hned zkoušet na lidech, ale v praxi by zřejmě vypadala takto: vědci odeberou vajíčko od matky s poškozenou mitochondriální DNA a z něj oddělí jadernou DNA. Mezitím si připraví vajíčko od náhradní dárkyně, z něhož také odstraní všechnu jadernou DNA a do něj pak přenesou připravenou informaci od původní matky. Vajíčko pak bude in vitro oplodněno otcovou spermií. Žádná jiná země takový zásah nedovoluje, i když se otázkou zabývají experimentálně vědci na mnoha místech světa, včetně pracovišť v ČR. I proto se na půdě britského parlamentu očekává ostrá debata o etické stránce opatření. Někteří zásah do genů považují za cestu k přímému klonování lidí a tato technika se mu skutečně v řadě rysů podobá. Další vývoj návrhu bude zajímavé sledovat. Nedůvěra k biotechnologiím je poměrně hluboce zakořeněná a existují pro ni oprávněné důvody. Jde o zcela novou oblast s možnostmi, které mohou zásadním způsobem ohrozit představy a ideje, na kterých je naše společnost postavena. Například ve chvíli, kdy by si bylo možné genetické vlohy koupit, bude těžké udržet meritokratické vnímání společenského úspěchu. Tak radikální změny v tuto chvíli samozřejmě nehrozí, ale jsou jistě představitelné. Navíc naše mitochondriální DNA zřejmě má poměrně výrazný vliv na náš život, a může ho učinit lepší či horší. Důležitá je zřejmě především pro náš energetický metabolismus a ovlivňuje tak třeba míru tělesné aktivity či chcete-li činorodosti.
