Stane se tak v souladu s EK
a s vládní novelou. Podřídit se budou
muset jak distributoři a prodejci
pohonných hmot, tak pěstitelé
biopaliv. Princip je jednoduchý:
musí prokázat certifikátem, že při
výrobě a dopravě biosložky splnili
všechna stanovená kritéria. Mimo
jiné že při výrobě, dopravě a exploataci
prodávaného biopaliva
vygenerovali méně emisí CO2, než
by vzniklo spalováním klasických
uhlíkových zdrojů, konkr. benzínu
a nafty.
Zastánci certifikace zdůrazňují
ekonomické a ekologické přínosy
pro domácí producenty a uživatele
biopaliv. Kritici tohoto rozhodnutí
naproti tomu oponují zdražováním
nákladů na provoz jednoho vozidla.
V podmínkách ČR to vypočetli
na cca 300 Kč ročně. Irituje je také
poměrně rozsáhlý okruh subjektů
podléhajících certifikaci. Za byrokratickou
zátěž označují fakt, že
certifikáty budou mít krátkou platnost
(jeden rok). Neztotožňují se
s názorem, že závazná implementace
biopaliv řeší rozhodující ekologické
problémy planety. Naopak:
chaotický boom výroby biomasy
a přípravy biopaliv stojí podle nich
v minulé dekádě za rapidním zdražováním
potravin a vznikem potravinové
krize, zejména v rozvojových
zemích.
Netřeba opakovat, že podíl biosložky
přidávané do pohonných
hmot v ČR postupně roste. Vloni
již přesáhl u benzínu hranici 4 %
a u motorové nafty 6 %. Na konci
nynější dekády by se měl podíl složek
z OZE v prodávaných pohonných
hmotách přehoupnout přes další
magickou hranici, a to minimálně
10 %. Vedle ekologických aspektů
a podpory domácí agrární výroby by
měl boom biopaliv přispět ke snížení
emisí skleníkových plynů a snížit
naši závislost na importu fosilních
paliv ze zahraničí. /ex/