Po více než 60 letech se týmu vědců z pražského Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) snad podařilo otevřít cestu k využití slibné látky použitelné například proti rakovině. Přírodní sloučenina označovaná zkratkou DON (zkratka názvu 6-diazo-5-oxo-L-norleucin) byla objevena v roce 1953 ve vzorku půdy z Peru. Vyráběla ji tamní bakterie z rodu Streptomyces. Chemikálie objevitele brzy zaujala, měla tot iž sl ibný léčebný potenciál. DON v těle ovlivňuje využití jedné klíčové látky důležité mj. při dělení buněk, konkrétně aminokyseliny glutaminu. Jinak řečeno, podávání DONu by mělo zpomalit dělení rychle se množících buněk v těle – a tedy v první řadě buněk nádorových. Ovšem už v 50. letech první klinické zkoušky odhalily, že DON působí příliš veliké vedlejší škody i ve zbytku těla pacienta. Bílkovina glutamin je důležitým zdrojem dusíku i pro jiné buňky a její „blokování“ postihuje velmi nepříjemně například buňky zažívacího traktu, které se musí rychle obnovovat. V praxi tedy trpěla stejným problémem jako celá řada jiných slibných látek: s nadsázkou řečeno zabíjí s rakovinou i pacienta. Po více než 60 letech se ovšem možná podařilo najít způsob, jak problém obejít. Česko-amer ický tým vyzkoušel více než stovku různých úprav původní látky, aby vytvořil látku méně škodlivou. Rozdělení rolí je přitom poměrně jasné: v Baltimore se prováděly medicínské a biologické pokusy, chemickou stránku měla na starosti malá výzkumná skupina na ÚOCHB vedená Pavlem Majerem (který mimochodem působil v USA ve farmakologickém byznysu spolu s členy baltimorského týmu, takže spolupráce je „osobní záležitost“). Nakonec tak vznikla slibná látka, která je polotovarem samotného DONu; sama o sobě je neúčinná, na účinnou se změní až v těle – přesněji řečeno v některých tkáních. Díky tomu může být zacílena na určité tkáně v těle. Výsledky byly natolik nadějné, že se našli zájemci o komerční využití v praxi. Mateřské instituce obou vědeckých týmů, tedy ÚOCHB a Johns Hopkins University, prodaly licenční smlouvu nově vzniklé společnosti Dracen Pharmaceuticals. Autoři výzkumu, včetně Pavla Majera, jsou jejími spoluzakladateli, ale ne zaměstnanci. Společnost pak v prvním kole financování sehnala od necelé desítky nejmenovaných soukromých investorů 40,5 mil. dolarů, cca 810 mil. korun. Z těchto peněz dostane výzkumný tým jen část podle licenční smlouvy. Její znění, a tedy ani výši platby pro ÚOCHB, v tuto chvíli neznáme. Pokud vše půjde podle plánu, mohla by následovat další kola klinických zkoušek už na nemocných pacientech (tzv. II. a III. fáze) a po nich už zavádění do praxe. Tomu by ovšem v každém případě muselo předcházet další kolo hledání investorů a s velkou pravděpodobností i odkoupení Dracenu některou větší farmaceutickou firmou. Ty v posledních letech poměrně radikálně omezily vlastní vývoj a spoléhají ve stále větší míře na akademický výzkum a akvizice menších společností se slibnými přípravky ve více či méně pokročilé fázi klinického výzkumu. K čemu a jak? Jak přesně by se mohla látka používat v praxi, je ovšem zatím otevřenou otázkou. Malé zkoušky zatím naznačují, že by vhodné použití mohlo být například v kombinaci s jednou dnes „módní“ technologií, tzv. nádorovou imunoterapií. Tak se označují postupy, jejichž cílem je nabudit imunitní systém pacienta tak, aby začal s rakovinou účinně bojovat. Tento přístup se zdá být velmi slibný a dnes se na něj soustředí pozornost velké části výzkumníků v oboru. DON by mohl být vhodným partnerem pro některé imunitní terapie, alespoň podle prvních zkoušek na zvířatech. Podávání kombinovaných, velmi malých dávek imunoterapeutik (tzv. anti PD-1 protilátky) a DONu mělo výrazně lepší účinek než samostatné podávání. Ale farmaceutický výzkum bývá velmi často nepředvídatelný a látka by si nakonec mohla najít zcela jiné využití. Některé její vlastnosti – především schopnost účinně přecházet mozkomíšní bariérou do mozku – z ní dělají vhodného kandidáta proti některým neurodegenerativním onemocněním, jako je Parkinsonova nemoc. V neuronech je účinek DONu zcela jiný a může ovlivňovat hladinu a metabolismus důležitých komunikačních látek a také některých „zplodin“. Případně se ještě může oživit nápad, se kterým přišel původce myšlenky na nové zkoušky DONu Jonathan Powell z Johns Hopkins University, a látka by se mohla zkoušet jako prostředek k tlumení imunitních reakcí právě v mozkové tkáni (v takovém případě by měla zpomalovat dělení buněk imunitního systému snížením množství dostupného glutaminu). Přehnaná imunitní reakce v mozku je častý problém například u obětí malárie. Každopádně zřejmé je zatím jen to, že se tým pokusí vytěžit co nejvíce ze současné podoby DONu, aby cesta do praxe byla co nejjednodušší. Celý proces je poměrně náročný a změny v průběhu (úprava chemického složení, změna využití) by vedly jen k dalším odkladům klinických zkoušek. Ty by v nejlepším případě mohly začít příští rok v USA testem neškodnosti látky na dobrovolnících. Přesto bychom stále neměli být překvapeni, když vše dopadne jinak, případně nedopadne vůbec. 800 mil. korun se zdá být hodně, ale jistotu výsledku si ani za takovou částku ve vědě nekoupíte. Licenční smlouva může časem přinést zmíněným pracovištím stejné peníze jako léky Antonína Holého, nebo může za pár let propadnout zcela bez zájmu investorů.
