Jak porozumět plánům stavět
vědecké experimentální zařízení za
300 mil. eur v době všeobjímající
hospodářské krize? Vědecké šrotovné?
Nanejvýš rozumný vklad
do budoucnosti? Úlitbu nacionální
ješitnosti? Nezbytnost vynucenou
mnohem nákladnějším a již běžícím
projektem? Odvaha navzdory
balíčkům? Od každého trochu!
V každém případě návrhy Italů
postavit velký tokamak – zařízení
pro studium vysokoteplotního plazmatu,
menšího bratříčka známého
mezinárodního tokamaku ITER,
který třetím rokem staví 7 států
zastupujících více jak polovinu
obyvatel Země včetně jistého podílu
České republiky ve francouzské
Cadarache, může zaskočit i odborníka.
FAST, tak se jmenuje tokamak,
jehož projekt oznámila fuzní
italská komunita, znamená Fusion
Advanced Studies Torus – torus pro
pokročilé studium fúze.
V budoucnosti by měl být hlavní
zálohou – satelitem – pro experimenty
na tokamaku ITER japonský
tokamak JT60-SA – plně supravodivá
verze současného druhého
největšího tokamaku na světě – japonského
JT-60U. Supravodivost
předurčuje japonský tokamak k experimentům
s dlouho trvajícím plazmatem,
zatímco FAST s měděnými
cívkami by měl studovat husté, ale
krátkodobé plazma při intenzivním
magnetickém poli. Bude tak pokračovat
v italské tradici započaté
tokamakem FT (Frascati Tokamak)
z roku 1975. Mimochodem, „upgrade“
japonského tokamaku JT-60U
má spolufinancovat Evropská unie
jako součást dohody s Japonskem
po jeho odstoupení od kandidatury
na umístění ITER ve prospěch Evropy.
Tokamak FAST by měl japonské
zařízení doplňovat. FAST je, stejně
jako japonský obr, projektován pro
čistě deuteriovou náplň, tj. nepočítá
s významným množstvím fúzních reakcí
a vnitřní stěny výbojové komory
se nestanou radioaktivními. FAST by
měl pružně reagovat na požadavky
ITER během jeho činnosti, zejména
co se týče potlačování nebezpečných
nestabilit okrajového plazmatu – tzv.
ELMs, velmi nebezpečných disrupcí
– skokových přerušení elektrického
proudu v plazmatu indukujících nesmírně
intenzivní magnetická pole,
tepelné zátěže nejvíce namáhaných
částí výbojové komory zejména terčových
ploch divertoru. FAST by
měl vstřícně reagovat při řešení problémů
vyplývajících ze stavby demonstrační
fuzní elektrárny DEMO.
European satellite Tokamak experiment,
jak sebevědomě nazývají
projektované zařízení Italové, by se
měl stavět ve Frascati, v sídle Výzkumného
střediska ENEA – Italské
národní agentury pro nové technologie.
O 300 mil. eur nákladů by se dělila
Itálie s Evropskou unií v poměru
3:2.
Největším tokamakem na světě
je evropský JET (Joint European
Torus) v britském Culhamu, kde
funguje i kulový tokamak MAST,
částečně supravodivý tokamak Tore
Supra má Francie v Cadarache, tokamak
TCV s proměnnou konfigurací
magnetického pole je ve švýcarském
Laussane, velké tokamaky ASDEX
U provozuje Německo v Garchingu
u Mnichova a TEXTOR v Jülichu.
Rusové experimentují na tokamaku
T-10.
Ing. Milan Řípa