Kdysi mě navštívil jakýsi (i)novátor
a divil se, proč nepostavíme malý tokamak
a vše potřebné neodzkoušíme na
stole a až budou všechny problémy
vyřešeny, tak se teprve investují miliardy
do stavby zařízení v měřítku 1:1.
Nelze, vážený pane, nelze!
Zásadní důvod spočívá v tom, že objem
plazmatu je tepelným izolantem, a proto
první tokamak T-1 by se celý téměř vešel
do komory připravovaného mezinárodního
zařízení, které se třetím rokem staví
nedaleko soutoku řek Verdun a Durance
pod dominantou hradu Cadarache, nyní
svérázného konferenčního centra patřícího
největšímu francouzskému středisku
pro výzkum atomové energie – CEA
(Commissariat á ľEnergie Atomique).
Vědeckotechnický důkaz možnosti
využití fúzní energie pro civilní účely, to
je to oč tu běží. Zatímco s fyzikou fúzního
plazmatu se vědci do jisté míry již seznámili
na stávajících velkých tokamacích –
což pochopitelně nevylučuje budoucí překvapení
– technologie fúzního reaktoru
je velkou neznámou. Vždyť jen konceptů
obalu plodícího tritium se bude zkoušet 6!
ITER nebude vyrábět elektřinu, veškerá
fúzní energie přeměněná na teplo se bude
chladicími věžemi vypouštět do prostoru.
ITER by měl při příkonu 50 MW uvolnit
500 MW fúzního výkonu a doba pulsu
díky supravodivým vinutím bude cca
1000 sekund.
Postavit tento poslední výkřik techniky
na své „zahrádce“ se stalo prestižním
cílem hned tří uchazečů. Kanady, Japonska
a Evropské unie, která zprvu navrhla
dva kandidáty – španělské Vandellós
a francouzské Cadarache. Ve finále tvrdě
bojovaly japonské Rokkasho Muro
a Cadarache. Co vezl 26. března 2005 ve
své aktovce Francois Mitterand japonskému
premiérovi Koizumi, se možná
dovíme nejdříve za 50 let až se otevřou
archivy. Faktem je, že Japonci i v době
když už bylo rozhodnuto bojovali jak se
sluší na potomky samurajů v zápase, ve
kterém nemohli zvítězit. Dne 28. června
2005 bylo v Moskvě oznámeno: „ITER se
postaví v Evropě.“ I po letech na setkání
účastníků někdejších jednání při 7.
interním semináři ITER 28. ledna 2010
v Cadarache bylo cítit jak byla vyjednávání
pro všechny účastníky vyčerpávající.
„Doslova na nás doléhala nesmiřitelná
nálada tehdejších smlouvání a jen jsme
odhadovali kolik politiky tato jednání
obsahovala,“ komentoval letošní seminář
přímý účastník Robert Arnoux.
Satisfakce Japonska nese název Broader
Approach – „Širší přístup“, za který
Evropa zaplatí 340 mil. eur a v Rokkasho
vyroste IFERC – International Fusion
Research Centre.
Deset let se bude Evropa podílet na projektu
podporujícího tomamak ITER a na
snaze urychlit komercializaci fúzní energie
podporou výzkumu a vývoje moderních
technologií pro elektřinu vyrábějící
reaktor DEMO – nástupce ITER.
Dne 27. dubna 2010 v japonském Rokkasho
proběhla inaugurace čtyř budov:
IFMIF-EVEDA Accelerator, DEMO
R&D, CSC & REC a Administration &
Research Building. První budova je určena
pro prototypy tří částí zařízení IFMIF
(International Fusion Material Irradiation
Facility) testující materiály neutronovou
zátěží v programu EVEDA (Engineering
Validation and Engineering Design Activities):
urychlovač, lithiový terčík a zkušební
cela. Výzkum a vývoj demonstrační
fúzní elektrárny DEMO bude v druhé
budově, středisko počítačových simulací
(Computational Simulation Centre) a dálkového
ovládání (Remote Experimentation
Centre) tokamaku ITER nacházejícícho
se ve Francii obsadí budovu třetí.
F4E (Fusion for Energy – evropská
agentura ITER Organization) podepsala
smlouvu na vybavení počítačového střediska
CSC & REC za 63 mil. eur. Počítač
bude schopen vyvíjet kódy pro simulaci
chování plazmatu v tokamaku ITER
a v dalších fúzních zařízeních. Superpočítač
se použije pro vývoj fúzních reaktorů,
například pro modelování chování materiálů
v reaktorových podmínkách. Počítač
by měl zahájit činnost 1. ledna 2012.
EU se bude podílet na přestavbě japonského
tokamaku JT60-U na celosupravodivý
JT60-SA. V neposlední řadě se ředitelem
ITER stal Japonec – fyzik, diplomat
a dálkový plavec Kaname Ikeda.
Ing. Milan Řípa
