Letošní ročník MSV Brno bude pro Ing. Oldřicha Paclíka, CSc., prvním, kterého se zúčastní v nové roli ředitele Svazu strojírenské technologie (SST). Do této funkce nastoupil 1. června 2014. Poněvadž ale oboru obráběcích strojů zasvětil podstatnou část svého profesního života, brněnský veletrh nejen sleduje, ale také se ho aktivně účastní v roli vystavovatele již dlouhou řadu let. Před zahájením letošního ročníku jsme si proto dovolili položit mu několik otázek.
Čím je pro vás brněnský veletrh nejen z pozice ředitele SST? Bezesporu je to pro nás nejvýznamnější veletržní událost v roce. Svaz strojírenské technologie se aktivně podílí na jeho organizaci, proto je MSV pro nás událostí číslo jedna. Je to svým způsobem svátek Svazu strojírenské technologie. Na brněnském veletrhu se prezentují všechny významné podniky, jsme tam všichni pohromadě, můžeme se potkávat, komunikovat spolu, zaznamenávat trendy a vyměňovat si názory z oblasti obchodní, technické i ekonomické. Z tohoto důvodu je pro nás MSV skutečně významnou událostí, která svým významem přesahuje rámec České republiky. V oblasti střední Evropy je to nejvýznamnější strojírenský veletrh, který vychází z dlouhých tradic, jež strojírenství v českých zemích má, a z těchto důvodů je, myslím si, potřeba jej aktivně podporovat. Očekáváte, že bude tento ročník něčím výjimečný, že se bude něčím odlišovat od těch předchozích? Po delší době se v těchto „pokrizových“ letech začíná od začátku roku ukazovat tendence vzrůstu poptávky všeobecně, a tedy i v oboru výrobních strojů a zařízení, čili v oboru působení SST. Je to dobrá zpráva a doufám, že tento trend bude i nadále pokračovat. To je jeden z faktorů, který určitě letošní výstavy MSV/IMT ovlivní a který považuji za pozitivní a klíčový. Bohužel ale nelze nevidět i ten druhý, a tím jsou následky politických událostí, které se dějí v poslední době. A nelze přehlédnout, že tento veletrh je silně poznamenán sankcemi, které byly vypsány vůči Ruské federaci. Například se výrazně omezí ruská účast, oproti plánované – Ruská federace měla být dokonce partnerskou zemí letošního MSV. Tato nová situace pak bezprostředně vyvolává řadu otázek. Nejen jak se v této situaci zachovají státní orgány apod., ale především jak se postaví čeští výrobci k otázce konkurenceschopnosti a hledání příležitostí na nových trzích. Jak budou iniciativní směrem k novým aktivitám, které by do budoucna, když už ne hned, kompenzovaly ztrátu těchto trhů. Dnes nikdo nemůže předvídat, jak dlouho se budou následky nastalých změn projevovat. Podniky tato situace začne ovlivňovat postupně a nikdo dnes neumíme říct, jak moc. Proto je potřeba ihned začít s kroky, které by nám umožnily dostat se jinam, nejlépe posílit své podíly tam, kde už jsou dotyčné firmy etablované. Zkusit tam jednoduše prodat o nějaké to procento víc, plus samozřejmě hledat nová teritoria. Pozorujete za léta, co brněnský veletrh navštěvujete, nějaký vývoj či podstatnou změnu charakteru této výstavy? Charakter veletrhu se velmi změnil od 90. let, kdy hospodářství teprve startovalo (o dřívější době myslím nemá smysl hovořit). Trend nárůstu výstavnictví jako oboru se už dávno zastavil a dnes už jde spíš jen o jakési tříbení obchodních strategií. Jsou zde samozřejmě firmy, které brněnský veletrh úplně vypustily. Osobně toto rozhodnutí nepovažuji za marketingově příliš šťastné, protože si myslím, že i menší expozice z hlediska finančních nákladů je lepší než žádná expozice. Česká republika, a s ní i strojírenství a celý sektor zpracovatelského průmyslu, je už léta ve fázi stabilizované, především z hlediska pevné vazby na německý trh, takže už dávno nejsme kategorizovaní jako dynamicky se rozvíjející trh, jako tomu bylo v těch 90. letech. Pak přišlo krizové období po roce 2008, resp. 2009, 2010, kdy krize nejvíce dopadla právě na tento sektor, a brněnský veletrh tato situace pochopitelně silně ovlivnila. Dnes už se naštěstí opět nacházíme v období růstu, jak pevně doufám. Jaký je váš názor na budoucnost veletrhů? Neztrácejí ve své klasické podobě pomalu na významu? Akce tohoto typu mají nejen významný rozměr obchodně-ekonomický, ale také a především společenský, který, podle mě, čím dál tím víc vystupuje do popředí. Už i vzhledem k současné politické situaci ve světě je především potřeba podporovat domácí průmysl a rozvíjet veškeré zajímavé formy spolupráce. Podle mě nemůžeme čekat, že najdeme štěstí někde venku, když ho nenajdeme doma. To myslím platí nejen v soukromém životě, ale stejně tak v ekonomice nebo v průmyslu. Nejdříve je potřeba snažit se usilovat doma na „svém“, a ne snažit se jít za každou cenu do zahraničí. Každou změnu je potřeba chápat jako příležitost udělat něco nového. Současnou situaci také vidím jako příležitost. Je spousta oblastí, trhů apod., kde už jsme se zavedli, kde už jsme něco vybudovali, tak se snažme to, co už máme, posílit a zlepšit. Jinými slovy, marginální ztrátu v jednom regionu „rozpustit“ v podílech na jiných trzích. To ale znamená přijmout ve firmách taková opatření, která zvýší jejich konkurenceschopnost. Kvalita, cena, servis, komunikace – to je to, co je důležité. Když se v každém tomto kroku posuneme o malý krůček dopředu, tak se lehce může stát, že na stabilních západních trzích nakonec prodáme víc a poté můžeme zjistit, že změna, ke které teď došlo, nemusí být až tak dramatická a fatálním negativním dopadem. Andrea Cejnarová