V roce 2005 dosáhla spotřeba
etanolu pro pohon automobilů
v Brazílii 16,7 Mt (megatun
- milionů tun). Je to jediná země
na světě kde biopaliva bez daňových
berliček úspěšně konkurují
fosilním palivům. Umožňují to
výhodné klimatické podmínky
pro pěstování cukrové řepy.
Na etanol se Brazílie orientuje
od roku 1975, kdy ji postihla,
podobně jako většinu západního
světa, první ropná krize.
Brazilci uspěli v optimalizaci
využití hmoty cukrovky v produkčním
procesu etanolu a vybudovali
také přiměřenou distribuční síť.
Výsledkem je, že 77 % vozidel
prodávaných v Brazílii je vybaveno
motorem konstruovaným na
spalování obou paliv, etanolu nebo
benzínu. I když jsou auta s flexibilním
motorem poněkud dražší, řidič
může jezdit buď
na benzín, nebo na
líh, podle toho, která
cena je aktuálně
výhodnější. Tím se
poněkud kompenzuje
vyšší investice
při nákupu vozidla.
V současné době
tam stojí litr pohonných
hmot kolem
0,77 eura. Technologie
výroby etanolu byla nákladově
zvládnuta tak, že Brazílie část produkce
výhodně exportuje a plánuje
další rozvoj tohoto odvětví výroby.
Nicméně, tento záměr vyvolává
diskuzi. Pro pěstování cukrovky
sice nebylo nutno porazit ani jeden
strom, protože se oraly pastviny.
Ale to přinutilo pěstitele dobytka
k mýcení lesů, což zhoršilo absorpci
CO2. Takže konečný výsledek
užívání biopaliv v dopravě v Brazílii
není tak dobrý, jak by mohl být,
kdyby se nekácely lesy.
V lize uživatelů biopaliv jsou
na druhém místě USA. V roce
2005 tam spotřeba dosáhla
16,6 Mt. V Asii se v roce 2005
vyprodukovalo 6,6 Mt. Z toho
samotná Čína 3,8 Mt. V Evropské
unii se vyrobily pouze 3 Mt.
Ovšem, pokud jde o bionaftu, je
EU na prvním místě s produkcí
zhruba 2 Mt v roce 2005. Je to
dáno velkým podílem naftových
motorů v evropských vozidlech.
Na evropský trh biopaliv se
chystá několik velkých dodavatelů.
Jsou to USA, Brazílie,
Indie, Malajsie a Indonésie.
Cílem Evropské unie na rok
2010 je dosáhnout spotřeby 18
Mt biopaliv, a to v kombinaci
etanolu a bionafty.