Meteorit sice zřejmě mohl vyhubit dinosaury, ale to neznamená, že trocha orbitálního bombardování by nemohla být pro život příznivá. Práce českých vědců zveřejněná v časopisu PNAS ukazuje, že při dopadu kosmických těles mohou vznikat podmínky vhodné k vytváření základních stavebních bloků živé hmoty. Podíleli se na ní vědci z pražského Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR a společného pracoviště brněnského Biofyzikálního ústavu AV ČR a Středoevropského technologického institutu. Autoři nové práce se inspirovali mimo jiné u hojně probíraných experimentů o možné roli sloučeniny zvané formamid. To je jednoduchá sloučenina, která není nic více než spojení kyseliny kyanovodíkové (HCN) a vody. Předpokládá se, že prvky pro její vytvoření, tedy primitivní uhlíkové sloučeniny, vznikly už v mezihvězdném prostoru v oblacích, jež tvoří z velké části vodík a helium s malou příměsí těžších prvků, vzniklých spojováním jader v nitru hvězd a pak uvolněných do okolí při výbuších nov a supernov. Formamid je vhodný „základní kámen“ k vytváření větších a komplikovanějších organických molekul, zjistila už řada experimentů. Prvenství českého týmu spočívá v tom, že se mu skutečně podařilo v laboratoři tuto jednoduchou sloučeninu přemluvit, aby se proměnila v základní stavební prvky živých organismů za podmínek, které se mohly vyskytovat zhruba před čtyřmi miliardami let na Zemi. Vědci k tomu potřebovali „laserovou jiskru“ o délce kolem půl nanosekundy (tedy půl miliardtiny sekundy). V laboratoři nutnou energii dodal intenzivní laserový paprsek, při samotném vzniku ji měly poskytovat dopadající meteority. Myšlenka je zajímavá proto, že Země v době předpokládaného vzniku svého života prošla obdobím intenzivního meteoritického bombardování. Došlo k němu v době před 4 až 3,85 mld. let a nazývá se Velké pozdní bombardování. Příčinou bylo zřejmě narušení „kosmické rovnováhy“ (tedy dynamická nestabilita) v oblasti oběžné dráhy Jupitera, kvůli které se uvolnila ze svých drah malá tělesa v této oblasti, a proto se výrazně zvýšil počet srážek. Na Zemi padalo v té době zhruba 10 mld. tun materiálu ročně (je to jen odhad, nemáme ani zcela přesnou představu, kolik materiálu dopadá na Zem dnes – odhady se liší podle metody od cca 200 do 10 000 t ročně, většinou jde o prach). Právě energie uvolňovaná při dopadech mohla posloužit k vytváření nových molekul, předvedli čeští vědci, když soustředili zhruba 150joulový puls laseru PALS v pražských Kobylisích na malý terč. Jeho základem byl formamid (v pevné i kapalné podobě) chráněný dusíkovou atmosférou (ovzduší na Zemi tehdy mělo obsahovat právě hlavně dusík). Ve zbytcích terče se podařilo zachytit stopy všech čtyř „písmen“ kyseliny RNA, která slouží pro zápis genetické informace. Nejsou to molekuly, se kterými by nutně rovnou vznikl život, ale každopádně jsou důležitým krokem správným směrem. Samozřejmě, nejde o jasný důkaz, že takhle to muselo být. Stejně tak je možné, že složité organické molekuly se na Zemi dostaly z vesmíru (na některých asteroidech se vyskytují), nebo možná mohly vzniknout jinak čistě z pozemských prostředků.
