V roce 1991 byl zahájen mezinárodní
program pro ochranu biodiverzity
DIVERSITAS. Na jeho
realizaci se podílejí Organizace pro
vzdělání, vědu a kulturu OSN (UNESCO),
Vědecký výbor pro problémy
přírodního prostředí (SCOPE)
a Mezinárodní unie pro biologické
vědy (IUBS). DIVERSITAS je mezinárodní,
nevládní, zastřešující program,
jehož záměrem je vyvolávání
iniciativ na ochranu biodiverzivity
na celém světě, předávání znalostí
a posilování vědeckých sítí.
V říjnu roku 2009 proběhla v Kapském
Městě v Jižní Africe konference
tohoto společenství, která konstatovala,
že cíle stanovené pro rok
2010 nebudou dosaženy. Zúčastnění
vědci se shodli, že je nutné stanovit
nové, vědecky zdůvodněné cíle a zřídit
orgán, obdobný Mezinárodnímu
panelu pro klimatické změny (IPCC),
aby společenství vědců zabývajících
se biodiverzitou mluvilo stejným
hlasem. Ustavení takového orgánu
bude vyžadovat souhlas Valného
shromáždění OSN. K tomu profesorka
Georgina Mace z Imperial College
v Londýně, místopředsedkyně
DIVERSITAS, konstatovala, že biodiverzita
je základem pro produkci
potravin, paliv, pitné vody a obyvatelného
klimatu.
Avšak změny ekosystémů a ztráty
biodiverzity se stále více zrychlují.
I velmi opatrné odhady se shodují
v tom, že od roku 1992 byla proměněna
na palivo a plantáže větší plocha
tropických pralesů než rozsah
Kalifornie. Zánik živočišných druhů
se zrychlil minimálně 100krát
oproti tempu před nástupem člověka
a dále se zrychluje. V současnosti
se to projevuje zejména ve sladkovodních
ekosystémech. Mizení
druhů je 4 až 5krát rychlejší než
v mořích a na souši. Jejich ekologický
a ekonomický význam politici
přehlížejí. Sladkovodní systémy
pokrývají sice jen 0,8 % zemského
povrchu, ale jsou životním prostředím
pro 10 % živočichů a absorbují
7 % emisí uhlíku.
Pozornost se jim začala věnovat
až v poslední době v Evropské unii,
když došlo jednak k záplavám, jednak
k potížím v zásobování vodou v silně
zalidněných oblastech. Profesor Klement
Tockner z německého Leibnitzova
institutu pro ekologii sladké vody a vnitrozemské
rybářství zdůraznil, že došlo
již ke katastrofálnímu úbytku zdrojů pitné
vody a biodiverzity, a to jak v lokálním,
tak v globálním rozsahu. Varoval,
že přes poměrně malý plošný rozsah
těchto vodních ploch může proces jejich
degradace významně ovlivnit uhlíkové
toky v lokálním měřítku. Podle jeho
názoru budou sladkovodní ekosystémy
první obětí klimatických změn. Zvláště
ohrožené oblasti se nachází v okolí Středozemního
moře, ve Střední Americe,
v Číně a v celé jihovýchodní Asii.
