Betonová mysl

Až se opět při zahájení Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně dostaví politici, aby předstírali chvilkový zájem o problémy průmyslové výroby, vysokého školství a výzkumu, bude to bez dvou měsíců téměř 20 let, kdy jsme na očekávané reformy shlíželi s velkou nadějí. Je však dnes ještě někdo zvědavý na politické sliby? Stav české společnosti dává na někdejší naděje jasnou odpověď (www.verejnydluh.cz). Hodnocení proč tomu tak je, nechme na analýze historiků, kteří jistě dostanou do rukou i dokumenty, jež jsou dodnes pečlivě schovány před veřejností. Té musí stačit pohled na guláš nezákonných přílepků a účelových řešení poslanců, ale i to dává dokonalou představu o úrovni současné politické garnitury. Jedno můžeme i s ohledem na celosvětovou krizi říci už nyní: zklamaly všechny ekonomické školy a teorie. Prakticky v jednom měsíci se rozpadla měnová a průmyslová stabilita, aniž se našel někdo, kdo by to tušil. Nasnadě je otázka, co vlastně ekonomové řeší? A kde se bere ta jejich odvaha k posměchu vědám přírodním, které pracují s fyzikálními zákony? Před 20 lety byl vysloven předpoklad, že český průmysl zeštíhlí o 35 % a bude výkonnější a především zcela zásadně restrukturalizován na výrobky s větší přidanou hodnotou. Dnes je orientován převážně na automobilový průmysl, přičemž je jasné ( věhlasní „analytici“ to alespoň tvrdí), že výrobců automobilů je příliš mnoho a někdo bude muset z kola ven. Ani po krizi tedy nečeká náš průmysl čas růží. Otázkou dneška je, co budeme dělat zítra, abychom zaplatili biliónový veřejný dluh a logicky se hned musíme ptát, jaké předpoklady k posílení průmyslové výroby pro budoucnost máme? Jak dalece je naše vysoké školství otevřeno zahraniční výměně idejí, studentů a vyučujících, jak dokážeme využít všeho, co česká ale i zahraniční věda vybádá a jak připravujeme své dělníky na vysoké požadavky moderní a sofistikované výroby. Jak jsou i současné podniky připraveny na zásadní změny v sortimentu, jež musejí přijít! A v neposledním, jak bude tato země řešit odliv zahraničních investorů, kteří pro své nové technologie budou hledat zcela jinak vyučenou pracovní sílu, než staré uvolněné kapacity zdecimovaného a bankrotujícího komunistického režimu. Levné a ještě levnější pracovní síly je dnes ve světě přebytek. Nebo průběh krize signalizuje, že jsme rezignovali na tvůrčí práci a staneme se a jen najatými dělníky globálního trhu? Volby nic zásadního nevyřeší, možná se zvýšením daní zpomalí jen šílený tanec číslic úroků z veřejného dluhu, pro budoucnost je však třeba zásadnějších prorůstových řešení. Politici je nenabízejí. Heslo dne je: pomozte si sami, my se budeme dívat a přiživíme se. Už nic nepředstírají. Za 20 let jsme se poznali dokonale. A právě dostáváme návrh státního rozpočtu a hle, do betonu 24 mld korun navíc, do školství 12 mld méně. Mysl zalitá do betonu nepřináší přidanou hodnotu, čekali jsme něco jiného?. Jan Baltus