V TT č. 16 jsme v článku „Éra vodíku přichází“ informovali o Světové vodíkové konferenci WHTC 2017, která se v červenci konala v Praze. Článek přinesl informace o českém Národním akčním plánu čisté mobility (NAP-CM), který cílí na vybudování veřejných vodíkových plnicích stanic. Dále byl představen Společný podnik pro palivové články a vodík (FCH JU). FCH JU je partnerstvím veřejného a soukromého sektoru – mezi Evropskou komisí, výzkumnými subjekty a sdružením průmyslových partnerů. Je součástí rámcového programu pro výzkum, vývoj a inovace Horizont 2020 a funguje podobně jako grantová agentura, která na evropské úrovni zastřešuje a finančně podporuje výzkumné a aplikační aktivity v této oblasti. Do FCH JU se zatím zapojilo sedm českých výzkumných a průmyslových subjektů. Nejúspěšnějším z nich je Vysoká škola chemicko- technologická v Praze, která již řeší čtyři výzkumné projekty a nově získala financování pro pátý podpůrný projekt, který umožní výuku studijního oboru „Vodíkové a membránové technologie“ v angličtině. V tomto vydání navazujeme rozhovorem s výkonným ředitelem FCH JU Bartem Biebuyckem. Co považujete za dosavadní největší úspěch FCH JU? Doposud se podařilo podpořit celkem 203 projektů v hodnotě 730 mil. eur. Princip partnerství soukromého a veřejného sektoru se ukázal být velmi funkční vzhledem k tomu, že zatím přinesl dodatečné investice průmyslu ve výši 782 mil. eur, které značně přesahují investici ze strany veřejných institucí. Zároveň bylo dosaženo hlavního cíle FCH JU: uvedení technologie na trh, a to ve velmi krátkém čase. Občané EU se dnes mohou svézt v autobuse poháněném vodíkem do práce, to je hmatatelný výsledek, o který nám šlo. Nadto se nám daří zapojovat malé a střední podniky – dnes představují až 50 % průmyslových partnerů zapojených do společného podniku a celkový objem financování, který malé a střední podniky získaly ve výzvách FCH JU, je 27 %, což značně přesahuje 20% cíl, který si EU vytyčila. Nutno také dodat, že průměrná míra úspěšnosti žadatelů v prvních třech výzvách je 24 %, což je více než v ostatních částech rámcového programu Horizont 2020. Jaké jsou největší výzvy, kterým aktuálně FCH JU čelí? V oblasti energetiky v dnešní době představuje problém především ukládání přebytečné energie, která vzniká fluktuací spotřeby i produkce energie z obnovitelných zdrojů. Typickým příkladem jsou přebytky větrné energie. Pokud se tato energie použije na výrobu vodíku, dochází ke ztrátě zhruba 30 %, což je ale pořád výhodnější než odstavování větrných elektráren v době nižší spotřeby. Vyprodukovaný vodík pak může být zužitkován jiným způsobem. V dopravním pilíři je pak hlavní překážkou přítomnost kritických surovin – platinových kovů – v palivových článcích. Panuje obecná shoda, že spotřeba platiny má být omezena, jedná se ale o dlouhodobější proces, který bude mít dvě fáze: v první fázi cílíme na snížení obsahu platiny, a tím snížení ceny celé technologie, a v dlouhodobějším horizontu máme v plánu platinu eliminovat úplně. Je reálná šance, že další generace automobilů, jako jsou Mirai nebo modely značky Hyundai, budou fungovat za užití zhruba 30 % dnešního obsahu platiny, nicméně pro technologii výroby palivových článků bez platiny je nutné provést základní výzkum, do kterého hodláme investovat. Na počátku FCH JU byly financovány převážně projekty základního výzkumu, zatímco v současnosti vidíme převahu výzev pro demonstrační projekty. Orientace na aplikační sféru je v souladu s cíli FCH JU, ale na druhou stranu v rámcovém programu Horizont 2020 jsou prostředky na vodíkové technologie distribuovány téměř výlučně prostřednictví FCH JU. Ve výsledku to znamená, že základní výzkum v této oblasti již není na evropské úrovni téměř financován. Nehrozí, že tento trend negativně ovlivní vývoj vodíkových technologií? Rovnoměrnost rozložení financí mezi výzkum a inovace nelze hodnotit na základě výše poskytnutých prostředků – realizace velkých pilotních projektů je nesrovnatelně nákladnější než laboratorní výzkum. Současné zaměření FCH JU na inovace je dáno požadavky Evropské komise na hmatatelné výstupy, které budou dostupné na trhu a budou sloužit občanům. V příštím programovém období by se FCH JU měl zaměřit na vývoj vodíkových vozidel druhé generace, tedy opět se orientovat na další výzkum, který dále sníží ceny těchto technologií, například, jak už bylo zmíněno, eliminací platiny z palivových článků. Poměr účastníků ze starších členských států EU (EU 15) a nových členských států (EU 13) je velmi nevyrovnaný, účast zemí střední a východní Evropy na projektech FCH JU je stále velmi nízká. Existuje podle vás cesta, jak tuto propast zmenšit? Míra účasti je rozdílná především v oblasti inovací. Nové členské státy jsou velmi aktivní a úspěšné ve výzkumu, brzdí je ovšem nedostatečné napojení na průmyslový sektor. Z tohoto důvodu nenastal v EU 13 tzv. pákový efekt, který se od společných podniků očekává: prostřednictvím veřejných investic přilákat investice soukromého sektoru. Soukromé investice průmyslových hráčů v západní Evropě napomohly rozvoji vodíkových technologií, teď bude záležet na vládách států EU 13, zda se jim podaří nastavit vhodné podmínky, které podpoří využívání těchto technologií v praxi. Nutno ale také dodat, že v porovnání s předchozím rámcovým programem podíl způsobilých žadatelů ze zemí EU 13 mírně vzrostl. Jaká je vaše vize podoby následujícího programu EU pro výzkum, vývoj a inovace, zatím pracovně nazývaného 9. rámcový program, který má být zahájen v roce 2021? V tento moment je nejdůležitější, aby Společný podnik pro palivové články a vodík pokračoval, na tom se shodne jeho výzkumná i průmyslová část. Na začátku FCH JU vybudovalo platformu partnerů, mezi nimiž se vytvořila vzájemná důvěra. Záruka investic ze strany Evropské komise funguje jako nástroj sdílení rizika, na který se soukromí investoři mohou spolehnout, a díky tomu se současnému FCH JU podařilo uvést na trh konkrétní produkty: automobily, autobusy, brzy se objeví nákladní vozidla. V příštím období by FCH JU měl na dosažené úspěchy navázat a zajistit konkurenceschopnost těchto produktů. Dokud ale nejsou samostatně životaschopné, bylo by nepokračování společného podniku plýtváním doposud vynaloženými veřejnými prostředky.
