Banány, které jste ráno měli v müsli, ke svačině nebo třeba večer po cvičení, pocházely asi z různých zemí a možná i jiných kontinentů, ale přitom vlastně z jedné jediné rostliny, která roste v mnoha exemplářích na různých lokalitách. Šlo totiž o banány odrůdy Cavendish a tu tvoří pouze klony. Klony jedné jediné rostliny, která vznikla náhodnou mutací zřejmě v jihovýchodní Asii (možná jižní Číně). Její klony zhruba od 60. let minulého století bezkonkurenčně vládnou banánovým plantážím, kde se pěstují plody pro západní trhy. Cavendish se na výsluní dostal na začátku druhé poloviny 20. století díky neštěstí předchozího vládce banánového byznysu, odrůdy Gros Michel („Tlustý Michal“). Podle zasvěcených sladší a o dosti chutnější odrůda z pultů zmizela především proto, že snadno podlehla tehdy rychle se šířící tzv. panamské nemoci (jméno dostala podle místa, kde byla popsána). Způsobuje ji houba Fusarium oxysporum, která napadené rostliny rychle ničila. A protože houbu v podstatě nešlo zničit chemicky a zůstává v půdě prakticky trvale, tažení tohoto škůdce světem bylo zničující. Naštěstí pro exportéry se mezi exempláři pěstitelských stanic a botanických zahrad podařilo najít právě cavendishe, který nemoci odolával a měl i další zajímavé výhody. I když není tak lahodný jako Gros Michel, má jinou velkou výhodu: snadno se přepravuje, protože jeho plody dozrávají v podstatě současně. U jiných odrůd dojde při transportu celého trsu k rychlému dozrání jednoho nebo dvou plodů. Zralé banány, stejně jako i jiné druhy ovoce, vypouštějí do okolí etylén, který zase „nastartuje“ zrání ostatních plodů. Do cíle tak dorazí loď plná shnilého ovoce. Když ovšem loď veze cavendishe, dojede náklad v drtivé většině případů v pořádku. Z obchodního hlediska šlo tedy o trefu do černého a cavendish je dnes v podstatě jedinou odrůdou vyváženou na vyspělé trhy a tvoří zhruba polovinu světové produkce všech banánů. V posledních letech ovšem sílí obavy, že by se historie mohla opakovat a cavendishe mohl potkat osud jeho předchůdce. Nebezpečí se zrodilo vlastně už v 60. letech. Na Tchaj-wanu se tehdy objevil kmen „panamské nemoci“ označovaný jako TR4, který si s cavendishem poradí. Že plodiny na Tchaj- wanu napadlo právě fusarium, se zjistilo až v 90. letech, kdy byl kmen označovaný jako TR4 již za hranicemi. Objevil se v Malajsii a Indonésii a pak na Filipínách, kde s ním dnes bojuje řada pěstitelů. V roce 2013 pak vykročil mimo oblast jihovýchodní Asie a objevil se v Jordánsku, Pákistánu či Libanonu a zřejmě i v Mozambiku a Ománu. A letos na začátku srpna přišla špatná zpráva, které se všichni báli. Kolumbijské úřady potvrdily, že kmen TR4 dorazil i na americký kontinent. V červnu byla vyhlášena karanténa na čtyřech plantážích na severu země s celkovou rozlohou 175 hektarů. Zároveň se ovšem obávají, že nákaza je v tuto chvíli již mimo karanténní oblast a může ohrozit produkci banánů na export v oblasti na dlouhé roky dopředu. Najít řešení tradičními metodami je přitom složité. Houba v půdě zůstává dlouhé roky a jednou nakažená plantáž už je pro pěstování cavendishe prakticky navždy nepoužitelná. Dnes obvykle používanou možností je intenzivní nasazení chemické ochrany rostlin. Cena za chemické ošetření rostliny může ovšem tvořit více než pětinu koncové ceny banánů pro zákazníka. Protože se cavendish rozmnožuje výhradně nepohlavně, je nesmírně obtížné vykřížit odolnější odrůdu, která by si jinak zachovala své z obchodního hlediska tak zajímavé vlastnosti. Pátrání ovšem pokračuje a v posledních letech nabírá na obrátkách a některé průběžné výsledky jsou údajně velmi zajímavé. Existují i další možnosti. Pomocí metod genetického inženýrství se již podařilo vytvořit geneticky modifikovanou odrůdu cavendishe odolnou vůči nemoci. Ovšem tzv. GMO plodiny mají špatnou pověst u zákazníků a obtížnou cestu na řadu trhů. Částečně, alespoň pro některé trhy, by problémy mohlo zmírnit využití metody „editace genů“ CRISPR. Ovšem ani kdyby se upravené banány neuchytily, není se samozřejmě třeba obávat, že by za několik let banány nebyly. O konci cavendishe se již před lety mluvilo v souvislosti s jiným patogenem, houbou Mycosphaerella fijiensis. Způsobuje nemoc zvanou sigatoko, která může být v podstatě stejně nebezpečná jako fusarium. Katastrofické scénáře se ovšem nenaplnily. Platit také bude, že na menších plochách a v oblastech, kde je tlak patogenu malý (tedy kde nejsou ideální podmínky pro TR4), se odrůda cavendish může udržet, podobně jako se v některých oblastech udrželo pěstování odrůdy Gros Michel. Navíc existují stovky dalších odrůd, které se určitě budou i nadále pěstovat pro lokální konzumaci. Studiu těchto odrůd se dlouhá desetiletí prakticky nikdo nevěnoval. To se v posledních letech mění a je možné, že nový banánový „král“ už někde čeká na své objevení.
