Pozoruhodná bakterie Moorella thermoacetica ze skupiny klostridií dovede být velmi užitečná. Nepracuje ale zadarmo. Vědci americké University of California v Berkeley zjistili, že tyhle bakterie mají rády zlato. A když jim zlato poskytli, tak jim bakterie na oplátku pomohly nalézt dobrý trik pro solární články, které využívají procesy umělé fotosyntézy. Když Peidong Yang a jeho spolupracovníci umístili do buněk moorell nepatrné nanoshluky atomů zlata, které výtečně pohlcují světelné záření, tak se z bakterií staly výkonné fotosyntetické mašiny. Badatelé tím vytvořili účinný biohybridní systém, který přeměňuje světelné záření a oxid uhličitý na užitečné chemikálie. Ve svém předešlém výzkumu Yangův tým použil nanočástice sulfidu kadmia (CdS), které vědci připojili k buněčné stěně těchto bakterií. Problém je v tom, že sulfid kadmia je pro bakterie jedovatý, proto také nemůže být uvnitř jejich buněk. Nanočástice sulfidu kadmia na povrchu bakterií sice pohlcují viditelné světlo a generují elektrony pro umělou fotosyntézu, část elektronů se ale ztratí pryč. Proto Yang a spol. vložili světlo absorbující nanočástice do bakterií. V tomto případě jsou to nanoshluky tvořené 22 atomy zlata, označované jako Au22. Vybrali je proto, že jsou prakticky ideální pro absorbování viditelného záření a mají velký potenciál pro pohánění reakcí umělé fotosyntézy. Badatelé si ale nebyli jistí, zda jejich bakterie zvládnou zabudovat nanoshluky zlata do svých buněk a jestli to pak přežijí. Jejich obavy se naštěstí ukázaly jako liché. Nanoshluky Au22 mají v průměru pouhý 1 nm. Vzhledem k této velikosti snadno pronikají buněčnými stěnami moorell do vnitřního prostoru buněk. A když se vědci podívali na moorelly v mikroskopu, tak se ukázalo, že jsou plné nanoshluků Au22, a přitom jsou stále naživu a svěží.
