Automatické kabinové dráhy

Původně zamýšlené jako spojnice terminálů velkých světových letišť s napojením na metro či železnici se bezobslužně jezdící jednotky osvědčily tak, že řada měst je zapojuje i do sítí MHD. Jezdí po kolejnicích i na pneumatikách rychlostí až 80 km/h v elektrické trakci nebo po způsobu lanovek jsou taženy oběžným lanem, a zvládnou přepravit až 30 000 cestujících za hodinu. DLR V ROLI AUTOMATICKEHO MINIMETRA První kolejové minimetro DLR (Dockland Light Railway) si pořídila londýnská čtvrť Dockland, vyrůstající v 80. letech na místě rozpadajících se temžských doků. Na rozvětvených linkách spojujících stanice hlubinného metra v centru Londýna s Greenwichem je ve špičkových hodinách nasazeno 60 dvoučlánkových souprav s kapacitou 64 sedících a až 200 stojících cestujících. Bez řidičů a průvodčích uhánějí v intervalech 5 až 15 minut po železničních kolejích převážně po štíhlých mostních estakádách rychlostí 30 km/h, u nástupišť stanic zastavují automaticky s přesností plus/minus 20 cm, a otevírají i zavírají široké nástupní dveře. Provoz na v současné době 27 km tratí řídí počítač centrálního dispečinku, odkud dozorčí sleduje na monitorech situaci na stanicích i v kabinách, a může s cestujícími udržovat oboustranné hlasové spojení. VAL VSADIL NA PNEUMATIKY Na svou dobu revoluční bezobslužné minimetro VAL (Véhicule Automatique Léger) zavedlo před 28 roky půlmilionové francouzské Lille, když zjistilo, že podzemní dráha by se mu nevyplatila. Soupravy dvou vozů na pneumatikových podvozcích (podstatně tišších než kolejové DLR) s hmotností 28 t jsou poháněny v kolech integrovanými elektromotory o 120 kW, napájenými z proudové kolejnice. Podvozkové mechanismy vedou šikmo uložené kladky po zapuštěné středové kolejnici. Vozy vyrobily francouzské společnosti Lohr Industries a Matra, napájecí, řídicí i zabezpečovací systém pro 14 km dlouhou betonovou trať vedenou po mostech, v úrovni terénu i v tunelech dodal Siemens. Klimatizované soupravy s palubním počítačem s kapacitou při návalu až pro 200 osob, jezdí v odstupu řízeném z centrály průměrnou rychlostí 35 km/h. Na 18 stanicích s nástupišti se skleněnou mezistěnou u automaticky otevíraných dveřích zastavují vlaky v měnitelném intervalu od 4 minut s přesností plus/minus 12 cm. Dětské nemoci (automatický odtah soupravy v případě poruchy, boj proti vandalům, trvalé hlasové spojení dispečera s kabinami) se podařilo odstranit. Když se ukázalo, že výstavba vyšla na čtvrtinu nákladů hlubinného metra a třísměnný provoz zaměstnává pouze 200 pracovníků, začala se o projekt zajímat nejen další města, ale i velká světová letiště. Siemens a Lohr (nejnověji v rámci společného programu „Neoval“) do současné doby dodaly jednotky VAL 206 a VAL 208 (z části vyráběné v pražském závodu Siemens) letištím Orly a Charles de Gaulle v Paříži, O´Hare v Chicagu a v Illinois. V roli minimetra pod novým označením CitiVal si je objednala města Toulouse a Rennes, Turín, Taipei a jihokorejské Uijeongbu. MODULARNI AIRVAL A CITYVAL Nová generace minimetra VAL, ověřovaná od roku 2009 ve Strassburku, přichází s bohatě prosklenými kabinami, snižuje spotřebu elektrické energie plně elektrickým rekuperačním brzdicím systémem s ukládáním energie do ultrakapacitorových baterií Sitras®. Zaručuje nejkratší jízdní intervaly kolem 1 min, rychlost až 80 km/h a podle počtu vozů dálkově pospojených kapacitu od 1000 do 30 000 za hodinu v jednom směru. Řídicí systém Trainguard bezdrátově sleduje aktuální polohu vozů na trati, jejich rychlost, a podle kontroly počtu cestujících na stanicích rozhoduje o výjezdu dalších souprav, nebo naopak prodlužuje intervaly při zjištění malé obsaditelnosti. RODINA INNOVIE NA 15 LETIŠTICH Jako první na světě se rozhodlo pro přepravu cestujících bezobslužnou automatickou dráhou americké letiště Tampa International. Pneumatikami opatřené podvozky dvojčat vedených střední kolejnicí a napájených 750 V z postranní proudové kolejnice pojíždějí po estakádách mezi 8 stanicemi na hlavních terminálech a parkingy. Původní soupravy Adtrans nahradil kanadský Bombardier modernizovanými Innoviemi AM100 nebo AM200 postupně v dalších amerických a pak i evropských a asijských zemích. Nejrozsáhlejší systém v Atlantě v 50 soupravách mezi 16 stanicemi přepravuje ročně 80 mil. cestujících. Elegantní, jednoduše vybavená vozidla s hmotností 15 t nabízejí kapacitu pro 8 sedících a až 92 stojících cestujících, rychlost podle frekvence se pohybuje mezi 30 až 50 km/h. Čínské Guangzhou jako první je využilo i v roli městské hromadné dopravy, letitště spojuje s obchodním centrem a s třemi stanicemi metra. Podle toho zda jsou nasazeny v Madridu, v Las Vegas, londýnském Gatwicku nebo Heathrow či v Singapuru, se odlišují designem vozidel i jejich názvem – AirTram, Aerotram, Skyline. Díky pneumatikám zdolávají stoupání až 10 % a oblouky vystačí s poloměrem 22 m. KABINOVE DRAHY S OBĚŽNYM LANEM Víc jak stoleté zkušenosti s pozemními kolejovými lanovkami, a legendární CableCar, která jako první na světě před 140 lety vyvážela připojením kleštinami na oběžné lano obyvatele města San Francisco na vrch Nobb Hill do stoupání až 21 % (a dodnes tam jezdí jako neodmyslitelná turistická senzace), zužitkoval v 80. letech francouzský výrobce lanovek a vleků Pomagalski ke stavbě několika kratších drah s obíhajícími kabinkami. Už nikoliv „gripman“ kleštinami, ale elektromechanické záchytné ústrojí pod vozidly dokáže k oběžnému lanu mezi kolejnicemi připojovat a odpojovat kabinky na zastávkách, aby umožnilo nástup a výstup cestujících. Přestože na zkušebním okruhu v Grenoble se podařilo odstranit řadu nedostatků a vyvinout pomocné rozběhové a dobrzďovací lanové systémy, malé kabinky, ohrožené zejména vandalstvím cestujících, se nakonec prosadily jen jako atrakce na světových výstavách. V roli městské dopravy na krátké úseky a ke spojení letištních terminálů uspěly v konkurenci monorailů až větší kabiny, které nejnověji úspěšně prosazuje rakouský Doppelmayr (světová jednička v lanových drahách) ve spolupráci se Siemensem pod označením DCC (Doppelmayr Cable Car). První dráha Mandalay v Las Vegas propojující po mostové estakádě několik obřích restaurací a heren v centru Las Vegas byla uvedena do provozu roku 1999. V páru 5článkových jednotek v kyvadlovém provozu s rychlostí až 36 km/h, přepravila do současné doby 250 milionů cestujících – hotelových hostů a turistů. Další DCC provozované v Torontu, Mexico City, v Birminghamu a nejnověji jako druhá linka v Las Vegas jezdí rovněž v kyvadlovém provozu s pevně připojenými kabinami po jednokolejné trati s výhybnou uprostřed (jako u pozemních lanovek), nebo jsou provozovány jako dvoukolejné, a požadované kapacitě se přizpůsobují počtem článků. Kabiny jsou jednoduše vybaveny, nabízejí obvykle jen 8 míst k sezení a až 82 míst ke stání, široké automatické dveře umožňují zkrátit zastavení v mezistanicích na 30 s. Nejnovější DCC dráhou se pyšní od konce roku 2010 Benátky. MINIMETRO S ODPOJITELNYMI KABINKAMI Po téměř 20leté přestávce se k vývoji lanem tažených, avšak na stanicích odpojitelných kabinek vrátil francouzský Leitner a koncem roku 2008 uvedl do provozu technicky vyzrálou automatickou kolejovou městskou dráhu MiniMetro v italské Perugii. Po 3,2 km dlouhé dvoukolejné trati se stoupáním 160 m, s několika kratšími tunely a 7 zastávkami, obíhá rychlostí 20 km/h v jedenapůlminutových intervalech až 25 kabinek s kapacitou po 25 osobách. Před vjezdem do stanice se pomocí narážky automaticky odpojí od oběžného lana poháněného na horní stanici elektromotorem o výkonu 1100 kW, automaticky dobrzdí a otevře dveře. Po nástupu cestujících se pomocí rozběhového systému s horizontálně přitlačovanými pneumatikovými koly (jako u odpojitelných kabinkových lanovek) urychlí a připne na oběžné lano. Na konečných stanicích se kabinky automaticky odpojují a karuselová točnice je přeloží na paralelní kolej pro opačný směr jízdy. Při plném vytížení dráha přepraví až 3000 cestujících za hodinu. Kabiny po zkušenostech musely dostat protivandalskou úpravu. O stavbu lanového minimetra nejnověji uvažují Vídeň, Káhira, Bolzano. Automatické kabinové dráhy, minimetra a soupravy People Mover (jak je označuje anglosaská literatura) nemohou kapacitou nahradit hlubinná metra nebo tramvajové či autobusové městské sítě hromadné dopravy. V návaznosti na jejich linky v roli kratších „přibližovacích“ linek se však stávají neocenitelným řešením pro rychlé napojení na od center vzdálených letišť, zábavních a výstavních parků, sportovních stadionů, nemocnic a univerzitních kampusů. Jan Tůma Fotoarchiv autora, Siemens, Bombardier