Když jde do tuhého, může být evoluce nečekaně rychlá. Ukazuje to příklad kalifornských vlaštovek pestrých, které zkoumal ekolog Charles Brown z Oklahomy. Místní biologové už 30 let sledují populaci vlaštovek, která žije v hnízdech nalepených na dálničních mostech. Mimo jiné sbírali i mrtvolky ptáků, kteří zahynuli po srážce s projíždějícími auty v blízkosti kolonie, aby je mohli změřit a měli nějaké exempláře do sbírek. V posledních letech se jim zdálo, že je u silnic ptáků nějak podezřele málo. Když zkontrolovali záznamy, ukázalo se, že v letech 1984 a 1985 takto nasbírali 20 mrtvolek, v posledních 5 letech už to bylo vždy jen méně než 5. Je to poněkud zarážející, protože za stejnou dobu se počet hnízd i ptáků v kolonii zdvojnásobil a aut rozhodně neubylo, byť jich ani výrazně nepřibylo. Samozřejmě je možné, že vlaštovky se naučily autům vyhýbat a tato dovednost se mezi nimi šíří (ano, vlaštovky se učí, třeba při shánění kořisti). Ale mezi auty zabitými ptáky nejsou a nebyli nějak výrazně zastoupeni méně zkušení mladí ptáci, kteří by měli být obětí nehod nejspíše. Brown a jeho kolegové si spíše myslí (byť to nemohou přímo dokázat), že vysvětlení je jinde. Ukázalo se totiž, že v posledních letech auty zabité vlaštovky měly v průměru o něco větší rozpětí křídel než běžní ptáci z populace (112 mm místo 107 mm). Důvod se nabízí: „Zřejmě nejdůležitější efekt kratších křídel je, že ptákům umožňuje rychleji zatáčet,“ řekl časopisu Science Charles Brown. Vlaštovky s kratšími křídly se tedy dokážou autům lépe vyhnout. Vědce pak napadlo zjistit, zda mají vlaštovky s krátkými křídly takovou výhodu, aby se tento rys začal mezi ptáky více prosazovat. V údajích se ukázalo, že od 80. let se průměrné rozpětí odchycených ptáků ze zhruba 111 milimetrů snížilo na 107 milimetrů, píší autoři v článku, který vyšel v časopise Current Biology. V posledních letech auty zabité vlaštovky byly cynicky řečeno tedy obvykle „staré modely“. Není to první příklad, kdy biologové prokázali vliv člověka na vývoj druhu, třeba intenzivně lovené tresky se kvůli tlaku rybářů zmenšují a rychleji dospívají. Ale vliv automobilů na rozpětí křídel ptáků je mnohem méně přímý a více překvapivý než vliv přímého odlovu. Ovšem protože srážky s auty jsou častou významnou příčinou smrti i u jiných zvířat (včetně jiných ptáků, např. ve městě žijících sov), asi lze jen těžko pochybovat, že by ho bylo možné zaznamenat i jinde. Bude je však těžké zachytit, protože jsou k tomu zapotřebí specifické podmínky. Možná by se mohla situace změnit v případě studia vlivu větrných elektráren na populaci ptáků či netopýrů. Ale ty zatím neběží nikde tak dlouhou dobu.
