V USA končí životnost nejbohatších vrtů, které stály za tamním boomem v těžbě ropy. Ani při vysokých cenách ropy tedy americká produkce údajně nemá kam růst. To už tak vysokou cenu ropy může táhnout jen jedním směrem — vzhůru, a dále zvyšovat inflaci. Necelé čtyři roky poté, co „břidlicová revoluce“ učinila z USA největšího světového producenta ropy, společnosti na ropných polích v Texasu, Novém Mexiku a Severní Dakotě vyčerpaly mnoho svých nejlepších vrtů. Právě příliv ropy z amerických nalezišť byl podle analýz v posledním desetiletí hlavním důvodem, proč byla cena ropy tak nízká. Díky technologickému pokroku v hydraulickém štěpení (fracking) a v horizontálním vrtání se Spojené státy v roce 2018 staly po více než 40 letech znovu největším producentem ropy a zemního plynu na světě a významným exportérem těchto komodit. Od roku 2018 se tamní objem těžby ropy více než zdvojnásobil (ze zhruba 5 milionů barelů denně vystoupal v roce 2020 až na 13 milionů barelů denně). Už ale není kde brát, tvrdí deník Wall Street Journal (WSJ) na základě své analýzy zásob této suroviny. Pokud by největší těžaři z břidlic udržovali svou produkci zhruba na stejné úrovni, jako tomu bylo v průběhu pandemie, mohli by mnozí z nich pokračovat ve vrtání ziskových vrtů ještě jedno nebo dvě desetiletí. Pokud by však zvyšovali těžbu o 30 % ročně, tedy tempem, kterým produkce v Permské pánvi rostla před pandemií, největším ropném poli v zemi, vyčerpali by nejlepší místa pro vrty během několika (4—7) let.
Hon za vrty Těžaři před lety v honbě za zvyšováním produkce vrtali v břidlicích velmi rychle. V tuto chvíli to však již není v takové míře možné a mnohé těžařské společnosti se navzdory vysokým cenám ropy a tlaku Bílého domu o zvyšování těžby ani nepokoušejí. Zdá se, že éra, kdy americké břidlicové společnosti zaplavily svět ropou z „netradičních nalezišť“, může skončit. Silnější pozici budou mít producenti z jiných částí světa. Někteří investoři a vedoucí pracovníci v energetice uvedli, že právě obavy o výši těžebních rezerv pravděpodobně motivovaly nedávnou vlnu akvizic. A v brzké době povedou k další konsolidaci. Ve zmíněné analýze WSJ řada společností potvrdila, že rozhodnutí o omezení investic nebylo věcí nedostatečných rezerv. Frustrovaní investoři již v letech před pandemií tlačili na těžaře, aby zpomalili růst produkce, neinvestovali tolik do těžby, a místo toho vypláceli akcionářům větší část zisku. Společnosti slíbily, že omezí výdaje, byť někteří manažeři v poslední době uvádějí, že aktuální růst cen je signálem k další expanzi. Těžba ropy v USA nyní dosahuje přibližně 11,5 milionu barelů denně. Je tedy stále výrazně pod svým maximem z počátku roku 2020, kdy vystoupala přibližně na 13 milionů barelů denně. Úřad pro energetické informace očekává, že produkce v USA do konce roku 2022 vzroste přibližně o 5,4 %. Břidliční těžaři musejí každoročně realizovat stovky vrtů, už jen pro udržení produkce na stejné úrovni. Břidlicové vrty bývají zpočátku vydatné, jejich produkce však rychle klesá. Už v roce 2019 se ukázalo, že řada vrtů má výrazně menší vydatnost, než těžařské společnosti předpokládaly. Od té doby proto mnohé firmy snížily odhady, kolik ropy a plynu ještě mohou vytěžit (tj. jaké mají rezervy). Těžaři navíc z tohoto důvodu omezili i výdaje na hledání nových zásob v břidlicích. Některé z nich budou muset znovu začít utrácet za průzkum nových potenciálních vhodných oblastí. WJS oslovení manažeři a investoři však neočekávají, že by tyto snahy vedly k výraznému zvyšování rezerv.
Snižujeme plány Rozsah změn je vidět na konkrétních příkladech. Firma Pioneer Natural Resources, největší producent ropy v Permské pánvi v západním Texasu a Novém Mexiku, zvyšovala v letech největšího rozmachu břidlic těžbu ropy o 19 až 27 % ročně. Nyní plánuje dlouhodobě zvyšovat těžbu pouze o 5 % ročně nebo méně. Scott Sheffield, výkonný ředitel společnosti, uvedl, že kombinace tlaku investorů na výplatu dividend a menšího objemu dostupných rezerv vedla k tomu, že firma nemůže těžit jako kdysi. „Prostě nemůžete pokračovat v růstu o 15 až 20 % ročně,“ řekl pro WSJ. Pioneer loni koupil dvě menší těžařské společnosti (Parsley Energy a DoublePoint Energy) v transakcích o celkové hodnotě téměř 11 miliard dolarů. Scott Sheffield uvedl, že díky těmto akvizicím má jeho společnost zásoby na 15 až 20 let. V případě 15—20% tempa růstu by ale její zásoby vydržely jen asi osm let. V Permské oblasti svou produkci v posledním roce navýšily menší, obvykle soukromě vlastněné firmy. Sheffield však varuje, že ani ty nemají velké rezervy. Pioneer tak očekává, že produkce ropy v USA poroste přibližně o 2—3 % ročně, a to i v případě, že se ropa bude obchodovat v rozmezí 70—100 USD za barel. (V posledních týdnech se ceny pohybovaly v rozmezí 80—90 dolarů barel.) Řada dalších těžařů pro americký deník uvedla, že se již nikdy nevrátí k tak rychlému tempu navyšování těžby jako před pandemií, tedy až kolem 30 % ročně. Částečně kvůli rostoucím nákladům na suroviny a pracovní sílu, z nedostatku dostupných finančních prostředků a také z důvodu náročnosti: takové tempo růstu by vyžadovalo obrovské počty nových vrtů. Pětice největších břidlicových těžebních společností (EOG Resources, Devon Energy, Diamondback Energy, Continental Resources a Marathon Oil) má podle WSJ při současném tempu vrtání k dispozici zásoby na deset či více let. Pokud by produkce rostla o 15 % ročně, společnosti by své zásoby vyčerpaly přibližně do šesti let, odhaduje analytická společnost Flow Partners. WSJ měl k dispozici i analýzy dalších analytických společností, které dospěly k podobnému závěru ohledně úrovně těžebních rezerv.
Bez komentáře Některé oslovené společnosti závěry analýz rozporovaly. Tvrdily například, že společnost Flow mimo jiné nepřesně označila některé z jejich lepších vrtů za neekonomické. Jiné uvedly, že technologický pokrok jim umožní prodloužit využívání vrtů. V podstatě tak opakovaly tvrzení, která z jejich úst zaznívají dlouhé roky. Břidliční těžaři investorům tvrdili, že mají zajištěn dostatek vhodných míst na celé desítky let. Například v roce 2018 společnost Continental, která stála u počátku rychlého rozvoje těžební oblasti Bakken v Severní Dakotě, uvedla, že by v této lokalitě mohlo být vyvrtáno 65 000 vrtů, z nichž by se vytěžilo 37 miliard barelů ropy. Analytici ze společnosti Rystad ovšem tvrdí, že skutečnost je trochu jiná. Aby mohlo vzniknout tolik vrtů, musely by podle ní společnosti investovat do dalšího průzkumu a vylepšit stávající postup. V regionu by se i tak nakonec mohlo podle jeho analýzy vytěžit pouze 28 miliard barelů ropy. Rystad také dospěl k závěru, že firmy dosud ve formacích Bakken a Three Forks v Severní Dakotě a Montaně provedly přibližně 18 500 vrtů. A přestože vysoké ceny mohou nakonec povzbudit další průzkum, na stávající ploše lze s využitím osvědčených vrtných metod vyvrtat už jen přibližně 16 500 vrtů. Méně než pětina z nich přitom má být opravdu vysoce produktivních. Společnost Continental na žádost o komentář ze strany WSJ nereagovala.
Krátkodobý prospěch Řada těžebních společnosti si množství zásob snížila tím, že se během pandemie soustředila na těžbu z těch nejlepších, a tedy provozně nejlevnějších vrtů a ložisek. Motivace byla pochopitelná, společnosti musely nějak vstřebat nižší ceny během pandemie. V posledních letech musela řada společností také revidovat své příliš optimistické odhady o tom, kolik vrtů se jim podaří vtěsnat do těžebních prostor. Novější vrty vyvrtané příliš blízko starších často způsobují snížení produkce ropy z původních vrtů, případně mívají nové vrty nižší výnosy, než se očekávalo. Vzdálenosti mezi vrty tedy zvětšují, čímž snižují počty vrtů, které je možné ještě připravit. Společnost Rystad odhaduje, že od konce roku 2016 se počet zbývajících špičkových vrtů v pěti hlavních ropných regionech USA snížil z více než 68 tisíc na méně než 35 tisíc. V oblastech Bakken a Eagle Ford v jižním Texasu, kde boom těžby z břidlic odstartoval, růst těžby výrazně zpomalil již před pandemií. Počet fungujících vrtných souprav, který se používá jako index těžební aktivity, před pandemií klesl na ložisku Bakken oproti svému historickému maximu o 77 %, na Eagle Ford přibližně o 70 %. Analýza společnosti Rystad ukázala, že i při sníženém tempu by producenti vyčerpali nejproduktivnější vrty v oblasti Bakken za méně než šest let a v oblasti Eagle Ford za méně než pět let (údaje zahrnují pouze 25 % ekonomicky nejrentabilnějších zásob v těchto oblastech). V hlavních oblastech Eagle Ford a Bakken již byly nejperspektivnější plochy vytěženy, shodují se analytické firmy Rystad a Bernstein. Podle společnosti Wood Mackenzie lze očekávat, že nejdéle fungujícím ropným regionem v USA bude Permská pánev ležící z velké části v Texasu. V této pánvi se má nacházet více než 80 % zbývajících ekonomických vrtů v zemi. Energetická poradenská společnost předpokládá, že růst těžby se na tomto ložisku zastaví do roku 2025.
Dejme síly dohromady Někteří analytici se domnívají, že právě obavy společností ze snižujícího se počtu opravdu kvalitních míst k těžbě (tzv. sweet spots) motivovaly nedávnou vlnu firemních akvizic a prodejů pozemků v hodnotě několika miliard dolarů. Například začátkem listopadu společnost Continental oznámila, že za pozemky v Permské pánvi zaplatí společnosti Pioneer přibližně 3,3 miliardy dolarů. Vedení Continental tehdy uvedlo, že transakce nebyla motivována obavami o zásoby. Společnost Flow odhaduje, že při současném tempu těžby zbývalo společnosti Continental přibližně 4,5 roku zásob v oblasti Bakken. Po transakci v Permianu by společnosti zbývalo asi 11 let. Jednou společností, která intenzivně hledá místa pro těžbu z břidlic, je EOG (dříve známá jako Enron Oil and Gas), 4. největší americká ropná společnost podle tržní kapitalizace. Ta byla jednou z prvních, které vyvíjely postupy pro těžbu z břidlic, a obecně patřila mezi průkopníky těžby ropy z nekonvenčních ložisek. Ředitel EGO Ezra Yakob se domnívá, že kolegové z jiných společností budou muset brzy jeho příkladu následovat a investovat do riskantních průzkumných vrtů. Podle něj nejlepší místa pro vrty totiž „dost rychle mizí“. /jj/
