Aktualizace státní energetické koncepce: akcent na maximální využití domácích energetických zdrojů

Nehledě na současný vývoj vnitropolitické situace v České republice, na aktuální a kompetentní řešení čeká řada exaktních problémů ve vývoji odvětví energetiky a paliv. Na otázky TT odpovídá náměstek ministra průmyslu a obchodu Ing. Erik Geuss. n Jak hodnotíte aktuální situaci v zásobování domácího trhu základními energetickými zdroji? Lze ještě posílit bezpečnost dodávek importovaných paliv do ČR? Současný energetický mix České republiky je založen na vysokém využití domácích zdrojů primární energie. To poskytuje energetickému hospodářství a elektrizační soustavě záruky bezpečnosti a stability. ČR již významně diverzifikovala druhovou strukturu spotřeby primárních energetických zdrojů. Ke zvýšení stability zahraničních dodávek energie přispělo rovněž posílení teritoriální diverzifikace dodavatelů u importovaných kapalných a plynných paliv, včetně diverzifikace dopravních energetických tras. Celková výše naší dovozní energetické závislosti v energetickém vyjádření je zatím poměrně příznivá a je významně nižší než činí průměr EU27. Strukturálně je však nevyvážená. Závislost na dovozech ropy, plynu a jaderného paliva je prakticky 100procentní. ČR považuje koordinaci v otázkách bezpečnosti dodávek energií za jednu z klíčových otázek evropské politiky. Současná celková dovozní energetická závislost České republiky se pohybuje na úrovni cca 42 %, avšak dovozní energetická závislost bez energií, které se nepoužívají pro výrobu elektřiny a tepla – ropy a ropných produktů a části zemního plynu - činí cca 30 %. Maximálním využitím domácích energetických zdrojů – hnědého a černého uhlí, uranu a obnovitelných zdrojů - se předpokládá udržení celkové dovozní energetické závislosti na přijatelné úrovni a také posílení energetické bezpečnosti státu. Česká republika v souladu se zákonem č. 189/1999 Sb. o nouzových zásobách ropy, vytváří a udržuje strategické zásoby ropy, a to minimálně na 90denní spotřebu a připravuje se na vytváření strategických zásob zemního plynu a jaderného paliva. Bezpečnost ČR byla akcentována počátkem roku 2009 v rámci tzv. plynové krize, kdy byly přerušeny dodávky zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu do zemí EU. Jak na evropské, tak národní úrovni se pak ukázalo, že úvahy o využívání domácích energetických primárních paliv jsou na místě, protože vysoká dovozní závislost primárních paliv zvyšuje rizika jak cenová, tak dodávek samotných. Pokud existuje de facto jediný dodavatel, je těžké hovořit o trhu a možnosti zákazníka ovlivňovat cenu, což je jeden aspekt. Na straně druhé se přerušení mohou opakovat: ať z důvodů politických, obchodních, nebo i technických. Samozřejmě, lze diskutovat, zda se jednalo o zcela výjimečný stav. Historicky se ale situace opakuje téměř pravidelně počátkem každého roku a každým rokem spíše graduje. Proto není vhodné hledisko energetické bezpečnosti podceňovat. n Na sklonku loňského roku velkovýrobci a prodejci tepla i jejich asociace TS ČR velmi důrazně připomenuli, že českému teplárenství (a to už na začátku zmíněné příští dekády) hrozí citelný nedostatek základních energetických vstupů, zejména hnědého uhlí. Sdílíte tyto jejich obavy? Připravuje váš rezort nějaká věcná, legislativní a organizační opatření, aby onu hrozbu odvrátil? Ministerstvo průmyslu a obchodu si uvědomuje závažnost energetické a teplárenské problematiky, včetně dopadů environmentálních omezení, které ovlivňují tento segment podnikání. Snažíme se aktivně a trvale tyto dopady minimalizovat, aby celkově nedocházelo ke snižování konkurenceschopnosti v rámci EU27. Teplo celkem představuje v ČR cca 2/5 konečné spotřeby energie. Asi 1/3 dodávek celkového tepla a více než polovina centralizovaného zásobování teplem se vyrábí spalováním velmi výhřevného hnědého uhlí (15?19 MJ/kg). Další využití této suroviny je blokováno územními ekologickými limity. Toto uhlí je téměř všechno určeno především pro velké teplárny (Opatovice, Komořany, Mělník I, Strakonice, Příbram, Otrokovice). Teplo a elektřina se v nich vyrábí kogeneračním způsobem a teplem zásobují řadu velkých měst a aglomerací. Časová naléhavost řešení této problematiky je přitom větší, než častěji připomínaný možný nedostatek domácích zdrojů pro výrobu elektřiny. Je vhodné zdůraznit, že cca 30 % elektřiny se vyrábí kombinovaným způsobem, spolu s teplem v teplárenských společnostech, z nichž převážná část je založena na uhlí jako primárním palivu. Tuto problematiku lze řešit zčásti zvýšeným dovozem zemního plynu, příp. černého uhlí. To ale má své stinné stránky: z hlediska dovozní závislosti, rizik nedodávek, resp. cenové volatility. Všechny relevantní varianty (tj. náhrada zemním plynem, černým uhlím a biomasou) mají dva podstatné dopady, a to: na cenu tepla a elektřiny a na časovou náročnost přebudování zdrojů na jiný typ primárního paliva. V návrhu nové SEK se proto naznačuje, že by se s ohledem na tyto skutečnosti měla otevřít debata o dalším využívání domácích zdrojů, aby se naplnily předpoklady bezpečnosti, udržitelnosti a konkurenceschopnosti. n Český energetický a teplárenský mix se utvářel celá desetiletí a řada zemí nám jeho vyváženost závidí. Nicméně, technický vývoj pokračuje. ČR také musí čelit dopadům globální ekonomické krize. Na pořad dne se tak dostala potřebnost nové energetické koncepce státu. Na co se musí soustředit přednostně? V současné době je platná „Státní energetická koncepce (SEK)“ schválená usnesením vlády ČR č. 211 z 10. března 2004. S přihlédnutím k možným scénářům vývoje do roku 2030 se Státní energetická koncepce v současnosti aktualizuje. Její návrh je postaven na vyváženém energetickém mixu s maximálním využitím tuzemských energetických zdrojů, na efektivním užití energie a na ochraně klimatu a životního prostředí s cílem zajistit dlouhodobě udržitelné a bezpečné zásobování energií. Základními prioritami návrhu aktualizované Státní energetické koncepce ČR jsou: 1. Maximální nezávislost na cizích zdrojích energie, na zdrojích energie z rizikových oblastí, na dodávkách z nespolehlivých cizích zdrojů 2. Maximální bezpečnost zdrojů energie (včetně jaderné bezpečnosti), spolehlivost dodávek všech druhů energie, racionální decentralizace energetických systémů 3. Udržitelný rozvoj, ochrana životního prostředí, ekonomiky a sociální oblasti. Z předpokládaných variant SEK vyplynulo, že nevyužití dostupných domácích zásob primárních paliv by mohlo vést k vážným problémům se zajištěním palivové základny pro teplárenství ČR již v nejbližších letech. V této souvislosti by bylo možno po roce 2020 využít také chráněné domácí zásoby černého uhlí, které jsou v ČR k dispozici. Jedním z cílů připravované SEK je zajištění efektivní výše a struktury spotřeby prvotních energetických zdrojů, jímž jsou naplňovány priority nezávislosti, bezpečnosti a udržitelného rozvoje, v rámci dostatečně diverzifikované a dlouhodobě bezpečné struktury spotřeby prvotních energetických zdrojů a výroby elektřiny a tepla. I v dlouhodobém výhledu se předpokládá, že ČR bude nezávislá na dovozu elektřiny. n Česká republika se v rámci EU zavázala k poměrně náročným kvótám co do omezení emisní zátěže atmosféry, vod a půdy, i substituce fosilních paliv alternativními. Jsou to reálné závazky, které neomezí konkurenceschopnost českého průmyslu, anebo jsou na místě stesky některých podnikových manažerů na „ekologizování“ domácí výroby, energetiky, teplárenství a transportu tváří v tvář zahraničním chronickým neplničům Kjótského protokolu? Energetické hospodářství ČR po realizaci rozsáhlých a investičně náročných úprav provozovaných energetických zařízení výrazně snížilo zatěžování životního prostředí. V současné době nemáme problémy s dodržením objemově stanovených emisních stropů SO2 a NOx, minimálně do roku 2010. Problémem zůstávají měrné emise CO2 a NOx (na jednoho obyvatele, resp. na HDP), které mají stále vyšší úroveň ve srovnání s vyspělými zeměmi EU. Nový význam dostávají emise tuhých znečišťujících látek a opatření k jejich snížení. MPO ČR ve spolupráci s odbornými sdruženími a podnikatelskými svazy velmi pečlivě analyzuje návrhy legislativních materiálů, zejména z hlediska identifikace environmentálních regulací a snaží se minimalizovat vliv environmentálních regulací na podnikatelské prostředí, hlavně v průmyslu. Pokud jde o obnovitelné zdroje energie, ČR se zavázala ke splnění 13procentního podílu tohoto druhu energie na konečné spotřebě energie v roce 2020. Závazek se pohybuje na hraně našeho potenciálu pro využívání obnovitelných zdrojů. V ČR dlouhodobě dochází k růstu spotřeby energie, která má přímou souvislost s růstem HDP a lze tedy předpokládat zachování tohoto trendu. Zvýšená výroba energie z obnovitelných zdrojů tak bude (v lepším případě) krýt nárůst spotřeby. Jestliže bude růst spotřeby výraznější, bude se muset rozdíl mezi potenciálem pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů a nárůstem spotřeby pokrýt z nových energetických zdrojů, které budou využívat stávající technologie výroby energie (uhlí, plyn, jádro). Z tohoto pohledu nelze mluvit o substituci fosilních paliv palivy obnovitelnými. Výrazné úspory emisí CO2 v oblasti energetiky může v podmínkách ČR v podstatě zabezpečit pouze zvýšení podílu výroby elektrické energie v jaderných elektrárnách. Co se týká připravovaného schématu obchodování s emisními povolenkami, v závěru loňského roku se dospělo z hlediska průmyslu k výraznému pokroku. Vzali jsme na vědomí skutečnost, že existují taková odvětví průmyslu, která jsou vysoce energeticky náročná a zároveň u nich hrozí nebezpečí snížení jejich konkurenceschopnosti na globálním trhu. Snížení konkurenceschopnosti může u některých výrob vést až k jejich přesunu do teritorií s nižšími environmentálními požadavky (tzv. carbon leakage, neboli „únik uhlíku“). Kvalitativní kritéria pro hodnocení odvětví zpracovatelského průmyslu již byla stanovena, nyní se bude pracovat zejména na kvantitativním vyhodnocení těchto rizik. Od těchto výsledků se má odvíjet procentuální podíl zdarma přidělených povolenek pro příslušné odvětví a určité časové období. Úvodní seznam energeticky náročných odvětví by měl být stanoven do konce roku 2009 a měl by být revidován každých 5 let. Seznam odvětví vystavených významnému riziku „úniku uhlíku“ může být na žádost Evropské komise nebo některého z členských států každoročně doplňován a rozšiřován. Je zapotřebí, aby se do diskuse o problematice dodržovaní environmentálních standardů zapojilo co nejvíce států, aby přijatá opatření byla opravdu smysluplná. V delším časovém horizontu není únosné, aby na těchto problémech pracovaly jen rozvinuté státy a kladly si izolované cíle. To by ve finále vedlo pouze k přesunutí některých odvětví průmyslu do třetích zemí. Tohle není řešení, ale jen přemístění problému tam, kde není tak viditelný. /wa/