Po více než čtyřech letech přijala Evropská unie Nařízení (EU) 2021/821, kterým se přepracovává Nařízení o zboží dvojího užití. Od 9. září 2021 nahrazuje Nařízení (EU) 2021/821 (Přepracované nařízení EU o zboží dvojího užití) stávající nařízení Rady (ES) 428/2009, jímž je definován režim Evropské unie (EU) pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití. Nařízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku OJL 206 dne 11. června 2021 a v platnost vstoupilo 9. září 2021. Doporučení (EU) 2021/1700 bylo Evropskou komisí přijato 15. září 2021 a zveřejněno v Úředním věstníku dne 23. září 2021.
Přehled hlavních změn oproti předchozímu nařízení (428/2009)
Podchycení všech kontrol Podle článku 4 nového nařízení EU o zboží dvojího užití zachovává catch-all klauzule catch-all kontroly zboží neuvedeného v Příloze I v následujících případech: a) pokud existuje podezření na souvislost s použitím zboží v programu zbraní hromadného ničení; b) pro zboží určené k vojenskému konečnému použití, pokud se na kupující zemi nebo zemi určení vztahuje zbrojní embargo; c) ve spojení s vojenským zbožím uvedeným na Národních vojenských seznamech členských států, pokud je vyváženo z EU bez vývozního povolení nebo v rozporu s ním. Jako samostatná kategorie je definováno zboží pro kybernetický dohled jako zboží dvojího užití speciálně určené k umožnění tajného sledování fyzických osob, monitorováním, získáváním, shromažďováním nebo analýzou údajů z informačních a telekomunikačních systémů. Podle článku 5 nařízení EU o zboží dvojího užití definuje nové nařízení záchytné kontroly neuvedeného zboží pro kybernetické sledování, kterého by mohlo být použito v souvislosti s vnitřní represí a/nebo pácháním závažných porušení lidských práv a mezinárodního humanitárního práva.
Nový koordinační mechanismus mezi členskými státy Článek 5 navíc stanoví nový koordinační mechanismus mezi členskými státy. Pokud tedy členský stát předloží požadavek na povolení vývozu zboží kybernetického sledování, které není uvedeno na seznamu, musí tuto informaci poskytnout ostatním členským státům a Komisi. Pokud si všechny členské státy i Komise navzájem odsouhlasí, že by mělo být požadavku na povolení vyhověno, zveřejní Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie informace o položkách kybernetického dohledu a případně místech určení, na které se vztahuje tento požadavek na povolení, jak je za tímto účelem oznámily členské státy. Přepracované znění tedy stanoví mechanismus, na základě kterého členské státy mohou vyhovět požadavku na povolení, předloženému jiným členským státem. To představuje mechanismus pro vytvoření unijního seznamu kontrolovaných položek kybernetického dohledu, ale formálně není tento mechanismus vázán pouze na existující seznam EU, ale poskytuje každému členskému státu právo veta, zda bude do seznamu přidána další položka, nebo nikoli.
Tranzit Aktualizovaná definice vymezuje, jaké scénáře přepravy zboží dvojího užití lze považovat za tranzit. Článek 7 přepracovaného znění stanoví, že příslušný orgán země, kde se zboží nachází, může kdykoli zakázat tranzit zboží dvojího užití, které není zbožím pocházejícím z Unie, pokud je nebo může být určeno k použití podle článku 4 (viz výše). Pokud zboží prochází tranzitem přes více členských států, pak může příslušný orgán každého dotčeného členského státu zakázat tranzit přes své území.
Technická pomoc S ohledem na technickou pomoc je cílem nového nařízení harmonizovat pravidla pro kontrolu technické pomoci, která byla dosud upravena členskými státy EU. Podle nového nařízení bude poskytování technické pomoci v souvislosti se zbožím dvojího užití uvedeným na seznamu podléhat požadavku na oznámení, pokud se bude týkat zbraní hromadného ničení, které jsou určeny pro vojenské konečné užití v zemích podléhajících embargu nebo v souvislosti se zbožím vyváženým z EU bez příslušného povolení. Poskytovatel technické pomoci je v novém nařízení definován jako: jakákoli strana, která poskytuje technickou pomoc z celního území Evropské unie na území třetí země, jakákoli strana s bydlištěm nebo sídlem v členském státě EU, která poskytuje technickou pomoc na území třetí země; nebo jakákoli strana s bydlištěm nebo sídlem v členském státě, která poskytuje technickou pomoc rezidentovi třetí země dočasně přítomnému na celním území Evropské unie.
Vývozní povolení: EU007, EU008 a LPA Nové nařízení zavádí dvě nová obecná vývozní povolení EU pro vývoz zboží dvojího užití — jedno pro kryptografické zboží (EU008, viz příloha IIH) a jedno pro převody technologií uvnitř skupiny za vymezených okolností (EU007, viz příloha IIG) — čímž se výrazně snižuje administrativní zátěž pro společnosti i licenční orgány. Přepracované znění zavádí rovněž povolení k velkým projektům, což je nový podtyp povolení. Může se jednat o individuální nebo globální povolení udělené jednomu vývozci pro typ nebo kategorii položek dvojího použití, které platí pro vývoz jednomu nebo více určeným koncovým uživatelům v jedné nebo více třetích zemích v rámci určitého rozsáhlého projektu.
Interní programy dodržování předpisů Nové nařízení klade zvýšený důraz na požadavky a na to, že je žádoucí, aby vývozci měli účinný program interního dodržování předpisů (ICP). Ačkoli neexistuje povinnost zavést ICP, pro uživatele souhrnných vývozních povolení se to běžně vyžaduje. Členské státy mají definovat požadavky na podávání zpráv a výsledků ICP týkající se používání souhrnných vývozních povolení. EU zveřejnila nezávazné pokyny k ICP v roce 2019, které by však měly být po implementaci Nařízení aktualizovány a revidovány.
Rozšířená definice zprostředkovatele a vývozce Přepracované znění zavádí změnu definice zprostředkovatele. Podle nové definice zprostředkovatel už nemusí mít bydliště nebo sídlo v EU. Článek 13 přepracovaného znění stanoví, že povolení musí být uděleno příslušným orgánem členského státu, v němž má zprostředkovatel bydliště nebo je tam usazen. Pokud zprostředkovatel nemá bydliště nebo není usazen na celním území Unie, uděluje povolení příslušný orgán členského státu, z něhož budou zprostředkovatelské služby poskytovány. Přepracované znění rovněž zavádí změnu definice vývozce. Rozsah definice vývozce je podrobnější a zaručuje existenci vazby mezi osobou odpovědnou za plnění povinností souvisejících s dvojím užitím a celním územím EU. Definice nyní zahrnuje fyzické osoby, které mají zboží dvojího užití ve svých osobních zavazadlech, a vztahuje se rovněž na právnické osoby, fyzické osoby nebo partnerské společnosti těchto, které se rozhodnou poskytovat software nebo technologie dvojího užití jakýmikoli elektronickými prostředky, jinými než elektronickými médii nebo v elektronické podobě mimo celní území Unie.
Doba uchovávání Vývozce nebo zprost ředkovatel je povinen uchovávat podrobné záznamy o vývozu a zprostředkování po dobu nejméně pěti let. Pokud jde o dokumentaci a zprávy o převodech v rámci Unie, zůstává tato doba nezměněna a činí tři roky.
Přechodné období Přepracované znění vstupuje v platnost 9. září 2021. Pro žádosti o povolení podané před 9. zářím 2021 (datem vstupu v platnost) však stále platí příslušná ustanovení nařízení (ES) č. 428/2009.
Doporučení pro společnosti Obecně by firmy měly vyhodnotit potenciální dopad nových pravidel EU na svou činnost a podle toho revidovat své interní zásady a postupy a uvést je do souladu s novými předpisy tak, aby bylo zajištěno jejich dodržování. Doporučujeme, aby společnosti, které se zabývají transakcemi se zbožím dvojího užití, vzaly na vědomí změny zavedené novým nařízením, zejména v případě, že jejich výrobky lze kvalifikovat jako zboží, které není uvedeno na seznamu pro kybernetický dohled. Společnosti by měly sledovat všechny příslušné vnitrostátní předpisy, jako jsou národní seznamy pro kontrolu vývozu zboží spojeného s obavami o dodržování lidských práv. Vzhledem k tomu, že ICP představuje pro společnosti důležitou ochranu, měli by vývozci se zavedením nového Nařízení zkontrolovat, zda jejich ICP splňuje příslušné požadavky. Dále by společnosti měly zvážit, zda mohou využít některé z nově zavedených obecných vývozních povolení nebo povolení určených pro velké projekty.
Závěr V předchozích letech CECIMO obhajovalo nezařazování dalších kontrol, protože přijetím přísnější regulace technologií kybernetického dohledu by se členské státy EU mohly dostat do konkurenční nevýhody. Je však důležité poznamenat, že vzhledem k tomu, že členské státy EU tvoří většinu signatářů Wassenaarského ujednání (ujednání o kontrolách vývozu konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího užití je mnohostranný režim kontroly vývozu se 42 zúčastněnými státy), mohou mít tyto vyšší standardy na úrovni EU potenciální dopad na globální standardy. CECIMO bude i nadále sledovat tuto pro naše členy tak důležitou oblast a její dopad na jejich konkurence-schopnost. Poznámka: Protokol o Irsku / Severním Irsku znamená, že nařízení EU 2021/821 je přímo použitelné v Severním Irsku. Veškeré žádosti o vývoz zboží dvojího užití adresované ECJU (Společná jednotka pro kontrolu vývozu, která spravuje britský systém kontroly vývozu a udělování licencí pro vojenské zboží a zboží dvojího užití) od 9. září ze Severního Irska budou muset být v souladu s tímto nařízením. /PhDr. Blanka Markovičová, CSc., tisková mluvčí Svazu strojírenské technologie, na základě zdrojů CECIMO Brusel/
