Aerogely jsou úžasné materiály, které již několikrát získaly zápis do Guinnessových světových rekordů. Jejich využitelnost se ale pochopitelně neomezuje jen na lámání rekordů. Kupříkladu Markus Niederberger z laboratoře Laboratory for Multifunctional Materials švýcarské techniky ETH Zürich se svými spolupracovníky vyvíjí aerogely s krystalickými polovodičovými nanočásticemi. Jedno z možných využití těchto pozoruhodných aerogelů představuje fotokatalýza. V takovém případě hraje aerogel roli katalyzátoru, který s pomocí slunečního záření umožňuje či zesiluje požadované chemické reakce. Jednou z takových situací je přitom fotokatalýza při výrobě vodíku. Při fotokatalýze vodíku se mimo jiné využívá i oxid titaničitý, což je polovodič. Za normálních okolností má ale jednu podstatnou nevýhodu. Absorbuje totiž pouze frakci UV záření, asi 5 % dostupného spektra. Jestli tedy má být fotokatalýza vodíku účinná a ekonomicky životaschopná, musí využívat širší rozmezí elektromagnetického spektra. Vědci zjistili, že to dokáže zajistit zmíněný aerogel s nanočásticemi oxidu titaničitého a malým množstvím paladia, pokud je dopovaný atomy dusíku. Takový aerogel, v němž jsou některé atomy kyslíku „vyměněny“ za dusík, absorbuje i záření z dalších oblastí elektromagnetického spektra. Proces dopování dusíkem probíhá v reaktoru s plynným amoniakem a neovlivní porézní strukturu aerogelu. Aerogelové fotokatalyzátory jsou slibné jak pro fotokatalýzu vodíku, tak i pro výrobu dalších plynů. Fotokatalýza má přitom značnou výhodu oproti dnes běžně využívané elektrolýze, protože namísto elektřiny využívá sluneční záření. /sm/
