Přijetí aditivní výroby s sebou nese mnohem více než jen posun v uvažování o tom, jak vyrobit součástku. Musí se začít přemýšlet o materiálech zcela novým způsobem. Úspěch aditivní výstavby komponent je zcela závislý na výsledcích materiálových věd. Co je zde skutečně revoluční, jsou nové možnosti, které aditivní výroba otevírá z hlediska materiálové struktury vyrobených dílů. Aditivní technologie totiž například umožňují, aby materiál dané komponenty neměl ve všech jejích částech stejné složení. V rámci jedné součástky tedy lze uplatnit různé materiálové gradienty apod. Kde nakoupit materiál Dnes, kdy se s aditivní výrobou teprve začíná, většina výrobců nakupuje prášek přímo od výrobce stroje. Takový zdroj je zárukou formulace slitiny s parametry, které dobře vyhovují danému stroji. To je samozřejmě řešení nejjistější a nejjednodušší, nicméně v dlouhodobém horizontu nemusí být dostačující. Výrobce může začít dostávat požadavky na výrobky vyžadující jemné vyladění parametrů materiálu a nové formulace, což znamená, že se bude muset poohlédnout po jiném dodavateli. Kvalitní dodavatel tzv. třetí strany by ale samozřejmě měl dobře rozumět svému oboru, tzn., že by měl být například schopen poradit, jaká distribuce velikostí částic funguje nejlépe u určitého typu stroje – hovoříme- li o aditivní výrobě z kovů. Možnosti nových materiálů Trvale rostoucí poptávka po funkčních materiálech pro 3D tisk vede k nárůstu počtu nově vzniklých firem, které se snaží vyvinout zcela nový a průlomový materiál určený pro 3D tisk. Jedním z nejnadějnějších adeptů, ke kterému se upínají snahy mnoha výzkumných týmů, je grafen. Grafen je supertenká forma uhlíku, která se svojí strukturou podobá grafitu a je vysoce elektricky vodivá. Navíc se jedná o aktuálně nejpevnější známý materiál na světě. V současnosti se hojně pracuje na vývoji termoplastů pro 3D tisk s přídavkem grafenu, který jim dodává unikátní vodivé vlastnosti. Zvláštní uplatnění těchto materiálů je při 3D tisku obvodů využívaných v elektronice, čidlech a dalších aplikacích. Vysoce žádané jsou ale kromě vodivosti i jiné vlastnosti, jako například pevnost. Ty dobře splňují nové materiály konstruované na bázi nylonu. Hovoří se také o magnetismu, ohebnosti, nízké hmotnosti, nesmáčivém povrchu apod. Materiálový výzkum pro 3D tisk je v současnosti aktivitou číslo jedna napříč všemi průmyslovými obory – od letectví a astronautiky přes výrobu lidských implantátů až po módu a užité umění. Zabudovaná inteligence Mechanické technologie 3D tisku jsou dobře zavedeny. Designérská studia snadno vytvářejí na 3D tiskárnách prototypy z plastu nebo kovu, v závislosti na potřebě. Domácí fandové mohou vytvořit téměř cokoliv ve 3D tvaru podle vlastní představivosti a v závislosti na možnostech rozpočtu. 3D tisk pro elektrické obvody nebo komponenty se ale takto rychle nepřesouval od konceptu do praxe, a to ani v průmyslu ani v prototypových laboratořích. 3D elektronický tisk může fungovat podobně jako 2D tisk s tou přidanou výhodou, že dokáže vyrobit 3D objekty s dráty a obvody vestavěnými přímo do struktury materiálu. 3D elektronický tisk umožňuje návrhářům vytvářet produkty, které jsou menší, lehčí, efektivnější a lépe přizpůsobitelné požadavkům zákazníků. Většinu 3D tištěné elektroniky je téměř nemožné vytvořit standardními metodami 2D výroby elektroniky. Hlavním úkolem v 3D tištěné elektronice je vyvinout materiál vhodný pro použití ve stolní 3D tiskárně. K tomu je třeba začlenit do standardního materiálu vodivý materiál (například grafenu – viz výše), ale pouze v takovém množství, aby vlákno neztratilo zpracovatelnost. Největší výhodou 3D tisku je, že má schopnost skutečně integrovat elektroniku s objekty, a skutečnost, že 3D tisk umožňuje distribuovanou výrobu, která bude v budoucnu čím dál tím významnější a rozšířenější. /ac/
