53. mezinárodní strojírenský veletrh v Brně Mírné oživení trhů, leč obavy o budoucnost

Přestože pořadatelé 53. MSV v Brně udělali pro zdar největší exportní akce českého průmyslu určitě maximum v jim daných možnostech a mohli říci, že oproti loňskému ročníku došlo ke zlepšení, pravdivější by bylo říci: v ČR se změnily podmínky v průmyslu natolik, že se to odráží na výrazu veletrhu, jeho skladbě a působení. Přeměna českého průmyslu na převážně subdodavatelskou základnu, narušená v Brně jen větší expozicí zbytku průmyslu obráběcích a tvářecích strojů, je prostě patrná a je třeba se k ní postavit čelem. Je až udivující, že prezident Václav Klaus v zahajovacím projevu označí pojmy jako recese nebo stagnace za výmysly „pisálků od novin,“ předseda Hospodářské komory to opakuje, aby za dva dny vydal oficiální zprávu o znepokojení nad poklesem výkonnosti průmyslu. A to v době, kdy ministr průmyslu podporuje výsledky zprávy Zpět na vrchol, jež má průmysl ČR dovést zpět na nedefinovanou úroveň (snad ne před rokem 1989), tedy mezi země s vyšší konkurenceschopností, než je současné 37. místo. Ale pro veřejnost politici ignorují i to, že zbytek skandálně rozprodané Škody Plzeň, Škoda Holding, byl narychlo zapsán na Marschallových ostrovech. A o tom všem, plus výchova či nevýchova kvalifikovaných pracovníků, jednal opět sněm Svazu průmyslu hned první odpoledne veletrhu. Co si z toho vybrat? Jen to, že politika se vzdálila od reality ještě více, než tomu bylo před 20 lety. Takže raději fakta. Již 53. MSV v Brně měl těžit ze synergií plynoucí ze současné prezentace 9 specializovaných průmyslových oborů a oblastí i souběžného mezinárodního veletrhu Transport a Logistika. Partnerskou zemí bylo letos Polsko. Zúčastnilo se 1600 vystavovatelů, z toho 38 % zahraničních z 25 zemí. K největším zahraničním účastníkům patřilo Německo (220 firem), Slovensko (70), Itálie (42) a Rakousko (38). Veletrh Transport a Logistika měl 120 vystavovatelů, z toho 33 % zahraničních z 10 zemí. Speciálními projekty byly Transfer technologií a inovací 2011, Soutěž mladých strojařů v programování CNC obráběcích strojů, veletrh pracovních příležitostí job fair a Packing Live. ZLATE MEDAILE Tradiční soutěž, která již nudila nekonečným výčtem kandidátů a odměňováním každé inovace nebo pokusu o ní, vystřídala soutěž jiná, zaměřená na tři okruhy: 1. Nejlepší komerční exponát, 2. Nejlepší exponát vzniklý prokazatelně spoluprací výrobce a vědeckovýzkumné instituce, 3. Nejlepší exponát s prokazatelně vysokým dopadem na úspory energie. Na první pohled jde tedy o kombinaci hodnocení, která odpovídá celosvětovým trendům (a my přece chceme uspět na světových trzích především), a navíc podporuje letitou bolest českého prostředí, malou spolupráci průmyslu s výzkumem. (Připomeňme si, jak obrovské státní a evropské prostředky jsou dnes vkládány do vzniku Center výzkumu nebo nejnověji do Center kompetence a dalších projektů. V celku se tyto prostředky dnes vyjadřují v desítkách miliard korun ročně!) Bohužel pravdou je, že do soutěže (opět zpoplatněné) se přihlásilo jen 27 firem či obchodních zastoupení a některé kategorie, jako sekce úspor energie či výrobek vzniklý prokazatelně spoluprací s výzkumnou institucí, byly obsazeny minimálně a porota původně uvažovala o neudělení ceny. Považme, opět, kolik peněz ze státních prostředků je vkládáno do podpory spolupráce průmyslu s výzkumnými institucemi, a toto je výsledek? Svět hovoří o úsporách energie v provozu, o setrvalém vývoji založeném na optimalizaci spotřeby a v Brně vyhrává tuto kategorii běžný spalovací motor pro kogeneraci s možností spalovat hořlavé odpadní látky? Více nalézt nešlo? Nepleteme si úspory energie s odmítáním alternativních zdrojů energie a klimatických změn způsobených člověkem s realitou světových trhů? Souvisí snad netečnost výrobců k omezování spotřeby s pocitem, že si nenecháme do naší energetiky mluvit a trváme na svém grandiózním jaderném programu? Na tyto otázky je třeba si odpovědět. Na tiskové konferenci SST, tedy Svazu výrobců strojírenské techniky, jež patřila v Brně k nejlepším a nejreprezentativnějším, byly ventilovány obavy z možnosti zrušení dosavadního výzkumu na Výzkumném centru pro obráběcí techniku při ČVUT. Podle prezidenta SST Ing. Jana Rýdla prostě k něčemu takovému „nesmí dojít, neb by to bylo v Evropě naprosto bezprecendentní.“ Jen škoda, že právě tento názor, stejně jako likvidace učňovského školství, nepřevážil již před 20 lety. Mohli jsme být někde jinde a materiál Zpět na vrchol by zřejmě nemusel vzniknout. Ale když jsme u toho učňovského školství (píšeme o něm více na jiném místě v listě), kolikrát už toto téma byly otevřeno právě na sněmech Svazu průmyslu? VYROBKOVA SKLADBA Je známou skutečností, že brněnské MSV téměř opustila elektrotechnika a pavilon Z zaplnily spíše banky a několik zbylých výrobců energetického strojírenství. Nově byl propadem postižen pavilon C, kdys nabitý měřicí a diagnostickou technikou. Velmi silně obsazeny byly exponáty nástrojové techniky a tvářecích strojů a dělení materiálu, svůj standard si udržely komponenty strojních zařízení. Snem mnoha techniků byla výstava vývojových kapacit, ne nepodobná tradiční nabídce vysokých škol, Fraunhoferova institutu a různých německých nadací na jarním hannoverském veletrhu. Jinými slovy, alespoň naznačit jaké rozměry má naše základna aplikovaného výzkumu. To se managementu MSV podařilo částečně v pavilonu A, kam se k vysokým školám připojilo několik institucí, například Výzkumný ústav přístrojové techniky AV Brno (spolupráce s firmou Mesing Brno) a další. Bohužel však ani po letech snahy se nezdá, že by nabídky výzkumných prací a výrobků vzniklých na akademické půdě přibývalo, i když některé výsledky tu jsou, například v oboru nano či inženýrské mechaniky. Mezi dodavateli obráběcích strojů je například oceňována práce Výzkumného ústavu textilních strojů Liberec, jenž měl v jejich blízkosti i své exponáty, například zásobníky nástrojů a elektronické vačkové hřídele. To je však výjimka, jde o výzkumný ústav, který je už bytostně od starého režimu zaměřen na aplikovaný vývoj. Je to vlastně zbytek oborových výzkumných ústavů, které byly zrušeny při privatizaci, ale stát dodnes nedokázal na jejich činnost navázat vytvořením jiné výzkumné struktury. No, nedokázal, spíše hovořme o tom, že cíle vysokých škol a AV ČR se zásadně liší od denní činnosti podniků a násilně spojovat toto propojení a dokonce je podmiňovat penězi je osudová chyba. Musíme se ptát úředníků všech vlád, kteří měli tento problém na starosti, jak se k němu postavili a jaké výsledky mají oni za 20 let. Problém je tak široký, že nemá smyslu jej řešit v reportáži z MSV. Výrobci z nomenklatury plastů, umístěni již tradičně v pavilonu G, považují spojení s vystavovateli ze strojírenství za samozřejmé a nabídli několik novinek. Jedna získala dokonce zlatou medaili (píšeme o ní podrobně na str. 26, 27) a další přihlášený exponát, expertní systém na rychlé oceňování výrobku včetně výroby formy, byl pozoruhodný a doplnil nabídku strojů na našem trhu. Bohužel i zde platí, že českých výrobců je minimum. Centrem MSV se stal pavilon P s obráběcími stroji domácí i zahraniční provenience, CAD/CAM a PLC systémy, kde dochází ke stejně silnému konkurenčnímu boji jako mezi řídicími systémy numerického programování strojů. Kromě oceněného exponátu 6osého obráběcího centra Strojírny Tyc stála za pozornost i společná expozice firem TOS Kuřim, ČKD Blansko a Škoda Tools na stánku společnosti Alta. (Rozhovor s vedoucím tohoto uskupení Ing. Martinem Belzou přineseme v jednom z příštích čísel.) Ale předeslat jistě můžeme, že jde v českých podmínkách o velmi zajímavý pokus o synergické a obchodní propojení výrobců strojů, jejichž sortiment se překrývá jen v několika bodech. /bal/