V NĚMÉ ÚCTĚ HLEDÍME NA FASCINUJÍCÍ DÍLO NAŠICH PRAPŘEDKŮ MĚŘITELNÉ I SOUDOBÝM UMĚNÍM
Práce začaly v roce 2012 a v dubnu 2015 se replika za 50 mil. EUR otevřela návštěvníkům.V prosinci 1994 strážce jeskyní v oblasti řeky a krasových útesů Ardéche na jihu Francie, Jean-Marie Chauvet, vzrušeně telefonoval nadřízeným, že se svými kolegy našel jeskyni s unikátními malbami. Informace byla na světě. Odborníci byli zpočátku skeptičtí, po objevu jeskyní ve španělské Altamiře a Lascaux ve francouzské Dordogni se nezdálo být pravděpodobné, že dojde k novému objevu ještě většímu a staršímu. Je zajímavé, že speleologové jeskyni, nesoucí dnes název Chauvet-Pont d´Arc, doslova vyčenichali. Chodili terénem s krasovými útvary, jakými povodí řeky Ardéche je, a hledali dosud neobjevené prostory. Obvykle čichají k puklinám ve skalách, a pokud ucítí pach hlubin, hledají důkladněji i s pomocí techniky. Hned první sestup do jeskyně vyrazil archeologům dech. Následovala jednání, bohužel i soudy, ale poté bylo rozhodnuto jeskyni zpřístupnit veřejnosti – byť pouze vytvořením repliky. V dubnu 2015, tedy zhruba 20 let poté, do repliky jeskyně Chauvet-Pont d´Arc, vstupují první návštěvníci v počtu 800 000 a další rok tomu není jinak. Jeskyně s malbami starými cca 36 000 let se stává světovým unikátem. Na vstupenky se čeká 6 měsíců a areál o rozloze 26 000 m2 zvládá nápor obdivovatelů paleolitického umění jen díky promyšlené koncepci nejenom repliky, ale i servisních služeb. Pont d´Arc je vizitkou francouzského zájmu o památky, ale i chloubou francouzské techniky. Replika jeskyně byla vytvořena pomocí nejnovějších a nejlepších 3D technologií předních francouzských firem. PROČ REPLIKA Stručná odpověď: když se zpřístupnily jeskyně jako třeba Lascaux, tisíce návštěvníků vydýchalo za pár let tolik páry, že sraženiny na stěnách záhy pokrývaly řasy a plísně a počaly ničit kresby staré 15 000 let, jež přežily jen díky uzavřeným podzemním prostorám. Jako v případě Chauvet-Pont d´Arc došlo totiž k závalu vchodu do jeskyně, a tím k jejímu uzavření na desetitisíce let. Ale nové podmínky ničily kresby brutální rychlostí. Proto na náhorní plošině v dostatečné vzdálenosti od skutečné jeskyně vyrostla plochá budova z betonu o ploše 3000 m2, připomínající důmyslnými lomy stěn vápencové útesy, jež tvoří i pověstný „Most“, tedy oblouk nad řekou Ardéche, jenž museli vídat už lidé, kteří malby v jeskyni vytvořili. Budova má zatravněnou plochou střechu a zdáli tedy dokonale zapadá do krajiny. Pomocí laseru bylo uvnitř jeskyně sejmuto 527 000 základních bodů, což představuje asi 680 hodin práce skenerů. Vznikly tak počítačové podklady s určením bodů, na jejichž základě se vytvořila uvnitř betonové stavby kostra základního tvaru jeskyně ze železných prutů, na níž pak byly připevněny panely o celkové ploše 8500 m2 s věrnými tvary (jak uvidíme později i to bylo důležité) jeskynního povrchu včetně kreseb. To si vyžádalo využití několika milionů dalších pomocných bodů. Replika jeskyně je poněkud kratší než originál, ale obsahuje všechny kresby a doteky lidí zmapované v jeskyni laserem. Na 6000 digitálních obrazů, kopií naprosto barevně věrných originálu, bylo natištěno na panely a ty pak připevněny na kovovou kostru. Výsledný efekt, včetně vůní a pachů (uměle vytvořených) je dokonalý. Jste v jeskyni s paleolitickými lidmi. Práce začaly v roce 2012 a v dubnu 2015 se replika za 50 mil. EUR otevřela návštěvníkům. Celý areál je dnes doplněn dalšími expozicemi, např. ukázkou jak asi žili a lovili lidé paleolitu v této části Francie, zvířaty, jež zde žila a promítacími sály s dokumenty o umění a archeologii. 3D technologie zachraňuje 36 000 let staré kresby TECHNIKA POMÁHALA I PŘI DATOVÁNÍ Archeologie používá k datování důležitých nálezů více metod, ale jedna se mezi nimi v poslední době považuje za skutečně exaktní: datování pomocí C 14, tzv. radiokarbonová. Spočívá na faktu, že uhlík C14 obsažený v organických materiálech, jsou-li umrtveny, ztrácí polovinu své atomové váhy za 5730 let. (Tato vědecká metoda je i důkazem, že nadměrné množství uhlíku v atmosféře vzniká spalováním fosilních paliv a je tedy způsobena člověkem.) V jeskyni Chauvet-Pont d´Arc bylo odebráno na 80 vzorků zbylých uhlíků, ale i sejmutých z kreseb, a vědci překvapeně hleděli na důkaz, že nejstarší kresby vznikly před 35 000 (±1000) lety. Část pak před 30 000 lety. Jsou tedy o 15 000 let starší než v jeskyni Lascaux. A jsou tedy nejstaršími známými kresbami člověka na světě. Geologové našli pak důkazy, že cca před 21 500 lety se čelo jeskyně, jinak otevřené na povrch a tudíž v první části snadno přístupné lidem, zřítilo, a pak ještě dvakrát a závaly uzavřely jeskyni vzduchu i lidem. Zbytky zvířat (na stěnách jsou i stopy po drápech medvědů) jsou datovány v horizontu 40 000 let, tedy před uzavřením podzemních prostor. Datování samozřejmě předcházelo rozsáhlému vědeckému výzkumu, obava z falza byla veliká, ale po definitivním určení stáří kreseb se rozběhlo jejich první obrazové sejmutí. Studovaly se pak na povrchu. Sejmuty byly nejenom kresby samotné, ale i otisky lidských prstů a značky dlaní, které jsou u vchodu do jeskyně – v Pont d´Arc jsou i tzv. negativní otisky dlaně, kdy člověk vyprskl barvu přes dutou kost na dlaň přitištěnou ke stěně. Zdejší otisky věrně reprodukují i znetvoření jednoho z prstů člověka žijícího zde před 35 000 lety. Archeologové tedy dokážou kombinací důkazů vytvořit reálnou představu o životě autorů těchto kreseb. PŘEDSTAVA DÁVNÉHO VĚKU Zvěř byla pro paleolitické obyvatele povodí řeky Ardéche vším, obživou, materiálem pro výrobu nástrojů a oblečení, jediným prostředkem přežití.Přenesme se do doby, kdy nejstarší kresby v jeskyni Chauvet-Pont d´Arc vznikaly, na základě důkazů a archeologických objevů i v jiných částech Evropy, jež se vzájemně doplňují. Obyvatele představují směs Homo sapiens a neandrtálců, což je typické pro mladší paleolit. Panuje tu dost chladné podnebí, obrovští mamuti, nosorožci, bizoni a daňci se pasou na převážně bezlesé krajině. Loví je lvi, leopardi a další predátoři a na konci tohoto výčtu se krčí do kožešin zahalený člověk s oštěpem, na jehož konci je perfektně připevněný kostní nebo pazourkový hrot. Tedy nástroje už důmyslné, a to nejenom na zabíjení! Například šok z nálezů fléten! Z této doby se nachází i prstové flétny s otvory v rozměrech, na nichž lze zahrát i soudobou hudbu! Život paleolitických lidí trvá krátce, do 30 let, je tvrdý a nekompromisní. Lidé znají oheň, který udržují pod kresbami a jehož uhlíky využijí k malování na stěnu jeskyně, kde nežijí, ale kam chodí jen na návštěvu. Proč, to nevíme. Místo je nebezpečné, především kvůli medvědům, jejichž zbytky se zde válejí ve velkém, někteří zde zahynuli, jiní se ukládali k zimnímu spánku. Lov probíhal složitě, zvěř byla natlačována skupinou lidí ke srázům nebo do roklí, odkud nemohla uniknout. Pak dobíjena. Zvěř byla pro paleolitické obyvatele povodí řeky Ardéche vším, obživou, materiálem pro výrobu nástrojů a oblečení, jediným prostředkem přežití. Budoucností rodu. MYSTERIUM KRESEB Vědci při mihotavém světle čelovek poprvé po 36 000 letech hleděli na jeskynní malby a byli šokováni jejich přesností v kresbě i výrazu. Koně jakoby řehtali, lvi plížící se ke kořisti ji zmrazovali soustředěným pohledem. Antilopy nanesené uhlem nebo hlinkou, odpočívající a přežvykující na pastvině, jsou prosyceny poklidem. Ale vše je ztvárněno liniemi měřitelnými soudobým uměním. Tvary nosorožců nebo mamutů využívají i tvaru povrchu jeskyně a autor si musel takovou plochu důmyslně vybrat, neboť se v mihotajícím svitu ohně nebo pochodně dávají kresby do iluzivního pohybu. Napomáhá tomu i vícenohé vykreslení některých zvířat. Oživlé vystupují z kamene. Byl to úmysl autora-umělce, jímž bezpochyby člověk paleolitu byl? K čemu vlastně tyto kresby sloužily? Proč jsou u vchodu do jeskyně obtisky bezpočtu lidských dlaní? Jaký myšlenkový proces donutil autora vzít do ruky kus dřeva a vytvářet popaměti tyto kresby, jež by byly ozdobou každého dnešního interiéru? Byl to úmysl autora-umělce, jímž bezpochyby člověk paleolitu byl?Jen otázky, na něž nikdy nedostaneme přesnou odpověď. Archeologové znají první lidské sošky ztvárňující především ženské tělo se zvýrazněnými atributy mateřství. Věstonická Venuše je mezi nimi. I z toho lze usoudit, že také lidé paleolitu si vytvářeli symboly. Vědci hovoří o představě přeměny, kdy lidské tělo může nabýt podobu zvířete a naopak, ale i prostupnosti, kdy i vnější život prostupuje do kreseb v jeskyni a naopak. Je tu i teorie šamanství, na jednom jeskynním výstupku se nachází medvědí lebka orientovaná ke vchodu a kolem ní zbytky ohně, loučí či hořící smůly. Primitivní totem? Existuje i teorie sexuálních symbolů, kdy některá zvířata mají představovat mateřství (jedna kresba bizona je spojena s dolní částí ženského těla), koně naopak prvek mužství. Lidské představy se nedají uchovat, jsou pomíjivé. Jedno je však jisté: stojíte-li dnes, 36 000 poté, před kresbami vytvořenými našimi dávnými předky, cítíme, jakoby stáli před námi a uhlem nebo rydlem vytvářeli kresbu, kterou musíme považovat za umění. Za vyjádření lidského nitra člověka, jenž bedlivě pozoroval přírodu kolem sebe a viděl ji přesně tak, jako my. Jeho duše byla naplněna bází i nadějemi člověka, který dělal vše pro to, aby se svět kolem něj vyvíjel k prospěchu a neváhal k tomu využít i představy, jež se vytvářely v jeho duševním životě. Toto spojení dávna s dneškem je fascinující, tak fascinující, že láká další a další návštěvníky k tomu, aby před těmito kresbami postáli. A žasli. Jan Baltus, Archon
