Samotné bojové letouny, byť 6. generace, už k zajištění vzdušné převahy nebudou stačit. Bude nutné vytvořit „rodinu systémů“ zajišťující obranu vzduchu, vesmíru i kyberprostoru. A bez pokročilé umělé inteligence to zajisté nepůjde.
V kokpitu stíhačky 5. generace, někde vysoko v oblacích, dostává pilot Air Force informaci: nepřátelské stíhačky jsou ve vzduchu a přibližují se. Zobrazí se na displeji, pochází z bezpilotních monitorovacích letadel operujících kdesi daleko.
Dvojice málo pozorovatelných, vysoce schopných nepřátelských stíhaček odstartovala vysokou rychlostí ze svého domovského pobřeží. Náš pilot, řídící důstojníci na zemi i ostatní členové posádky to vědí, protože obranný bezpilotní předvoj sleduje podezřelý let z více perspektiv a pomocí více senzorů. Jedno autonomní letadlo (UAS — unmanned aircraft systems) použilo svůj infračervený vyhledávací a sledovací senzor k odhalení nepřátelského letadla a druhé, na podnět toho prvního, nasměrovalo své senzory na dráhu a potvrdilo přítomnost nepřátelských letadel z jiného úhlu.
Uměle inteligentní a autonomní systémy na palubě těchto a dalších letadel poznají z místa startu, rychlosti a povahy kontaktu, z charakteristických rysů a z dalších indicií, že jde o stíhačky zvláštního typu patřícího nepřátelskému letectvu. Okamžitě veškeré informace předávají svým lidským „velitelům“ spolu s dotazem: Co dělat?
Z říše fantazie do praxe, ale opatrně
Zatím byly takové situace charakteristické pro oblast sci-fi, nyní se však z říše vědecké fikce přesouvají do technické reality. Jak dokazují zprávy ze současných válečných konfliktů, roste touha integrovat rychle se vyvíjející technologie umělé inteligence (AI) do vojenských systémů. Umělá inteligence může poskytnout bitevní výhodu tím, že pomůže zlepšit rychlost, kvalitu a přesnost rozhodování, omezit chybovost rozhodnutí či zásahů a zároveň umožní autonomii a asistenční automatizaci.
Již v roce 2014 výzkumníci na různých vývojových pracovištích prokázali schopnost manipulovat s umělou inteligencí. Další práce potvrdily rizika napadení dat kybernetickými útoky. Ty jsou obvykle testovány v simulovaných nebo fyzických prostředích relativně nedotčených v porovnání s tím, co lze očekávat na bojišti.
Americká výzkumná armádní organizace DARPA proto pracuje na projektu SABER, který s využitím AI dokáže vyhodnotit zranitelnost vojenských systémů. Mohl by být nasazen během příštích tří let.
V této souvislosti organizuje DARPA (Defence Advanced Research Projects Agency) soutěž AIxCC (AI Cyber Challenge), jež zhodnotí konkurenční systémy z hlediska jejich schopnosti najít a opravit následky kybernetických útoků na kritickou infrastrukturu od přehrad, mostů a dálnic po nemocnice. Finále se odehraje na bezpečnostní konferenci DEF NOC v srpnu v Las Vegas.
Koncepční návrhy už dříve vydané třemi konkurenčními dodavateli starších bojových letadel by mohly poskytnout představu o tom, jak by F-47 mohla vypadat © Boeing
Nejatraktivnější letadlo F-47
AI bude hrát rozhodující roli také v nejnovější stíhačce, o jejíž výrobě bylo konečně rozhodnuto. Po nerozhodném přešlapování minulé vlády (viz TT 2025/1) získal Boeing kontrakt v hodnotě 20 miliard USD na vývoj F-47 — „neviditelného“ stíhacího letounu 6. generace amerického letectva.
Označení je odkazem na legendární stíhačku P-47, na rok založení letectva a zároveň na 47. amerického prezidenta [současného, tedy na Donalda Trumpa — pozn. red.]. Připomeňme, že americké vojenské letectvo vzniklo sice už v roce 1918, ale fungovalo jako součást pozemního vojska. Teprve v roce 1947 se však USAF stalo plnohodnotnou součástí Ozbrojených sil USA.
Bojové letadlo 6. generace je ústřední složkou tajné a nákladné Air Force Next Generation Air Dominance (NGAD), což je program zahrnující budoucí „neviditelnou“, tedy stealth stíhačku označenou F-47 létající po boku autonomních dronů známých jako Collaborative Combat Aircraft. Je nástupcem letadla Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor.
Vývoj začala DARPA už v roce 2014 zkoumáním strategie, jak udržet náskok USA ve vzdušné převaze. Zjistilo se, že pouhý vývoj bojových letounů 6. generace by k zajištění vzdušné převahy nad americkými protivníky nestačil. Bylo proto rozhodnuto o vytvoření „rodiny systémů“ napříč mnoha doménami, včetně vzduchu, vesmíru a kyberprostoru.
Na základě tohoto zjištění zahájilo letectvo svou vlastní studii Air Superiority 2030, která položila základy pro jeho program NGAD, který doporučil vytvoření budoucí hybridní flotily leteckých systémů s posádkou a bez posádky.
A v září 2020 letectvo oficiálně potvrdilo test prototypu stíhačky nové generace. Další tři roky na vývoji platformy NGAD pracovaly firmy Boeing, Lockheed Martin a Northrop Grumman. V roce 2023 však Northrop Grumman, hlavní dodavatel 6. generace stealth bombardérů B-2 Spirit a B-21 Raider, vypadl ze hry.
Také nad Boeingem se vznášely otazníky, i když je již dlouho významným hráčem ve vojenském letectví, včetně vývoje stíhaček F-15 a F/A-18 a leteckého tankeru KC-46. Už dříve se střetl s Lockheedem, v soutěži o vývoj víceúčelového stíhacího letounu páté generace v rámci programu Pentagonu Joint Strike Fighter. Lockheed X-35 porazil Boeing X-32 a začal se vyrábět jako F-35 Lightning II.
Jaká bude nejnovější stíhačka
Na ceremonii v „oválné pracovně“ Donald Trump řekl, že F-47 „je prakticky neviditelný“ a poletí s „mnoha drony, s kolika budeme chtít“. Prezident také otevřel dveře exportovatelné verzi F-47, ale zda se to uskuteční, není jasné, protože Kongres by mohl vývoz zakázat stejně, jako to udělal u stíhačky F-22.
Koncepční návrhy už dříve vydané třemi konkurenčními dodavateli starších bojových letadel by mohly poskytnout představu o tom, jak by F-47 mohl vypadat. Zdá se, že hypotetické stealth letadlo se bude vyznačovat plochým, bezocasým zalomeným křídlem se dvěma motory.
Všeobecně se předpokládá, že charakteristickým znakem základní koncepce nové stíhačky F-47 vybavené AI bude spolupráce se dvěma novými stíhačkami, takzvanými „loajálními wingmeny“, které jsou schopny létat autonomně, tedy bez pilota v kokpitu.
F-47 se připojí k bombardéru B-21 ve flotile 6. generace letectva. Ta bude mít „schopnost stealth nové generace, fúzi senzorů a možnost úderů na velké vzdálenosti a bude mít také se dvěma vnějšími palivovými nádržemi výrazně delší dolet než F-22 (3 220 km)“. Vedoucí vzdušných sil diskutovali o možnosti, že by NGAD byl postaven ve dvou variantách: větší s větším doletem, aby se vyrovnal s velkými vzdálenostmi v Pacifiku, a menší, který by lépe vyhovoval kratším vzdálenostem mezi vojenskými cíli v evropském prostoru.
V program F-22 se vyrobilo 186 sériových letounů. Představitelé letectva tentokrát soukromě diskutovali o síle NGAD čítající 220 až 250 letadel.
The Raider: nové bezpilotní letadlo na vodíkový pohon vypuštěné společností Heven Drones na IDEX 2025 © Heven Drones
Pentagon financuje nové čipy pro éru umělé inteligence
NGAD bude mít pevné místo v systému AI pro vzdálená bojiště. Z tohoto důvodu rozvíjí DARPA program v hodnotě 78 milionů USD, který má umožnit superinteligentní výpočty v bojových situacích. K tomu jsou zapotřebí nejmodernější technologie. Poptávka po čipech, které mohou provozovat energeticky náročné aplikace umělé inteligence, daleko převyšuje nabídku. To je obzvláště velký problém pro armádu, která se snaží provozovat složité programy umělé inteligence v prostředích, kde nebude možné zpětné volání do velkých podnikových cloudových clusterů kvůli elektromagnetickému rušení, odlehlosti atd.
DARPA proto sama financuje výzkum nových procesorů, které tento úkol zvládají. Nyní oznámila grant ve výši 18,6 milionu USD pro EnCharge AI, kalifornskou společnost založenou v roce 2022 profesorem počítačové vědy Naveenem Vermou z Princetonu. Je součástí programu OPTIMA (Optimum Processing Technology Inside Memory Arrays), který si klade za cíl vyvinout nové typy čipů, jež dokážou provozovat aplikace umělé inteligence za použití menšího množství výpočetních zdrojů, což mimo jiné šetří energii. Profesor Verma a jeho tým vytvořili nový typ čipu pro typ umělé inteligence využívající rozsáhlé neuronové sítě. U dnešních procesorů jsou data z důvodu kapacity obecně přenášena mezi vestavěnou vnitřní pamětí procesoru a větší operační pamětí (případně dalšími typy externích pamětí) tam a zpět. To má za následek plýtvání energií a zpoždění, stejně jako kdyby člověk musel neustále hledat v referenční knize odpovědi, které si nemůže zapamatovat.
Místo toho čip profesora Vermy provádí výpočty přímo v paměti. To by mohlo umožnit menším zařízením, jako jsou telefony a notebooky, spouštět mnohem složitější programy umělé inteligence bez nutnosti zpětného volání do velkých serverových clusterů.
„Budoucnost je o decentralizaci vyvozování umělé inteligence, jejím uvolnění z datového centra a jejím přenesení do telefonů, notebooků, vozidel a továren,“ uvedl prof. Verma v tiskové zprávě.
Drony jako vojenský fenomén
Nové čipy přetvářejí také drony, které proměňují povahu válčení, takže se stávají důležitým aspektem rozhodujícím mezi úspěchem a porážkou na bitevním poli. Nyní floridská firma Heven Drones s kořeny v Izraeli a kalifornská společnost Mach Industries zahájily spolupráci na společné výrobě dronů poháněných vodíkovými palivovými články, které nabízejí velké výhody v doletu. Společnosti doufají, že vyrobí 1 000 dronů každý měsíc, s konečným cílem až 1 000 denně. V budoucnu bude také možné vyrábět větší drony s větší nosností.
Experimentování s drony poháněnými vodíkovými palivovými články probíhá ve Spojených státech desítky let, počínaje prototypem NASA Helios z roku 1994. Vodíkové palivové články nabízejí velké výhody oproti běžným lithium-iontovým bateriím pro drony, zejména pro obranné účely. Experimenty ukázaly, že drony na vodíkový pohon mohou létat 3× až 5× déle než konvenční drony, tedy bez dobíjení (doplňování paliva).
Zvýšená autonomie, včetně experimentů s navigací nezávislou na GPS, je pro vojenské činitele velkou výzvou. To je jeden z důvodů, proč se rusko-ukrajinská válka stala jakousi laboratoří, ve které obě strany neustále vyvíjejí nové typy dronů. Obě strany posouvají limity dosahu svých rádiem řízených dronů — prostřednictvím opakovačů signálu a dronů s optickými vlákny. Armáda Spojených států však zkoumá možnosti vedení operací i na obrovské vzdálenosti v Pacifiku, kde drony s optickými vlákny nejsou ve skutečnosti použitelné.
Na Ukrajině je však naopak potřeba řešit životnost. Drony se spalovacími motory sice mohou létat déle, ale vytvářejí tepelnou stopu, díky které je lze snadno zpozorovat a zachytit. Ta je u dronů s elektropohonem mnohem menší, baterie ale zpravidla nedovolují dlouhý dolet.
Vodíkový dron však unese malou palivovou nádrž, jež vystačí třeba na 10 hodin letu, tedy na vzdálenost až 200 km.
Zpráva společnosti Kelley Aerospace ze Singapuru se dokonce chlubí předobjednávkou na 100 ks svých nových nadzvukových bezpilotních bojových dronů. První nadzvukový dron na světě se bude prodávat za 9—16 milionů USD. Díky použití uhlíkových vláken je údajně dostatečně lehký na to, aby uletěl i více než 4 800 km, přestože celková vzletová hmotnost může dosáhnout až 16 800 kg. Létá rychlostí 2,1 Ma (téměř 2 600 km/h), tedy více než dvojnásobnou rychlostí zvuku. Výrobce svou novinku pod označením Arrow nazývá „multiplikátorem síly“. Více dronů-šípů může být ovládáno buď pilotovaným bojovým letounem, nebo z pozemních stanic.