„Proč organizovat pilotovaný let, když nejsou připraveny experimenty — peníze na ně by ale byly až v rámci financování případného letu. Točíme se v kruhu,“ říká Aleš Svoboda.
Už v předvánočním čase jsme se sešli s mjr. Alešem Svobodou (AS), naším kosmonautem-kandidátem, a doc. Ing. Janem Kolářem (JK), mužem, který se díky založení České kosmické kanceláře (CSO — Czech Space Office; 2003) zásadně zasloužil o naše členství v ESA, abychom probrali nejen aktuální situaci v zapojení České republiky do kosmických aktivit a jejich možné přínosy pro tuzemské firmy, vědu i prestiž země.
V současné době dostává kosmonautika novou dynamiku a lidé se chystají vrátit na Měsíc a vydat se k Marsu. I to je důvod, proč začít náš rozhovor vzpomínkou na první let lidí k Měsíci, který se bohužel v rámci programu Artemis nepodaří zopakovat ani letos. Právě totiž plynulo 55 let od takzvaného vánočního letu Apolla 8, kdy jeho posádka ve složení velitel Frank Borman, Jim Lovell (Čechoameričan) a William Anders 10× oblétla našeho souputníka a vzala tak vítr z plachet sovětskému pokusu o jeho oblet lodí později nazývanou Sojuz.
Jak na to vzpomíná doc. Kolář?
JK: Vánoce 1968... Sledovali jsme to s obrovským zájmem. Vrcholil totiž program „Muž na Měsíci“, známý jako Apollo. Let Apolla 8: poprvé se lidé dostali k jinému nebeskému tělesu, které mohli sledovat z relativně malé blízkosti. Ještě dnes žasnu, že tehdy se o letu rozhodlo ani ne půl roku předem a že byl let plánován ve chvíli, kdy kosmická loď ještě nebyla vyzkoušená, protože ještě nestartovalo ani Apollo 7.
A pokud hledáme symboliku, je nezapomenutelné vánoční poselství od Měsíce, v němž posádka četla pasáže z bible. Což je dobré si připomenout v dnešní rozhárané době, jak to na lidi duchovně působilo.
Apollo 8 Měsíc oblétalo necelý den, asi 10×, a pokud jde o let Artemis 2, který se v lodi Orion realizuje bohužel až napřesrok, má jít jen o pouhý průlet kolem Měsíce. Žádné oblety. Není to paradoxní? Po 55 letech?
Jak se dívá na takovéto srovnání člověk nové éry?
AS: Já jsem to pochopitelně nezažil, takže porovnání pro mne není snadné. Ale tehdy byl cíl jasně daný: přistát na Měsíci do konce desetiletí. Na prodlevy tedy nebyl čas, šlo o předstižení Sovětů. Dnes už však takový politický tlak neexistuje.
Kosmický program má dost společného s programem vojenským. Když jste schopni něco dostat na oběžnou dráhu, vždy to má vojenskou aplikaci. Tehdy šlo o balistické rakety, které vynášely první kosmonauty, pochopitelně nikoliv o Saturn 5! Byla to jistá odpověď geopolitickému protivníkovi. Ke konci roku 68 šlo v zásadě o určitou pozitivní věc po srpnové invazi u nás a v době sílícího amerického angažmá ve vietnamské válce. Dnes už tady taková hnací síla není.
Proč se ale vracíme k Měsíci až nyní?
AS: Je to otázka priorit a financování. Po Apollu přišel Space Shuttle a potom Mezinárodní kosmická stanice. Projekt ISS byl a je, včetně vědeckého výzkumu, velmi nákladný a svého času nebyla vůle a ani finance na to, rozvíjet další program. Dnes se ale využití ISS chýlí ke konci a NASA se zaměřuje na využití komerčních orbitálních stanic, čímž si do jisté míry uvolňuje ruce k lunárnímu programu. Je to koncepční posun k programu CLD (commercial low earth orbit destinations), v jehož rámci jsou dnes astronauti dopravováni na stanici soukromými loděmi, jako je Crew Dragon od SpaceX.
Na něj navazuje program CCSC-2 (collaborations for commercial space capabilities), který je navržen k podpoře komerčních aktivit ve vesmíru. NASA bude firmám přispívat v oblasti technických znalostí, zkušeností, technologií atd. Což přinese minimalizaci vládních, tedy NASA zdrojů a přesunuje finanční zátěž více na soukromé firmy, jako jsou SpaceX, Blue Origin, Northrop Grumman či Sierra Space.
To umožní, aby se NASA více zaměřila na Měsíc.
A je návrat na Měsíc a k tendencím pilotovaného průzkumu Sluneční soustavy dán spíše možnostmi současné vyspělejší techniky, nebo jsme jako lidstvo k tomu dozráli?
JK: Technika byla k dispozici už tenkrát. Samozřejmě, za těch 50 let vyspěla, takže lety jsou bezpečnější, komfortnější a také kvalitnější po stránce vědecké náplně.
Existence více než 50leté mezery je tedy opravdu spíše v motivaci, v odpovědi na otázku: Proč mají lidé létat na Měsíc? V 60. letech to bylo ono soupeření mezi USA a SSSR. Lety na Měsíc, potažmo dál jsou ovšem státní záležitostí i dnes. Po stránce organizační, zabezpečení financování... Jinými slovy, stále jde o politiku. Pokud nebude politická vůle, bude velmi obtížné něčeho podobného dosáhnout.
V oblasti letů kolem Země už posun techniky a vědomostí umožňuje dosažitelnost oběžné dráhy i soukromými prostředky. Nicméně meziplanetární, tj. i lunární lety zůstávají prozatím záležitostí především státní.
K otázce politické motivace: na zatím posledním, 74. astronautickém kongresu v Baku (říjen 2023) Číňané potvrdili, že hodlají přistát na Měsíci před koncem desetiletí. Řekl bych, že tedy tlak na návrat NASA na Měsíc začíná být i geopolitický. Diskutuje se o tom už i v americkém Kongresu a v odborném tisku.
JK: Pokud čínské úsilí opravdu nabere tento směr, tak ano. Pak tu opět bude prvek politické soutěživosti. To by k programu Artemis mělo vyvolat jiný než poněkud laxní přístup [viz odklad Artemis 2 na rok 2025 a Artemis 3, tj. přistání, na rok 2026 — pozn. red.]. Jestliže to Číňané oznámili, je dobré to brát vážně. Tlak tedy bude narůstat.
AS: U Číňanů vidím „problém“ v tom, že většinu jejich projektů se daří realizovat k deklarovaným datům. Nesklouzávají tak často k datům pozdějším, přestože mají menší rozpočet. To je svým způsobem varování pro Západ, zejména pro Evropu: Pozor, pánové! Kdo bude tím lídrem?
Jak Ing. Kolář uvedl, průzkum vesmíru zůstává v gesci vládních agentur. Např. doprava zásob a posádek na ISS je však už pod dohledem NASA založena na komerčních letech. V rámci letů Axiom právě mjr. Svoboda mohl mít šanci letět na ISS už koncem letošního roku (Axiom 4). V Crew Dragonu bude sedět mj. polský kosmonaut Sławosz Uznański…
AS: V posádce jsou čtyři lidé, takže jsem mohl sedět i vedle něj. Uznański bude v posádce nezávisle na tom, kdo bude vedle něj. Záleželo spíše na tom, jak se rozhodne Česká republika, která dostala od Axiomu stejnou nabídku jako Polsko. Místo ČR tedy bude v tomto letu zastoupena jiná země.
Ten trend je už celkem jasný, komercializace letů na nízkou oběžnou dráhu je realitou. Dnes už ani nejde, aby se velké agentury, jako je NASA či ESA, věnovaly všem zajímavým projektům bez spolupráce s komerční sférou. A je také v zájmu aerokosmického průmyslu, aby v tomto směru měly rozvázané ruce.
Pro firmy, jako je SpaceX, Axiom Space, Blue Origin či v Evropě Airbus, je to otázka velkého byznysu. Třeba Axiom zabezpečuje komerční lety na ISS s tím, že ze zisku může financovat např. stavbu vlastní orbitální stanice či vývoj skafandrů určených pro NASA a ESA v rámci programu Artemis.
Ostatně posádky v Crew Dragonech létají i ve skafandrech vyvinutých ve SpaceX.
AS: Celý projekt Crew Dragonu včetně zásobovacích bezpilotních lodí je založen na komerční bázi. NASA si lodě pronajímá. Nebýt SpaceX, Američani dodnes létají na ISS v ruských Sojuzech. To by v konstelaci současného dění na Ukrajině nebylo to pravé ořechové.
Ovšem i nadále bude jeden člen posádky Crew Dragonu z ruské, resp. v Sojuzu z americké strany. NASA a Roskosmos toto pravidlo smluvně potvrdily až do roku 2026.
AS: Američané drží spolupráci s Roskosmosem ze dvou důvodů: ISS má dva základní segmenty — ruský a americký, které jsou na sebe v mnoha ohledech odkázány. Sojuz je navíc pořád jedním z nouzových návratových prostředků a americká strana chce zachovat pro své astronauty alespoň základní know-how pro jeho pilotování.
Co se týká Evropy, tak 22 členských států ESA se rozhodlo po invazi na Ukrajinu spolupráci s Roskosmosem omezit na nejmenší možnou míru. Tou je spolupráce na udržení chodu ISS. Pokud jde o jiné projekty, jako je např. ExoMars, tam byla ruská účast skrečována úplně.
A když se podíváme domů, do ČR, nakolik my potřebujeme spolupráci ve vesmíru nejen s ESA, ale i s NASA?
AS: Řada věcí, které ESA dělá, je realizována přes NASA, a je tedy na americkém protějšku dost závislá. Už jen ohledně možnosti dostat něco nahoru v rámci citovaného komerčního programu, který je navíc značně závislý na SpaceX. A v ČR je program nastaven tak, že téměř všechny kosmické aktivity implementujeme skrze ESA. Jsme tedy na ně pochopitelně odkázáni dost.
Náš kosmický úsek koordinující kosmické aktivity je zřízen v poněkud minimalistickém pojetí jednoho odboru či oddělení ministerstva dopravy, což neumožňuje dělat o mnoho víc než mít delegáta v jednotlivých radách programů ESA. Přestože si jejich práce velice vážím, na skutečnou manažerskou činnost tito úředníci v počtech, v jakých jsou, nemají dostatečné kapacity.
Třeba Polsko, které do ESA vstoupilo až několik let po nás, má svou národní kosmickou agenturu (POLSA — Polish Space Agency; Polska Agencja Kosmiczna) která je v jejich státní hierarchii postavena mnohem výše. Zřídili ji, myslím, dva roky poté, co vstoupili do ESA, tedy v roce 2014. Zaměstnává asi 60 lidí (cca desetkrát víc než my).
U nás přitom sehrála rozhodující úlohu při vstupu do ESA Česká kosmická kancelář, jejímž zakladatelem jste byl vy, pane inženýre.
JK: Tady se udělala obrovská chyba tím, že se Česká kosmická kancelář nechala zahynout. Za její existence měla ČR proti ostatním zemím našeho (postsovětského) regionu právě ve spolupráci s ESA výrazný náskok. Linie budování národní infrastruktury spolupráce byla velmi dobře nakročena. Bez ní jsou však veškeré aktivity odsouzeny k nahodilosti.
Řekněme to tak: tzv. zdola chodí podněty, ale shora nikoliv. Nikdo to nekoordinuje. Jednoznačně chybí komplexní pojetí našeho kosmického výzkumu. Manažerské i odborné.
Jedním ze zásadních nedostatků tedy je, že nám schází národní kosmický program. Sice máme publikaci o plánu kosmického výzkumu, která je nádherná, myslím, že je vydávána každoročně, a je v ní snad všechno, co se kde ve světě dělá, podle ní se však řídit je velice obtížné. „Kosmický odbor“ na ministerstvu dopravy je ve velice těžké situaci. Je malý nejen personálně, ale i svou obsahovou náplní. Je sice součástí ministerstva s ohromným rozpočtem, ten je však zaměřen na řešení úplně jiných úkolů, na budování naší dopravní infrastruktury. To, čemu říkáme kosmonautika, vesmírné aktivity, je v prioritách tohoto ministerstva na posledním místě.
Je proto velmi obtížné přesvědčit i jiné ministry vlády, že kosmické aktivity jsou něco, co republika potřebuje, co je podnikatelsky i společensky prospěšné. Atmosféru zájmu o kosmický výzkum je třeba budovat i v rámci veřejného mínění.
Řekl bych, že zejména u mládeže.
JK: Česká kosmická kancelář se v posledních letech své existence velmi věnovala tomu, čemu říkáme popularizace kosmonautiky. A šlo o činnost velmi systematickou, frontálně, třeba ve spolupráci s lidovými hvězdárnami mířila na akce pro veřejnost a v rámci veřejné vzdělávací soustavy do škol všech stupňů. Vydávala časopis, který právě měl ukázat společnosti: podívejte, co se všechno v České republice děje, jaké máme schopné odborníky, jak se dokáže prosadit náš průmysl, věda...
Kosmické pilotované lety jsou kapitolou samy pro sebe. Mají vlastní problematiku nejen z finančního hlediska, ale i z řady technologických a vědeckých aspektů. Je to pořád riziková záležitost vyžadující mnohem komplexnější přípravu. Aby dávaly smysl, je potřeba mít konkrétní dlouhodobou představu, za níž je třeba jít a přesvědčit o ní rozhodující část společnosti.
Když se omezíme jen na finanční stránku, je situace vzhledem k sílícímu významu soukromého kapitálu o něco jednodušší. Technický pokrok přístup do kosmu zlevnil a díky tomu se stal dostupným i pro soukromé firmy a investory. Z tohoto hlediska je jejich význam dnes mnohem silnější než před 50 lety. Tehdy to nepřicházelo v úvahu. To platí i pro ČR. Ale k tomu je zapotřebí, zase se opakuji, cílená, dlouhodobá řídicí činnost.
Pilotované kosmické lety přinášejí celosvětovou pozornost a prestiž pro země, které jsou schopny se na nich aktivně podílet. Let našeho prvního kosmonauta Vladimíra Remka zajistil v historii Československu postavení třetí země na světě, která vyslala svého občana do kosmu. Tyto lety mají většinovou společenskou podporu, jsou přitažlivé a velkou inspirací zejména pro školní generaci, jejíž využití vyžaduje vytvořit podmínky pro další odborný růst a profesní uplatnění v souvisejících oborech.
Pokud se v budoucnu uskuteční váš let, pane majore, bude v něm nějaká návaznost, jak o ní hovořil doc. Kolář?
AS: Vrátil bych se k tomu národnímu kosmickému plánu, jak o něm doc. Kolář hovořil. Je upřesňován vždy na pět let, tj. nyní do roku 2025. Ale bohužel musím potvrdit, že to je opravdu v některých rysech tak trochu „od Šumavy k Tatrám“. Když si ho celý přečtete, zjistíte, že je to v zásadě obecný popis současného stavu, jasně stanovené priority a cíle však postrádá. Najdete tam, že chceme být excelentní, inovativní atd., ale to přeci není žádný cíl! Žádný jasný bod, ke kterému chceme směřovat.
Např. u Poláků se mi líbí, jak to má nastaveno jejich kosmická agentura: do roku 2030 chtějí mít 3% podíl na evropském kosmickém trhu, na evropské kosmické ekonomice. To je jasný, měřitelný ekonomický benefit pro danou zemi. A v roce 2030 si mohou říct, zda to splnili, či ne. To je základ strategického plánu.
Být „excelentní“ ale není strategický cíl, je to spíše obecná fráze. V čem konkrétně excelentní chceme být? A když chci stanovit nějaký konkrétní, třeba ekonomický cíl, je potřeba ho i řádně naplánovat, udělat analýzu trhu, kde jsou možnosti, kde bude byznys, jaké konkrétní kompetence rozvíjet, jaké schopnosti budovat, určit, na co je dobré se zaměřit, co podporovat, co může dané zemi přinést efekt. S tím souvisí dlouhodobá strategie — to opravdu není o jednom pilotovaném letu. Vědecko-technický výzkum na oběžné dráze je kontinuální proces řady výzkumných týmů, projektů a s tím pak jde ruku v ruce to, že jednou za čas vzejde přirozená poptávka, potřeba uskutečnit pilotovanou misi. Je potřeba u nás dlouhodobě budovat strategii, která bude pro kosmický výzkum vytvářet podmínky, zejména finanční.
Připomněl bych, že máme dokonce nějaké aparatury na ISS, viz radiační detektory vyvinuté v ÚTEF (Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT). Napadá mne i příklad brněnské společnosti OteSpace vyvíjející vlastní raketový motor a raketu Český vrabec. A vaše fotografie jsme realizovali u tzv. Hydronauta, což je velmi zajímavý projekt simulující pod vodou podmínky kosmického letu a spolupracující s ESA. Podílel jste se na nějakých jejich experimentech?
AS: Několikrát jsem se s nimi potkal na konferencích a podobných akcích ve spojitosti s kosmickým programem, takže se známe a jsem s jejich aktivitami obeznámen. Spolupracují s ČVUT. Podpora ze strany ESA probíhá formou ESA business inkubátoru [ESA BIC — viz např. TT 2021/8, 9 a 21 — pozn. red.], což znamená, že ten projekt prošel jistým sítem s řadou dalších startupů. To označení ESA BIC znamená, že ESA jim propůjčuje svoji značku kvality. Ale pokud jde o finance, neplyne z toho příliš velký nárok. Každá firma, která se tam dostane, musí prokázat plán a svou odbornou úroveň. Finanční podpora z byznysových inkubátorů je obecně malá, např. 50 tisíc eur na tříleté období, které nemohou být vynaloženy na cokoliv, nýbrž jen na konkrétní náležitosti projektu.
Chtěl jsem tím připomenout, že u nás máme spoustu chytrých a schopných lidí, kteří by se dokázali velmi smysluplně prosazovat i v kosmickém byznysu.
AS: Přesně tak, my jsme měli v létě pod záštitou předsedy Senátu pana Vystrčila tzv. kulatý stůl, kde se sešla celá řada zástupců špičkových výzkumných pracovišť a firem, včetně akademické sféry, které mají či mohou mít přímou návaznost na kosmický výzkum a pilotované lety. Předestřeli tam své záměry a představy, co by chtěli realizovat. Velice rychle jsme zjistili, že nedostatkem talentů, chytrých lidí či projektů, které by šly realizovat, netrpíme.
Trpíme však právě nedostatečným financováním kosmického výzkumu, ať už v oblasti fyziologie, biologie, nebo čehokoliv jiného.
Jako ČR jsme na poslední ministerské radě ESA deklarovali svůj příspěvek do jednotlivých volitelných programů ESA. Mj. do programu Exploration, který zahrnuje robotický i lidský výzkum na oběžné dráze či na Měsíci a související technické aktivity. Je však otázkou, kolik z těch peněz nakonec poputuje do výzkumu.
Investice dané země do společného balíku se měly vracet v odpovídajícím poměru zakázek…
AS: Otázkou je, kolik se vrátí do firem a kolik poputuje do výzkumu. Pokud nebudeme dávat průběžně peníze na výzkum, logicky výzkumné projekty příliš vznikat nebudou a jsme u problému slepice, nebo vejce — proč organizovat pilotovaný let, když nejsou připraveny experimenty — ty ale být připraveny nemohou, když peníze na ně by byly až v rámci financování případného letu. Točíme se v kruhu.
Například v Polsku nebo ve Švédsku, kde využili nabídku Axiomu, to funguje zcela opačně. Poláci nečekali, až si firmy a výzkumné týmy postaví své experimenty. Každému bylo jasné, že tam vědecko-technický potenciál je, a když si řekli „jdeme do toho“, v návaznosti na to Polská kosmická agentura a ESA vydaly výzvu polským výzkumným institucím, firmám i vysokým školám, aby navrhly experimenty, které by chtěly realizovat během polského letu na ISS. A ve velice krátkém čase se sešlo asi 60 návrhů v různém stadiu rozpracovanosti — od powerpointové prezentace po téměř certifikované záležitosti. Z toho vybrali asi osm projektů, které rozpracovávají.
Podle toho, jaké mám za poslední rok zkušenosti z jednání s různými pracovišti i firmami, tak jsem přesvědčen, že bychom už dnes měli takových projektů více než osm. Nemusíme mít obavy, že kdybychom teď vydali výzvu na kosmické experimenty, že by se kvalitní a přínosné návrhy nesešly.
U nás vzniklo na bázi pěti vysokých škol včetně ČVUT v Praze, VUT v Brně, Masarykovy univerzity a dalších výzkumné konsorcium. Na některých školách už pracují jednotlivé výzkumné týmy, například v Brně na Masarykově univerzitě je pracovní skupina pro astronautiku a je o to poměrně velký zájem — na VUT je přímo studijní obor.
Nedávno jsme měli konferenci v Ostravě, kde už zástupci škol z tohoto konsorcia představili konkrétní projekty, které by na ISS chtěli realizovat. Jde o opravdu špičkové projekty z oblasti medicíny, fyziologie nebo nanomateriálů.
Např. vystoupil pan profesor Martin Pumera, špičkový vědec se zkušenostmi práce pro NASA či ze Singapuru, z brněnského technologického centra CEITEC (Central European Institute of Technology) při VUT, se zaměřením na nanovlákna a nanoroboty.
V Praze je firma ADVACAM, vlastně spin-off UTEF ČVUT, která se věnuje radiačním detektorům a má kontrakt přímo pro NASA [viz např. TT 2023/15]. Mají je na ISS, budou na Gateway i na lunárním modulu Nova-C společnosti Intuitive Machines (plánovaný start únor 2024). Ostatně tyto detektory mají celou řadu aplikací např. v letectví, medicíně, takže oni to uplatnění v kosmickém byznysu vidí. To je jen pár příkladů...
Přistávací modul Nova-C společnosti Intuitive Machines s experimentem NASA Polar Resources Ice-Mining Experiment-1 (PRIME-1) ponese i české radiační detektory. Přistát by na lunárním jižním pólu mohl snad už v únoru 2024 © Intuitive Machines
A to jsou jen zrnka písku z toho, co bychom mohli dokázat... Ale zatím to vyznívá spíše pesimisticky. Deprimuje vás to, nebo spíše inspiruje k větší aktivitě?
AS: Ani jedno, ani druhé. Jsem pilot, mám svou práci a především povinnosti. Co podnikám kolem kosmonautiky, je záležitost mého entuziasmu. Jediné, s čím nejsem zcela spokojen, je to, když vidím ten zájem lidí např. z vysokých škol, z firem a špičkových výzkumáků, že se nesetkává s podporou, jakou by si zasloužil.
Zeptal bych se ještě Ing. Koláře, zda má ještě přehled o tom, co se v této sféře děje?
JK: Stoprocentní ne. Ale věřím, že na ministerstvu dopravy ho mají, jinak by to bylo ještě horší, než si myslím.
Faktem je, že ČR má z hlediska kosmonautiky zatím ve světě stále dobrý zvuk. Je ale třeba se dívat hlavně dopředu, ovšem když byla řeč o Polsku: když se zakládala jejich kosmická agentura, obrátili se její lidé na nás, na Českou kosmickou kancelář, s žádostmi o rady. Chci říci, že je škoda, že se na to nepodařilo navázat. Ministerstvo školství řeklo „ne, my to pustíme, ať se o tu problematiku stará ministerstvo dopravy“ a dalo od toho ruce pryč. Na nejvyšší vládní úrovni se (přes varování odborníků a bez jakékoliv analýzy) rozhodlo o přesunu kosmonautické problematiky na dopravu a o zastavení podpory České kosmické kanceláři. Politická reprezentace nevidí potřebu se tomu zásadně věnovat. Aby se to změnilo, jde o trvalý úkol. To se nezmění ze dne na den.
Mjr. Aleš Svoboda uvnitř Hydronauta simulujícího pod vodou podmínky kosmického letu © Martin Faltus / Technický týdeník
Jen bych připomněl reakci na můj komentář na Aerowebu k českému odřeknutí nabídky společnosti Axiom Space, která nám mohla za cca miliardu a čtvrt korun (60 milionů USD) dopomoci k vyslání kosmonauta, v tomto případě Aleše Svobody, na ISS. V diskusi se objevilo, že by ten let stál přibližně stejně jako nová klec pro medvědy v pražské zoo...
AS: Myslím, že to není třeba rozebírat. Ona i ESA dělá průzkumy veřejného mínění v jednotlivých členských zemích k jednotlivým aspektům kosmického programu. Ovšem v 90 % tam bývá pozitivní hodnocení ze strany respondentů. Není tedy asi třeba někoho přesvědčovat o smyslu a významu kosmonautiky a tzv. programu European Exploration Envelope Programme. I když hlasitá menšina uvažující v tom smyslu, že budou — s nadsázkou řečeno — levnější rohlíky, když nepoletíme na Měsíc, nebo že je lepší klec pro medvědy, tu vždy bude.
Naprostá většina lidí v Evropě i u nás ovšem chápe jednoznačně přínos kosmonautiky, ať už jde o vědu, nebo byznys. Ale nemůžeme se točit jen na otázce okamžité ekonomické návratnosti. To je, jako kdybychom postavili fotbalové hřiště a chtěli kalkulovat, kolik peněz z toho vytřískáme do dvou let. Takto to nefunguje. Je totiž nutné brát v potaz i nezanedbatelné benefity, jako je zviditelnění našeho průmyslu a vysokých škol či výzkumných pracovišť.
Když jsem se bavil se Švédy, jejichž astronaut Marcus Wandt, také ze záložní skupiny a stíhací pilot jako já, nyní letí na ISS v rámci mise Axiom 3, ptal jsem se, co tam budou dělat. A oni mi řekli: „Velice jednoduše jsme si spočetli, že už jen fakt, že letí do kosmu Švéd, je propagací naší země, našich škol a firem zapojených do projektů ESA. Už to nám náklady na misi bohatě vrátí. Je to jasná deklarace toho, kam směřujeme.“
A když se vrátíme k financím domů: my samozřejmě nechceme létat do kosmu každý rok, ale Vladimír Remek, náš první kosmonaut, letěl už téměř před 50 lety! A kdybychom létali na orbitální stanici řekněme jednou za 10 let, je to v přepočtu pouhé promile ročního rozpočtu ministerstva, které agendu kosmického programu spravuje. Nebo jinou optikou — 10 % našich současných ročních výdajů na kosmické aktivity. Nepřísluší mi však posuzovat, zda je to málo, nebo moc.
Výzkumné instituce a firmy, které chtějí provádět výzkum na ISS skrz standardní postup ESA, jsou však limitovány principem tzv. geonávratu — jaký objem peněz stát vloží, takový zhruba dostane zpět.
Lidé, kteří v Kolíně nad Rýnem ty payloady (vědecké a technické experimenty) řídí, mi říkali, že kritériem číslo 1 při výběru je, kolik která země do programu výzkumu vesmíru přispívá finančně. A ten, kdo přispívá hodně, bude mít hodně experimentů. A kdo málo, tak nebude mít nejspíš nic. A my jsme tam za poslední období přispívali opravdu velice málo. Takže i kdyby naši vědci měli sebelepší experiment, do vesmíru se standardním postupem ESA nemohou dostat. Ledaže bychom měli svoji národní pilotovanou misi. To by samo o sobě přineslo nemalé příležitosti pro naše vědecké týmy.
JK: To je právě problém neexistence českého národního kosmického programu! Přesně to by měl obsahovat a finančně podporovat.
Pokud bychom si financovali vlastní program, aniž bychom se museli dohadovat s někým v Evropě, zda experiment schválí, nebo ne, bylo by to jen na našem rozhodnutí, jaký uskutečníme experiment.
Když jsme v České kosmické kanceláři sestavovali seznam toho, na čem by se mohla Česká republika v kosmickém výzkumu podílet, tedy začátkem minulého desetiletí, bylo velmi atraktivní téma malých družic. Někdejší Československo tehdy mělo exkluzivní postavení v tom smyslu, že od roku 1978 mělo jednotný koncept konstrukce malých družic série Magion, které se zrodily v Geofyzikálním ústavu AV ČR pod vedením Ing. Pavla Třísky (viz např. projekt Interbol). Lidé z toho týmu tu pořád ještě byli, bylo možné navázat a přijít s něčím, co jiní neměli. Bylo však řečeno, že můžeme a musíme schvalovat jen projekty s rychlou ekonomickou návratností. K takovým projektům se ale tímto způsobem přistupovat nedá. Tím spíše ne v případě pilotované kosmonautiky.
AS: Nikdy takovou misi nezaplatíte pouze tím, že nějaká firma vyrobí aparaturu pro určitý experiment. Je potřeba vnímat především dlouhodobý přínos než jen otázku rychlé ekonomické návratnosti. To je podobné, jako kdybyste si v matematice před několika staletími řekli: nebudeme zkoumat kuželosečky nebo derivace, protože nikdo neumí říct, jaká je jejich ekonomická návratnost.