V České republice nenajdeme mnoho podobných příkladů zdařilého transferu výsledků vědy a výzkumu do komerční praxe, jakým je úspěšný spin-off Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT – společnost Advacam, s. r. o. O úplných začátcích této mladé dynamické firmy a také o žhavé současnosti a plánech do budoucna jsme hovořili s JANEM SOHAREM, spoluzakladatelem a výkonným ředitelem společnosti Advacam, s. r. o.
Společnost Advacam založili v roce 2013 dva Janové: Ing. Jan Jakůbek, Ph.D., a Jan Sohar. Jeden byl vědec, druhý podnikatel. Toto spojení se ukázalo jako více než šťastné. Díky znalostem a schopnostem, které měli každý jiné, dokázali vybudovat vysoce úspěšnou firmu, která od samého začátku vykazuje meziroční růst. Vloni dosáhl její obrat kolem 30 milionů Kč a letos očekává další nárůst nejméně o čtvrtinu.
Jak jste se vlastně s panem Jakůbkem seznámili?
S Honzou Jakůbkem se známe už velmi dlouho, snad 20 let. Jsme totiž sousedé. Věděl jsem tedy, co dělal a na čem pracoval v Ústavu technické a experimentální fyziky (ÚTEF ČVUT). Na jednom z našich sousedských setkání se na mě obrátil s myšlenkou přenesení výsledků výzkumu a vývoje svého týmu do komerčního sektoru. Věděl, že mám jisté zkušenosti se zakládáním a vedením firem, s organizací výroby, vedením účetnictví apod. Znovu jsme se sešli v lednu 2013 a řekli jsme si: „Pojďme pro ten projekt něco udělat.“ Honza domluvil schůzku s tehdejším ředitelem ÚTEF panem Pospíšilem a společně jsme mu představili tehdy ještě velmi prostou vizi nové firmy. Tím se odstartovala éra setkávání, diskusí a konzultací, která trvala zhruba půl roku. Výsledek byl více než pozitivní. Vedení ÚTEF vyjádřilo svůj zájem poskytnout technologii, kterou Honza se svým týmem vyvinuli, čili know-how, a přislíbilo svoji podporu do budoucna. My jsme se na oplátku zavázali k platbě licenčních poplatků a k pokračování vývoje této technologie. Sepsali jsme vcelku rozsáhlou licenční smlouvu a založili firmu. K tomu došlo na konci května 2013.
Licenční smlouva s ÚTEF ale jistě nebyla jedinou podmínkou pro založení firmy?
To je pravda. Licence z ÚTEF je z velké části závislá na technologii, která pochází ze švýcarského CERN. Proto jsme pokračovali jednáními s CERN, abychom se i tam domluvili na podmínkách využití jejich technologie. Licenční smlouvu jsme podepsali během dalšího měsíce. Pak už nic nebránilo tomu, začít s přípravami plánu a struktury firmy.
Jaké byly první měsíce života nové firmy?
Pronajali jsme si vlastní prostory a domluvili se s ÚTEF na možnosti spolupráce s vědeckým týmem, který se na vývoji zobrazovacích detektorů radiace podílel. Základ Honzova bývalého týmu se pak postupně stal nosným pilířem naší firmy. Začátky ale nebyly úplně snadné ...
Proč?
Vědecká instituce končí svou práci na vyvíjené technologii ve fázi funkčního vzorku, na kterém ověří a demonstruje její správnou funkci. To však ještě není výrobek uplatnitelný na trhu. Bylo tedy na nás, abychom dovyvinuli tento základ do formy produktů, které bychom byli schopni dále nabízet a prodávat. Znamenalo to rychle dopracovat řešení elektroniky, velmi přesné mechaniky, firmware, software, ovládání... Zpočátku byli naše zařízení schopni ovládat jen specialisté. Mezi naše úplně první zákazníky patřila vědecká pracoviště, která již výhody naší technologie znala, a proto velmi uvítala, že si mohou inovativní produkt jednoduše objednat a koupit, což bylo do té doby obtížné. Naším cílem však bylo dostat naše produkty do průmyslové sféry, kde jsou požadavky zákazníků zcela odlišné. Pro úspěch mimo vědecká pracoviště je nutné, aby s našimi detektory byl schopen pracovat i zaškolený laik. Neustále tedy pracujeme na robustních řešeních a uživatelském rozhraní.
Pokračuje paralelně vývoj detektorů i v ÚTEF?
Ano, vývoj v ÚTEF dále pokračuje, mají řadu vlastních projektů. V rámci naší vzájemné spolupráce využívají i našich výsledků. Máme také společné vývojové grantové projekty. Často se scházíme, pořádáme semináře a společné fyzikální experimenty. Po počátečním náročném období si nyní spolupráce s ÚTEF velmi užíváme.
A jak pokračuje vaše spolupráce s CERN?
S CERN úzce spolupracujeme při vývoji nové generace čipů pro zcela novou technologii zobrazovacích detektorů radiace. Kvartálně se účastníme pracovních schůzek v CERN. V tomto jsme velmi aktivní.
Co bylo pro vás v začátcích úplně to nejsložitější, s čím jste se museli vypořádat?
Největší oříšek, se kterým jsme se potýkali a svým způsobem potýkáme stále, i když už ne v tak velkém rozsahu, je to, že náš základní tým byl, kromě mé osoby, složen z vědeckých pracovníků. A vědec nikdy není spokojen s aktuálním stavem toho, co dělá. V komerční firmě je však nutné vývoj produktu dokončit a říct si: „Toto je hotový produkt, a ten budeme prodávat.“ Vědec na to nahlíží jinak. Dnes má produkt za hotový, ale již zítra přijde s myšlenkou, jak ho vylepšit. Mým úkolem ve firmě je koordinovat tento nikdy nekončící proces a pokusit se mu dát nějaký řád, aby firma měla hotové, certifikované a standardizované produkty, které je schopna sériově vyrábět a prodávat. Musím říct, že se nám to již začalo dařit, i když to chvíli trvalo. Dnes už se firma rozrostla z původních pěti zaměstnanců na současných dvacet a vědecká část se tak může oddělit od každodenní operativy. Daří se nám nastavovat procesy uvnitř firmy tak, abychom byli schopni vyrábět bez ohledu na aktuálně probíhající vývoj nových technologií a produktů.
Slyšela jsem, že se v těchto dnech stěhujete do nových prostor?
Ano, stěhujeme. Minulé prostory nám už nestačily. Máme na ně poměrně specifické požadavky, protože potřebujeme nejen kanceláře, ale i laboratoře, ve kterých máme instalována zařízení na vývoj nových metod a testování detektorů. Kromě toho potřebujeme mechanickou dílnu a zároveň čisté prostory pro montáž detektorů. Již delší dobu spolupracujeme se společností Jablotron, která nám nabídla k pronájmu část svých prostor v Praze s tím, že jsme mohli koordinovat probíhající stavební úpravy. Pro naši firmu je to další milník. Ze zázemí v činžovním domě, které primárně nebylo určeno pro provoz firmy, se stěhujeme do prostor uzpůsobených podle našich představ. Právě tam instalujeme všechna naše zařízení. Všichni se již moc těšíme.
Dá se ještě obsáhnout množství projektů, na kterých aktuálně pracujete, v rámci jediné firmy a jednoho týmu?
Uvnitř firmy intenzivně diskutujeme každý nový projekt a prakticky vždy narážíme na problém, zdali ho realizovat v rámci naší společnosti vytvořením nové divize, anebo ho odštěpit úplně, tj. vytvořit separátní entitu, která by se tomu projektu exkluzivně věnovala. Takovým případem je naše dceřiná společnost InsightArt, která využívá naši technologii ke zkoumání a autentifikaci uměleckých děl. Začínáme u obrazů.
Proč jste se zrovna zde rozhodli pro separátní entitu?
Protože potřebujeme přibírat odborníky z jiného oboru, v tomto případě restaurátory uměleckých děl, a dále zde předpokládáme vstup investora, abychom se mohli rozběhnout v nadnárodním měřítku. Tento projekt navíc potřebuje úplně jinou prezentaci, poněvadž s ním vstupujeme do okruhu zákazníků a partnerů, které v podstatě nezajímá použitá technologie detekce záření – zajímá je pouze výsledek. Neméně důležité je pro ně i to, že umíme zacházet s jejich nákladnými uměleckými díly, a tomu je potřeba věnovat odlišný marketing. Tato firma je v přípravách zhruba rok a půl. Před časem jsme získali financování vstupem do inkubátoru ESA BIC Prague, spolupořádaného Evropskou vesmírnou agenturou, agenturou Czech Invest a hl. městem Praha, což nám pokryje náklady na základní rozběh a rozvoj.
Obohatila vás tato nová zkušenost s dceřinou společností novým, nečekaným způsobem?
Rozhodně ano. Společnost InsightArt, která de facto používá náš detektor pro nějaký konkrétní účel, nám dává zajímavou zpětnou vazbu, co je potřeba na detektoru vylepšit a jak ho optimalizovat pro toto konkrétní použití. Poněvadž tato společnost primárně není zaměřená vývojově, vývoj si zadává k nám. Na nás tedy je, abychom vylepšili dané parametry tak, aby zařízení fungovalo pro jejich účely co nejlépe.
Plánujete ještě nějaký další podobný projekt?
V nedávné době jsme začali úzce spolupracovat s firmou z oboru farmacie a zdravotnických prostředků s cílem vytvořit ideální skener na zobrazování malých zvířat – laboratorních myší – pro účely preklinických studií, speciálně v oblasti farmak. Tento projekt je zatím v úplném začátku, ale princip je podobný. I zde se využívá naše základní technologie a know-how v nějakém zcela specifickém oboru.
A na co se specializuje samotná společnost Advacam?
Naším hlavním oborem je vývoj a výroba zobrazovacích detektorů radiace s mnoha unikátními vlastnostmi, jako je například spektrální citlivost. Protože se jedná o zcela novou technologii, musíme vyvíjet i její aplikace. Například v poslední době se hodně věnujeme nedestruktivnímu testování materiálů a výrobků v průmyslu. Jedná se v podstatě o rozšíření staré dobré rentgenové radiografie. Naše detektory však vidí mnohem víc než ty tradiční, a navíc v barvách. Dokážeme tak zachytit obraz vnitřní struktury vzorků i v případech, kdy stávající postupy selhávají. Konkrétně se jedná o skenování potrubí, svárů a tlakových nádob v petrochemickém průmyslu nebo o kontrolu kvality při výrobě kompozitních materiálů. Připravujeme také nový větší projekt v oblasti těžby hornin. Zde se bude naše technologie využívat k diagnostice přítomnosti různých materiálů v horninách, konkrétně zlata.
Asi každý z nás někdy v životě absolvoval rentgenové vyšetření nebo byl dokonce na CT. Teď si představte, že by na místě, kde dříve býval klasický film, na který se zobrazoval obrázek lidského těla, stál plně digitální zobrazovací detektor, který by dokázal ostře zobrazit nejen kosti, ale i měkké tkáně. To ale není vše. Dokázal by navíc odlišit jednotlivé typy tkání a byl dokonce tak podrobný, že by ukázal i chlupy, které vyrůstají z kůže. Že to není možné? Omyl. Přesně takových výsledků dosahují unikátní digitální pixelové detektory, které vyvíjí a prodává společnost Advacam. A jak takový detektor vlastně funguje? Předně, je plně digitální. Na rozdíl od tzv. digitálních fotoaparátů, které doopravdy plně digitální nejsou. Ve foťáku totiž probíhá expozice snímku ve skutečnosti analogově: jednotlivé pixely shromažďují elektrický náboj a takto získaný analogový signál se až následně digitalizuje po ukončení snímání. Zde to funguje úplně jinak. V každém pixelu tohoto zobrazovacího detektoru je umístěn jeden či více digitálních čítačů, které zaznamenají (počítají) jasnou digitální informaci: ano, byla detekována částice záření; ne, žádný signál tu nebyl. Odezva je tedy zcela jednoznačná, tzn., že od počátku nedochází ke vzniku žádného šumu. Každý jednotlivý pixel je osazen velkým počtem tranzistorů (až 1 500). Takto vytvořené obvody dokážou příchozí signál přesně identifikovat. Navíc, každý z čítačů, kterých může být v jednom pixelu až osm, je citlivý na jinou vlnovou délku záření, tedy na jinou „barvu“. Zde poznamenejme, že lidské oko rozliší pouze tři barvy. Ve výsledku tedy můžeme získat obrázek zobrazovaného předmětu nejen absolutně ostrý a kontrastní, ale také „barevný“. A barva samozřejmě přináší mnoho dalších informací. Představme si například sklíčka ve vitrážových oknech v kostele: bez schopnosti vidět barevně bychom vůbec nepoznali, co představují.
Vím, že jste také velmi aktivní v patentové oblasti.
Náš první patent jsme podávali společně s ÚTEF, aby ošetřil základní know- -how, které jsme od ÚTEF převzali. Od té doby podáváme nejméně dva patenty ročně. Týkají se jak metod využití našich zařízení, tak i nových zařízení, která vyvíjíme. Za čtyři roky existence firmy jsme tedy už podali zhruba deset patentových přihlášek nebo průmyslových vzorů. Pro nás však patent není jen principiální ochranou myšlenky, ale rovněž silným komerčním nástrojem. Jako začínající firma můžeme těžko soupeřit s velkými giganty, kteří chtějí využívat naši technologii. Patenty jsou tedy v současné chvíli základní hodnotou firmy. Současně jsou i nástrojem při vyjednávání s většími partnery. Velké firmy mají dostatečně velký kapitál a vývojové týmy na to, aby naši technologii jednoduše převzaly a využívaly ji i bez nás. Patent samozřejmě také znamená strávit spoustu času jeho přípravou, a to musí udělat jen ten člověk, který je autorem patentované myšlenky, poněvadž jenom on ji dokáže plně popsat. A to je samozřejmě problém. V tomto směru jsme limitováni kapacitou mozků našich vědců.
Nebojíte se toho, že vám prudký rozvoj firmy, tak říkajíc, přeroste přes hlavu? Máte v tomto směru stanovenou nějakou pevnou strategii?
Ano, to je reálný problém. Spolupracujeme s externí firmou, která nám pomáhá v oblasti mentoringu a koučinku a připravuje pro nás interní semináře a workshopy např. na téma vize firmy, rozvoj firmy apod. V rámci těchto aktivit jsme si také neformálně odsouhlasili vizi společnosti na horizontu tří až pěti let a prakticky všichni jsme se shodli na tom, že chceme, aby se Advacam primárně zabýval vývojem a výrobou detektorů a vývojem metod použití těchto detektorů. Prozatím jsme se shodli, že nebudeme budovat rozsáhlé výrobní kapacity, a výrobu některých konstrukčních dílů necháváme na externích dodavatelích. Náš detektor musí být vždy zabudován do nějakého komplexního systému. V tomto právě spočívá rozdíl mezi akademickým a průmyslovým zákazníkem. Vědecká pracoviště mají většinou připraveny vlastní systémy a stačí jim koupit si kameru jako jednotku. Pro průmyslové aplikace je naopak nutné vyvinout celý systém, který se např. rovnou začlení do výrobní linky. V tomto spolupracujeme s externími partnery.
Text: Andrea Cejnarová, foto: Filip Sodomka a archiv společnosti Advacam