Trend odklonu od centrální energetiky k decentralizovaným zdrojům, zvláště pak k obnovitelným zdrojům, jejichž dodávky jsou těžko předvídatelné, protože závisejí na aktuálních slunečních či větrných podmínkách, se neobejde bez pokročilého řízení. Vhodnou cestou je sdružování menších zdrojů do takzvaných virtuálních elektráren. Na problematiku jejich fungování v praxi jsme se zaměřili v rámci rozhovoru s Václavem Skoblíkem, ředitelem divize Nová energetika, UCED.
Skupina UCED je součástí české investiční skupiny Creditas. Vznikla v roce 2015 a zaměřuje se hlavně na provozování lokálních distribučních soustav (LDS). Ty zásobují energií více než 6 tisíc stálých odběratelů, mezi nimiž jsou průmyslové podniky, logistická centra, administrativní budovy i rezidenční čtvrti. Divize Nová energetika pak zastřešuje komplexní nabídku decentrální energetiky skupiny UCED. Zahrnuje také budování centrálního obchodního a poruchového dispečinku, odkud bude obsluhovat a obchodovat všechna vymezená distribuční území skupiny UCED v Česku.
Jste součástí české investiční skupiny Creditas. Jaké výhody vám to přináší?
Jde o velkou výhodu. Skupina je postavena na třech nohách. První je zaměřena na financování, jde o banku a investiční fondy, což pro nás představuje zdroj peněz. Druhou tvoří divize výstavby – Real Estate. Ta potřebuje nejen financování, ale i řešení související s energetikou, neboť požadavky na energetickou stránku budov rychle rostou, a pak jme to my, divize energetiky, která v prvé řadě potřebuje silné finanční zázemí na výstavbu energetických řešení.
V úvodu jsme zmínili virtuální elektrárnu (VE), která však ve skutečnosti není ničím nehmatatelným, v jejím portfoliu máte širokou paletu skutečných energetických zdrojů od kogeneračních jednotek přes solární elektrárny, bioplynky po plynovou elektrárnu…
Pojem VE není nový, po technologické stránce existuje už mnoho let. Poměrně nový je ale trend růstu významu velkého počtu malých zdrojů, a to i těch málo flexibilních, závislých na tom, zda zrovna fouká či svítí slunce. Přebytek energie pak v určitých chvílích, zejména v Německu, vede až k záporným cenám energií, kdy se nevyplácí vyrábět, zatímco nedostatek naopak generuje vysoké ceny. Propojením mixu různých energetických zdrojů a jejich centrálním řízením lze v součtu tyto výkony na základě okamžité situace optimalizovat a dosahovat tak potřebné flexibility.
Řídíte všechny vámi spravované energetické zdroje jako jednu virtuální elektrárnu, nebo ji členíte do více celků pro potřeby oblastí, ve kterých se nacházejí?
Množina dostupných zdrojů tvoří jeden celek, který je však možné podle potřeby dělit do tzv. agregovaných bloků. Jeden takový blok může být tvořen jak desítkami či stovkami velmi malých zdrojů, tak také jedním velkým zdrojem.
Aktuálně například připravujeme elektrokotel, který sice bude součástí VE, ale zároveň je zbytečné k němu přiřazovat jiné elektrárny, protože je díky vysokému výkonu 25 MW a flexibilitě schopen poskytovat potřebné služby sám. Zároveň ovšem může být jeden zdroj i součástí více agregovaných bloků a poskytovat kvalitnější regulační službu.
Hodně záleží nejen na výkonu jednotlivých zdrojů, ale také na míře flexibility, na tom, jak dlouho je daný zdroj schopen požadovaný výkon poskytovat, a také nakolik opakovaně. Kupříkladu kogenerační jednotky lze v podstatě opakovaně vypínat a zapínat podle potřeby, zatímco u jiných zdrojů tomu tak není. Poskytujeme mimo jiné podpůrné služby pro ČEPS, a tam musíme mít vždy jistotu, že budeme mít k dispozici potřebný výkon ve kterýkoliv okamžik.
Regulaci lze samozřejmě řídit také na straně spotřeby, ale management spotřeby je u nás zatím spíše v plenkách. Zákazníci na něj zpravidla nastaveni nejsou, protože to vyžaduje pokročilejší řízení technologických procesů uvnitř. To technologičtí ředitelé nemívají rádi.
(Celý článek naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)