Česká společnost pro jakost je platformou pro sdružování odborníků a zároveň i vzdělávací a certifikační organizací, která má za cíl mimo jiné i kultivaci celé oblasti managementu kvality. O proměnách pohledu na standardy kvality či řízení lidí, detailech certifikačních mechanismů a mnoha dalších zajímavostech hovoří její předsedkyně Elena Stibůrková a výkonný ředitel Petr Koten.
Česká společnost pro jakost funguje již 30 let. Co všechno se u vás za ty tři dekády odehrálo?
Elena Stibůrková: Za více než 30 let existence se rozšířily nejen řady našich odborníků, ale i portfolio služeb, které nyní patří k jedněm z nejrozšířenějších v oblasti, ve které působíme. Sdružujeme široké spektrum osob a organizací působících v různých sférách systémů managementu a řekla bych, že jsme jedineční svým postavením, zkušenostmi a dlouholetou spoluprací nejen s národními, ale i zahraničními organizacemi. Díky akreditaci Evropské organizace pro kvalitu (EOQ) a Českého institutu pro akreditaci (ČIA) pro certifikaci osob působících v oblasti managementu kvality, EMS, BOZP a dalších oborech jsme schopni nabídnout získání personálních certifikátů stvrzujících způsobilosti, ke kterým byly vydány. Vydáváme publikace, ať už se jedná o původní díla českých autorů, nebo překlady zahraničních děl. Největší podíl tvoří publikace pro oblast automobilového průmyslu. Stala se z nás funkční platforma pro setkání odborníků, kteří se zabývají kvalitou. A tato setkávání jsou jak formální, odborně zaměřená, tak neformální v rámci společenských akcí.
Dobře zavedené systémy managementu (kvality i dalších systémů) a následně získané certifikace subjektů i osob mohou přinést celou řadu konkrétních výhod. V čem ale vidíte jejich hlavní smysl?
Petr Koten: Podle mě ten, že nezávislý subjekt, tedy certifikační orgán, ověří, že uchazeč o certifikát splňuje určité požadavky na něj kladené. Zpravidla se jedná o požadavky mezinárodních norem.
Hovoříme-li o personální certifikaci, tak například držitel certifikátu Manažer kvality musí obstát u písemné a ústní standardizované zkoušky zaměřené na ověření jeho znalostí a dovedností v oblasti nástrojů kvality. No, a jeho certifikát Manažer kvality se mu pak hodí jak u současného zaměstnavatele, tak i na trhu práce při případném hledání jiného zaměstnaní.
Hovoříme-li o certifikaci organizací, tak například certifikát ISO 9001 je dokladem toho, že firma systematicky usiluje o plnění požadavků svých zákazníků při zohlednění příslušných legislativních požadavků. Držení certifikátu podle normy ISO 9001 je často kritériem pro výběr dodavatelů a zároveň impulsem pro zlepšování vlastního systému řízení firmy.
Elena Stibůrková:
Dobře zavedené systémy managementu utvářejí také firemní kulturu. Díky nim se organizace zaměřují na výsledky a jejich dosahování správným způsobem. Monitorování, měření, analýzy a zvyšování výkonnosti procesu jsou moderní prvky využívané při řízení. A i když mnohdy není jejich zařazení do každodenního života organizace úplně jednoduché, přinášejí nové myšlení a nápady.
Pohled na standard kvality se v čase hodně mění. Dokážete porovnat, jak „vypadala“ kvalita dříve a jak nyní?
Elena Stibůrková: Po druhé světové válce byla kvalita chápána jako výjimečnost, představovala především speciální provedení. Postupně se její vnímání přetavilo do dodržení standardů, kdy v 60. letech byly technické normy závazné a zahrnovaly závazné parametry produktů a v roce 1987 spatřily světlo světa první řady norem ISO 9000.
V současnosti je kvalita velmi široké téma, které se prolíná prakticky všemi oblastmi běžného života. V oblasti podnikání je dnes kvalita a zejména management kvality jedním z rozhodujících faktorů, bez kterých si stabilní a ekonomický růst organizací vůbec nedokážeme představit. A nutno dodat, že rozdíl ve vnímání je taky ovlivněn současným zákazníkem.
A jaký je tedy současný zákazník?
Elena Stibůrková: Současný zákazník dává přednost vyšší kvalitě, nižší ceně a rychlému uspokojení svých potřeb, a pokud možno najednou. Priority tedy jsou předně cena, kvalita, rychlost, spolehlivost, bezpečnost a další specifické požadavky. Myslím si, že v současné době už neexistuje zákazník, který se tohoto způsobu uvažování vzdal, kdyby měl možnost si vybrat.
Petr Koten: Rád bych dodal, že vyrábět kvalitně a poskytovat kvalitní služby v sobě nyní zahrnuje i aspekty odpovědného chování neboli společenské odpovědnosti. To znamená, že se moderní firmy nesoustředí bezhlavě na uspokojování potřeb klientů, ale zvažují i své dopady do životního prostředí, života komunity či rodin zaměstnanců.
ČSJ je národním partnerem EFQM (Evropská nadace pro management kvality), která vytvořila uznávaný model excelence. Model letos prošel inovací, takže co je v něm nového?
Petr Koten: Model EFQM 2020 lze chápat jako databázi těch nejlepších manažerských praktik. Změnila se kritéria a struktura modelu od předchozí verze 2013. Nová verze vždy odráží společenské poznání, vývoj a osvědčené manažerské metody. A samozřejmě jsou akcentovány i otázky řízení lidí, jakými jsou například styl vedení (od hierarchického k více spolupracujícímu), individuální přístup k zaměstnancům, podpora kreativního a inovativního myšlení, zjišťování výsledků vnímání pracovníků či přijímání vhodných opatření.
Znamená to, že direktivní styl řízení lidí, který vládl v 90. letech a na přelomu milénia, už je opravdu definitivně pasé?
Elena Stibůrková: Moderní manažerské přístupy by měly být postaveny na tom, že hlavním aktivem organizace jsou znalosti, schopnosti a zkušenosti jejich pracovníků. Vedoucí si musí uvědomit, že systematická podpora sdílení, využívání a získávání znalostí pomáhají zvyšovat výkon celé firmy, a že by se proto měli strategicky a dlouhodobě zabývat rozvojem svých zaměstnanců. Důležité je i pochopení faktu, že nahradit zaměstnance je velice složité a drahé. S každým zaměstnancem totiž odcházejí i jeho vědomosti, které mohou být a mnohdy také jsou základem růstu společnosti. Jsou jejich bohatstvím.
(Celý rozhovor naleznete v aktuálním vydání Technického týdeníku.)