Letos v dubnu uplyne 60 let od startu prvního člověka - Jurije Gagarina - do vesmíru. Je paradoxem, že dědic slávy někdejší kosmické supervelmoci, Sovětského svazu, tedy dnešní Ruská federace začíná být v oboru kosmických letů ten "třetí vzadu." A nejen v tisku se začínají objevovat názory, že po ukončení životnosti Mezinárodní kosmické stanice by Rusko mohlo dokonce i zastavit pilotované kosmické lety...
ISS má sice naději, že jako mezinárodní kosmické pracoviště bude "přesluhovat" do roku 2028, ale už dnes je pozdě ptát se, co se bude dál v kosmu odehrávat. Zdá se, že jasno v tom má pouze Čína, protože americká NASA má opět problémy s financováním svého "návratu na Měsíc" a zatím není jasné, nakolik program Artemis podpoří nová administrativa prezidenta Bidena.
Příznivce kosmonautiky musí taková situace při nejmenším znepokojovat. Tristní pohled však nabízí především stav kosmického programu současného Ruska.
Ještě v r. 2019 sliboval šéf ruské kosmické agentury Roskosmos Dmitrij Rogozin na rok 2020 ohňostroj startů, ale statistika je neúprosná. Z ruských kosmodromů startovalo v loňském roce pouhých 15 raket s kosmickým nákladem a přičteme-li dva nosiče Sojuz ST-A startující z guayanského polygonu Kourou pro evropskou skupinu Arianspace, dostaneme se k číslu 17.
Uveďme pro pořádek, že šlo také o 4 starty k ISS - dva pilotované Sojuzy MS a dva „náklaďáky" Progress. Jedenkráte startoval další tažný kůň ruské kosmonautiky, Proton, kterému už je také 55 let a jedenkráte, po téměř šesti letech podruhé odstartovala z kosmodromu Pleseck u Archangelska těžká nosná raketa Angara A5 mající snad Proton nahradit (ovšem s maketou zřejmě vojenského objektu).
Méně startů na oběžnou dráhu Země mělo Rusko (tehdy ještě SSSR) pouze v pravěku kosmických letů před šedesáti lety - v r. 1961. Už roku následujícího vyslal Sovětský svaz do kosmu 19 objektů a toto číslo mělo stoupající tendenci - například v r. 1971 to už bylo 98 startů. O deset let později, r. 1981 dosáhl počet vypuštěných ruských objektů 132 kusů, když velkou převahu měly družice série Kosmos, většinou výzvědného charakteru.
O to zarážející je dnes pohled na stav kosmonautiky v zemi, která dodnes drží řadu prvenství nejen v pilotovaných letech, ale i v meziplanetárním prostoru - například právě 3. února se připomínalo první měkké přistání sondy Luna 9 na měsíčním povrchu...
Rusko - vize a realita
„Na rok 2028 plánujeme pilotovaný oblet Měsíce a v roce 2030 počítáme s přistáním ruských kosmonautů na jeho povrchu," prohlásil před pár týdny, 31. prosince 2020, šéf ruské kosmické agentury Roskosmos Dmitrij Rogozin v rozhovoru pro ruskou televizní stanici Rossija 24. Kosmonauti pak mají při první výpravě zůstat na měsíčním povrchu celých 14 dní. Ovšem Rogozin ještě dodal, že Rusko zahájí stavbu lunární stanice (zřejmě myslel konstrukci) koncem dvacátých let. Což je dnes v Rusku samo o sobě dost odvážné tvrzení.
To vše podle něj souvisí i s dokončením superrakety "Jenisej", jejíž vývoj anoncoval už z jara roku 2019. Její první letové zkoušky se mají odehrát právě kolem osmadvacátého roku. Ovšem podle posledních zpráv z 10. února byly práce na ní pozastaveny, protože není ujasněna její „vizáž" (tedy sestava) motorů 2.stupně.
Podle slov na koronavirus v květnu zesnulého generálního ředitele koncernu Eněrgija Jevgenije Mikrina má Jenisej, komponovaný na základě motorových bloků nosiče Sojuz-5 (známého i jako „Irtyš") s plánovanou nosností 88-100 tun na zemskou orbitu dopravit na polární lunární dráhu až 27 tun. To by mělo stačit k obletu Měsíce dvacetitunovou kabinou Federace, nyní přejmenované na „Orla".
To podle Mikrinova březnového vyjádření umožní lety k Měsíci a vynášení na orbitu Země nových pilotovaných a nákladních lodí, návratových lunárních modulů o tonáži cca 27 t i modulů lunární orbitální stanice např. v tzv. libračním - Lagrangeově bodě (L2) či lunární základny o hmotosti až 32 t.
V Eněrgiji je ale rozpracován i projekt supertěžké rakety "Don" (všimněte si - všechny nové rakety se jmenují podle ruských řek!) s nosností 125-130 tun na LEO a 32 t k Měsíci. Od Jeniseje se odlišuje především tím, že bude mít o jeden motorický stupeň (kyslík/vodík) více, což možnosti nosiče samozřejmě zvýší. Don by měl startovat v r. 2029, tedy o rok později než Jenisej. Na vývoj těchto raket je údajně určeno 500 miliard rublů...
(Celý článek naleznete v příštím vydání Technického týdeníku.)