Mezi zatím nejdokonalejší ochranné systémy proti utonutí patří např. americký inteligentní kamerový systém Coral Manta 3000, který plavčíka upozorní, pokud v bazénu dochází k tonutí. Vědci se však snaží vyvinout roboty, které by zvládly i samu záchrannou akci.
Blíží se léto a s ním i plavecká sezóna. Ta si v přírodních koupalištích i u bazénů každoročně vybírá svou daň v podobě řady lidských životů. Jaké jsou hlavní příčiny? Lidská nedisciplinovanost, přeceňování vlastních sil a mnohdy i nedostatek kvalitních servisních služeb, včetně dostatečného počtu odborně připravených plavčíků.
PASIVNÍ OCHRANA NESTAČÍ
Současná úroveň senzorové a kamerové techniky tu přispívá alespoň k zavádění určitých detekčních informačních ochranných prvků, ale k záchraně v případě tonutí je stále nutná lidská součinnost.
Manta 3000 je v podstatě soběstačný monitor bazénu 10 × 10 m s kamerou pod vodou, napojený na inteligentní počítačový systém. Všimne si, když osoba vstoupí do bazénu, a uchová si ji v paměti, aby ji mohl průběžně identifikovat. Pokud se člověk ponoří pod vodu a jeho hlava zůstane pod hladinou déle než 15 sekund, vydá akustickou výstrahu. Čím déle tato situace trvá, tím se síla alarmu stupňuje. Tady ovšem celá automatizace končí, o skutečnou fyzickou záchranu se pak musí postarat někdo, kdo alarm slyší.
Systém využívá solární energii, pro bezpečnost je vybaven záložní baterií. Poskytuje sledování 24 hodin denně a je vhodný pro veřejné i domácí bazény. Rodiče mohou používat prostřednictvím systémové podvodní kamery své chytré telefony k přijímání upozornění nebo sledování svých dětí videem v reálném čase.
NASTUPUJÍ ROBOTY S „CHAPADLY “…
Výše popsaných systémů je povícero, ale situaci, kdy není v dosahu člověk schopný zareagovat a pomoci, to neřeší. Ve Fraunhoferově ústavu IOSB se proto pokoušejí systémy zdokonalit a do záchrany tonoucího zapojit i roboty. A vydávají se rovnou dvěma směry: zkoušejí podvodní roboty pro aplikace v rámci přírodních koupališť, a zároveň vyvíjejí záchranný robot pro bazény.
Zatím blíže úspěchu jsou u přírodních koupališť, kde IOSB může se společností Dedave navázat na řadu již vyvinutých podvodních vozidel a kde není třeba příliš řešit rozměry „robotického záchranáře“. Informace o tonoucím robot dostává i od dronů nebo balonů, vybavených kamerami. Kvůli zakalení vody používá zkušební prototyp akustické senzory namísto optických. Jsou schopné pomocí odrazů zvukových vln přesně určit polohu tonoucího a pomoci tak robotu k jeho bezpečnému zachycení pomocí úchopových ramen a následnému vyzvednutí na hladinu a dopravě na břeh. Zkoušky s takovým systémem IOSB už probíhaly na jezeře Hufeisensee poblíž Halle na 80kg figuríně, spuštěné do hloubky 3 m ve vzdálenosti 40 m od břehu.
… V PODOBĚ REJNOKA
U halových bazénů lze jednodušeji monitorovat situaci, mnohem vyšší nároky jsou však kladeny na rozměry a vhodné umístění záchranného robotu. Ochranný systém IOSB předpokládá snímání vodní plochy kamerami, umístěnými na stropu haly. Ty při registraci výskytu tonutí vyšlou signál podvodnímu robotu, dosud ukrytému v podvodním dobíjecím doku. Po jeho otevření by se robot vybavený vlastním senzorovým a kamerovým systémem i za součinnosti stropního kamerového systému měl být schopen dostat k tonoucímu během několika málo sekund.
Konstruktéři robotu se v tomto případě nechali inspirovat bionickými vzory a zvolili plochou konstrukci, která mu dává možnost podplavat pod tonoucího a vyzvednout jej na hladinu. Po ukončení akce se robot vrací zpět do svého doku, obdobně jako je tomu u známých robotických vysavačů v domácnostech. Dok se otevře jen při záchranné akci, jinak robot před očima návštěvníků skrývá.
IOSB na obou těchto systémech včetně robotické ochrany venkovních bazénů stále ještě usilovně pracuje. Teprve praktické zkoušky mohou vést k optimálním výsledkům. Důležité ovšem je, že daná cesta už byla započata a vyvíjená zařízení mají potenciál pomáhat při záchraně životů.