Průmyslové obory od výroby automobilů po výrobu lékařských přístrojů se neobejdou bez potřeby nanášení (případně plnění) maziv, lepidel, těsnicích a dalších hmot. Jak lze však takové procesy zpřesnit a zautomatizovat v souladu se standardy Průmyslu 4.0? Zeptali jsme se Jana Nožičky, generálního ředitele české pobočky společnosti Dopag.
Německá skupina Hilger & Kern, pod kterou je zařazena i firma Dopag, sídlí v Mannheimu a patří mezi nejstarší zdejší průmyslové podniky. Společně s motorárnami automobilek Mercedes-Benz a Deutz či výrobcem zemědělských strojů dnes působícím pod značkou John Deere, se dokonce po II. světové válce podílela na obnově americkými bombami těžce poškozeného města. Tehdejší majitel pan Kern tam zakoupil areál (dnes prakticky v centru města) a na přelomu 40. a 50. let začal budovat novou éru společnosti. Tu na úplném počátku založil inženýr Walter J. Hilger. Jednalo se však o obchodní společnost nabízející zapalovací svíčky, klínové řemeny a stříkací pistole amerických výrobců. V roce 1928 pak jako zaměstnanec nastoupil právě Wilhelm Kern, který po smrti zakladatele v roce 1936 společnost převzal a přesměroval ji z obchodu s náhradními díly na prodejní aktivity zaměřené na průmyslové podniky. Zásadnější proměnou firma prošla v 70. letech, kdy vedení přebral syn. Reiner Kern společnost nasměroval do oblasti dávkovacích a směšovacích technologií a v roce 1976 pak společně se třemi obchodními partnery založili ve švýcarském Chamu společnost Dopag AG s cílem rozšířit aktivity právě na poli dávkovacích technologií.
Dnešní Dopag je úspěšným výrobcem dávkovacích komponent, zařízení a technologických celků na aplikaci poměrně široké škály materiálů od maziv (tuky a oleje) přes jednokomponentní hmoty (polyuretany, epoxidy, silikony…) až po poměrně komplexní hmoty používané v nejmodernějších technologiích (např. specialitou e-mobility je potřeba aplikací termovodivých past používaných na těsnění a přenášení teplot v bateriích). Z pohledu oblastí má už však dnes firma mnohem širší záběr než jen na automobilový průmysl. Poskytuje svá řešení sektoru energetiky (především v oblasti obnovitelných zdrojů energie), domácí i průmyslové elektroniky a uspokojit zvládá i výrobce náročných řešení v oblasti zdravotnických zařízení či letectví a kosmonautiky. Rozsah poskytovaných dávkovacích technologií je tedy hodně široký. Jednotlivé hmoty se od sebe liší natolik a požadavky jednotlivých zákazníků jsou natolik různé, že v portfoliu Dopagu dnes najdeme už více než 13 000 položek dávkovacích komponent a souvisejících příslušenství.
NENÍ HMOTA JAKO HMOTA
Je zcela logické, že aplikace lepidel či lubrikantů mají jistá specifika a vyžadují i poněkud odlišný přístup, nicméně svět průmyslových, a zvláště pak plně automatizovaných aplikací těchto hmot vyžaduje ještě mnohem komplexnější přístup.
„Na začátku projektu potřebujeme především, aby nám zákazník zadal vstupní informace. Tou nejzákladnější je, jaké médium bude dávkováno, zda mazivo, polyuretan, lepidlo. Nejdůležitějším zdrojem informací je tak technický datový list média, hmoty, kterou budeme zpracovávat,“ uvedl v rozhovoru pro Technický týdeník Jan Nožička, generální ředitel Dopag Eastern Europe.
Od aplikovaného média se logicky odráží nasazení vhodných technologií. Ty má firma rozdělené podle aplikací, protože třeba na mazání čili lubrikaci jsou vhodné zcela jiné dávkovací systémy než třeba na aplikaci těsnicích pěn nebo tepelně vodivých materiálů. Zakázky proto bývají tedy hodně individuální a většina projektů se tak staví zákazníkovi na míru podle jeho potřeb.
OD ZADÁNÍ PO NÁSLEDNÉ SLUŽBY
Technické a bezpečnostní datové listy hmot jsou však jen začátkem procesu vedoucího k nasazení vhodných technologií. Pro zjednodušení a zpřesnění zadávání vstupních parametrů Dopag využívá speciální dotazníky, aby byl schopen finální zařízení zkonstruovat i s ohledem na množství dávkovaného média (to se může řádově pohybovat od tisícin mililitrů po litry a více) a také s ohledem na časové horizonty opakovatelnosti či třeba na šíři vyráběného sortimentu.
„Z toho vychází i šíře našeho sortimentu, protože většina firem vyrábí více produktů a potřebuje dávkovat různé škály množství. A my se musíme podívat, zda jsme schopni celou jeho škálu pokrýt jedním dávkovacím systémem. Často spolupracujeme také se systémovými integrátory, kteří procesy automatizují. Ti nám pak dodávají další informace: jak by automatizační linka měla vypadat, co by měla splňovat, jaké parametry by měla mít. Pokud je určena např. do automobilového průmyslu, tam už jsou parametry a procesy velmi přesně určeny a zadání je pak velmi jasné. V některých jiných oblastech už ovšem tak zřejmé podmínky nepanují,“ uvádí ředitel Nožička.