Čas letí, jak koně splašený, zpívá se v nějaké písničce. Pro případ Mezinárodní kosmické stanice (International Space Station, ISS) by se spíše hodila parafráze, že čas letí rychle jak sluneční vítr... Ono to totiž je už 20 let ode dne, kdy 2. listopadu roku 2000 na její palubu poprvé vstoupila stálá lidská posádka. Od tohoto data je stanice ISS do dnešních dní - kdy na její palubě probíhá již 64. dlouhodobá expedice - trvale osídlena.
Onoho listopadu šlo o muže z Expedice 1, složené z veteránů Williama Shepherda (4. start, velitel), Jurije Gidzenka (2. start) a Sereje Krikaljeva (5. start). Jejich pobyt ve vesmíru, včetně letu v lodi Sojuz -TM-31 (start) a návratu v raketoplánu Discovery (STS-102) 21. března 2001, trval 140 dní, 23 hodin, 40 minut a 19 sekund.
Úkolem trojice kosmonautů z Expedice 1 bylo v prvních dnech oživit stanici, spustit systémy podpory života, t.j. systém regulace tepoty, regenerace vody, vzduchu, ale např. aktivovat i přípravnu stravy nebo-li kuchyňku a hygienická zařízení. Mezinárodní stanice byla tehdy v zárodečném stadiu. Tvořily ji pouze dva ruské moduly Zarja a Zvezda a americký modul Unity se dvěma spojovacími uzly - jeden pro ruské Sojuzy a druhý pro americké raketoplány. Takže podmínky pro jejich práci v prvním měsíci pobytu byly velmi spartánské, asi tak jako na prvních sovětských stanicích řady Saljut. Mimochodem - pro nedostatek elektrické energie nebylo možné současně pobývat ve všech třech modulech stanice. Panely solárních baterií měly pouze ruské moduly, které příkonem nestačily. Situace se vylepšila až po prosincovém příletu raketoplánu Endeavour (mise STS-97), který na ISS dopravil tzv. příhradový nosník a hlavně dva dvojité panely fotovoltaických článků. To si ale členové posádky obou plavidel museli pěkně máknout jako kosmičtí montéři... Museli se také připravit na přijetí raketoplánu Atlantis s novým modulem Destiny, který byl 10. února 2001 připojen k modulu Unity. ISS se postupně stávala realitou...
Mimochodem - kosmonauti Shepherd, Gidzenko a Krikaljov nebyli prvními lidmi na ISS. První vpluli do zárodku stanice tvořené pouze moduly Zarja a Unity už 10. prosince 1998 velitel mise raketoplánu Endeavour (STS-88) Bob Cabana a - světe div se - Sergej Krikaljov, který už sice byl jmenován do Expedice 1, ovšem její start se stále oddaloval pro průtahy s modulem Zvezda. A Krikaljov jako ostřílený veterán z letů na ruskou stanici Mir tak jako první prověřoval "nový terén".
Cesta k velké, mezinárodní kosmické stanici, která by umožňovala nepřetržitou práci lidí ve vesmíru, totiž nebyla vůbec jednoduchá.
Když zalistujeme v historii, zjistíme, že je to už 22 let, co se konečně (!) začala v r. 2008 na oběžné dráze Země budovat velká orbitální stanice, o které uvažovali "otcové kosmonautiky" ještě dříve, než člověk vkročil do vesmíru. Díky spojenému úsilí patnácti zemí světa, především pak ale díky ruským zkušenostem zejména ze stanicí Mir a americkým penězům dnes krouží kolem Země dosud největší konstrukce, kterou lidstvo ve vesmíru postavilo. International Space Station.
Odhadované náklady stanice tehdy nazývané Freedom (Svoboda) v cenách r. 1984 byly - 15 miliard USD... Dnes je ISS monstrum o hmotnosti 420 tun, jehož výstavba a provoz přišly účastnické státy (a agentury) ke konci roku 2019 na těžko uvěřitelných 200 miliard dolarů. Je to tedy nejen největší, ale také nejdražší kosmický objekt, který kdy byl postaven. Řekněme, že to je cena, za kterou by se dala vyslat i pilotovaná expedice na Mars.
Není bez zajímavosti, že původně měla sloužit jen do roku 2016. Neustále se totiž diskutuje její další financování - zatím to má jisté do roku 2024. Faktem je, že kdyby to v NASA na přelomu osmdesátých a devadesátých let tušili, ISS by asi nevznikla. Alespoň ne v tak rozsáhlé podobě, jak vypadá dnes. A jak se zdá, ještě není zcela dobudována, neboť se stále čeká na ruský vědecký modul "Nauka,“ jehož start byl původně pánován na r. 2007...
(Celý článek si můžete přečíst v aktuálním vydání Technického týdeníku.)