Ve stínu revolučních událostí v Československu zůstala před 25 lety 28. listopadu jiná převratná událost - první transplantace kostní dřeně u dítěte v tuzemsku. Tento transplantační program zahájili lékaři hematologie a onkologie pražské Fakultní nemocnice v Motole (FNM), kteří od té doby zachránili životy několika stovkám dětí s poruchami krvetvorby. Od roku 1998 provádí transplantace kostní dřeně u dětí také klinika dětské onkologie v Brně.
Historie transplantací kostní dřeně se v ČR, respektive Československu začala psát již koncem 70. let minulého století. První alogenní (od dárce) transplantace kostní dřeně v ČR byla uskutečněna v roce 1976 v Hradci Králové a první nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně v ČR provedli lékaři v roce 1986 v Ústavu hematologie a krevní transfúze v Praze. Tento druh operací se v ČR provádí též v Brně a Olomouci.
Transplantační program u dětí zahájili v roce 1989 ve FNM; u jeho zrodu stál profesor Jan Starý, nynější přednosta motolské kliniky dětské hematologie a onkologie. Za 25 let provedli ve FNM přes 500 transplantací darovanými kmenovými buňkami u dětí, mezi nimiž byli například i dvouměsíční kojenci.
Jen asi pětina nepříbuzenských dárců se však najde v domácích registrech - v ČR existují dva. Český registr dárců krvetvorných buněk v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), s asi 23.700 dárci, vznikl v roce 1991, jen šest let po obdobném projektu v USA, kde historie transplantací kostní dřeně začala. Český národní registr dárců dřeně (ČNRDD), jenž má nyní přes 50.500 dárců, založil v roce 1992 při plzeňské fakultní nemocnici primář Vladimír Koza. Na celém světě je v registrech kostní dřeně nyní evidováno asi 24,8 milionu dárců.
Kostní dřeň je rosolovitá tkáň v dutinách kostí, kde se tvoří všechny druhy krvinek. Objemově nepatrnou, ale stěžejní součástí kostní dřeně jsou krvetvorné buňky (kmenové buňky krvetvorby), jež se dokážou přetvořit do všech potřebných typů krvinek - bílých, červených i krevních destiček. Zdravý organismus má kmenových buněk velký nadbytek; většina z nich v klidovém stavu běžně nepracuje a zůstává jen "v rezervě". Kmenové buňky se z kostní dřeně získávají odsátím - jehlami přes kůži, či z krve po jejich namnožení a vyplavení do krevního oběhu.
Samotná transplantace kostní dřeně není žádný chirurgický výkon. Kostní dřeň nemocného člověka se nejprve rozpustí pomocí léků (chemoterapie) a na její místo se pak "naočkuje" malé množství kmenových krvetvorných buněk od dárce, a to jejich převodem do krve jako při transfúzi. Transplantované kmenové buňky zaplavou s krevním oběhem do kostí, kde se usadí, postupně namnoží a obnoví tvorbu normálních krvinek.
První úspěšnou transplantaci kostní dřeně na světě od dárce, jímž nebylo jednovaječné dvojče, provedl v roce 1958 francouzský onkolog Georges Mathé, který tak zachránil život několika zaměstnancům po nehodě ve výzkumném ústavu jaderné fyziky v jugoslávské vesnici Vinča. Stěžejním přínosem, oceněným v roce 1990 Nobelovou cenou, byla na tomto poli práce amerického profesora Edwarda Donnalla Thomase.
Šárka Nobilisová