Čtrnáctiletému Leonardu Thompsonovi by nejspíše zbývalo 11. ledna 1922 jen pár dnů života, kdyby se nestal prvním pacientem, kterému lékaři podali inzulín. Když chlapce přivezli do nemocnice, vážil jen něco přes 30 kilogramů a každou chvíli mu hrozilo, že upadne do komatu, z něhož už se neprobere. První injekce hormonu snižujícího koncentraci cukru v krvi, který se lékaři Fredericku Bantingovi povedlo izolovat předchozí rok, ale ještě nepomohla.
Podaný inzulín byl totiž plný nečistot a až další dávky lépe připraveného léku malému Leonardovi pomohly. Mohl se vrátit do běžného života, pravidelných injekcí se už nikdy nezbavil. Díky nim ale žil hoch, jehož diagnóza byla do té doby smrtelná, dalších 13 let; zemřel na zápal plic v roce 1927.
Podáním první injekce ale vývoj inzulínu neskončil, látka původně získávaná ze zvířecích slinivek břišních se od 60. let vyrábí synteticky a diabetikům usnadňuje život například i přístroj, který umožňuje pravidelně si kontrolovat hladinu cukru v krvi.