Nejstarší zmínka o plastické chirurgii pochází již ze starověkého Egypta ze třetího tisíciletí před naším letopočtem. Za více než 5000 let se tento nyní velmi populární obor medicíny posunul mílovými kroky a plastická chirurgie dokáže v současnosti vylepšit prakticky jakoukoli část lidského těla. Stále roste počet zákroků (nejvíce se jich nyní provádí v USA a v Brazílii), loni bylo celosvětově provedeno přes 23 milionů operací, ze kterých bylo nejvíce (přes pět milionů) zákroků na vyhlazení vrásek, dále následovaly kolagenové injekce, zvětšení prsou, liposukce, úpravy víček či laserové terapie vlasů.
Podle historiků se ale pravá plastická chirurgie nezrodila v Egyptě, ale nejspíš až v Indii v osmém století před Kristem. Rozmach pak zažila na začátku 19. století (před 200 roky, 23. října 1814, provedl první velkou plastickou operaci na Západě britský lékař Joseph Carpue), první plastickou operaci prsu provedl v roce 1895 německý lékař původem z Trutnova a dějiny nejmodernější plastické chirurgie se začaly psát v 60. a 70. letech 20. století, kdy na scénu nastoupil silikon.
Nejstarší zmínka o plastické chirurgii (slovo "plastická" je odvozeno z řeckého "plastiké techné", umění tvarovat, modelovat) je z papyru Edwina Smithe, opisu staroegyptského rukopisu z období Staré říše, tedy z první poloviny třetího tisíciletí před naším letopočtem. Zde se píše o opravě zlomeného nosu. První zprávy o chirurgických zákrocích jsou pak z osmého století před naším letopočtem, které jsou připisovány indickému lékaři Sušrutovi. Tento lékař prý podával pacientům před zákrokem nápoj tišící bolest, své metody oprav nosu či uší zaznamenal v knize Sušruta Samhitá.
Plastické chirurgii se věnovali také staří Římané, k jejímu úpadku pak došlo ve středověku. Rozmach pak plastická chirurgie zažila na začátku 19. století, kdy se britští chirurgové inspirovali v Indii. Jejím velkým propagátorem byl také i německý lékař Karl Ferdinand von Gräfe, jenž v roce 1818 vydal knihu Rhinoplastik (česky operace nosu).
V říjnu 1814 úspěšně operoval britský lékař Joseph Carpue důstojníka, který přišel o nos v důsledku otravy rtutí. Carpue (1764-1846) strávil 20 let v Indii, kde se učil o tamních starodávných metodách plastické chirurgie. To pak využil při rekonstrukci nosu důstojníka v nemocnici v Chelsea, která byla považována na Západě za velký úspěch. V roce 1816 pak Carpue vydal knihu Popis dvou úspěšných operací obnovy nosu po jeho ztrátě pomocí tkáně z čela.
Častěji používanou metodou se plastická chirurgie stala až s objevy anestezie a dezinfekce v 19. století, označení "plastická chirurgie" se poprvé objevilo v roce 1839.
První plastickou operaci prsu uskutečnil v roce 1895 německý lékař původem z Trutnova Vincenz Czerny, který jednačtyřicetileté pacientce s defektem prsu vyplnil ňadro implantátem, vytvořeným z tkání a tuku odebraných z nezhoubného nádoru na jejích zádech.
Plastičtí chirurgové pak měli hodně práce během velkých válek ve 20. století, za zakladatele moderní plastické chirurgie se pokládá novozélandský chirurg Harold Gillies (1882-1960). Ten vyvinul množství technik moderní plastické chirurgie, když pečoval o vojáky s obličeji znetvořenými válečným zraněním. V roce 1946 potom provedl Gillies první operaci, při níž přeoperoval ženu na muže.
V 60. letech 20. století pak nastoupil na scénu silikon a v roce 1962 vyvinul Thomas Cronin první implantáty vyrobené ze silikonu. V průběhu následujících let se silikon začal používat k vylepšení snad každé části těla. V roce 1962 lékaři také poprvé přišili amputovanou paži, o šest let později byla provedena první replantace (opětovné připojení) prstu.
V Československu má plastická a estetická chirurgie mnohaletou tradici. Už v roce 1932 byla uznána jako v první zemi samostatným oborem a od roku 1966 je atestačním oborem.
Robert Míka